Million of riddles

13. Nolan

Stál jsem ve dveřích a díval se na to, jak si Joyce se škodolibým úsměvem sbírá své věci a opouští náš pokoj.

Protáhla se kolem mě a Payne se zvedal do sedu a mnul si obličej. V tu chvíli jsem se na patě otočil a mířil pryč. Nevěděl jsem kam, ale hlavně co nejdál odtud.

„Nolane!" zaslechl jsem za sebou ještě jeho hlas, ale už z dálky. Skoro jsem běžel a přes slzy neviděl.

Zastavil jsem se až po dobré půl hodině před nějakým bistrem. Zvedl jsem oči ke svítícímu nápisu Garry's Bistro a otevřel jsem prosklené dveře. Nad hlavou mi zacinkal zvonek na znamení nově příchozích.

Posadil jsem se do nejzapadlejšího boxu v rohu. Klepaly se mi ruce a já byl naštvaný. Naštvaný na Joyce a na Paynea, ale hlavně na sebe, protože jsem neměl právo se takhle zachovat. Vzal jsem to až moc špatně a nepřemýšlel nad tím, co dělám. Payne si může dělat co chce a s kým chce.

Seděl jsem s hlavou sklopenou v dlaních. „Co si dáte?" zaznělo nade mnou znuděně a u stolu stála rudovlasá dívka, kterou práce očividně hrozně bavila.

„Kávu, černou a bez cukru" zamumlal jsem a sedl si jako normální člověk. Kývla, napsala si to do malého bločku, který třímala v rukou a odešla. Zíral jsem před sebe do prázdna a přemýšlel nad tím, že jsem se opravdu zachoval jako korunovaný pitomec.

S cinknutím hrnku o podšálek přede mnou přistála má objednávka s tichým 'prosím' a to mě probralo. Uchopil jsem bezduše hrnek a přiložil jej k ústům. Se syknutím se vracel hrnek s kávou rychle na své místo, protože jsem zapomněl, že bude káva horká.

Seděl jsem v bistru již s vychladlým poloprázdným hrnkem ještě asi hodinu. V kapse mi zavibroval telefon.

10 zmeškaných hovorů Becca
16 zmeškaných hovorů Payne
29 zmeškaných hovorů Madison

„Sakra" zaklel jsem při pohledu na množství zmeškaných hovorů. Madison má opravdu smysl pro drama. Zakroutil jsem nad tím hlavou rozhodnutý neodpovídat a všiml jsem si ještě několika sms.

Payne: Nolane prosím zvedni to.
Payne: Nolane vrať se.
Payne: Mrzí mě to

Pche. Nemá ho co mrzet. On nic neudělal. Proběhlo mi hlavou.

Payne: Byl jsem opilý a nevěděl, co dělám.
Payne: Máme o tebe strach! Ozvi se alespoň, jestli jsi v pořádku.

Madison: Nolane! Okamžitě zvedni ten telefon.
Madison: Nepřej si mě, až se vrátíš
Madison: Paynea to mrzí. Joyce ho využila.
Madison: On by ti to neudělal schválně.
Madison: Kde jsi?!
Madison: Tohle není vtipné.

A takhle to následovalo dál. Madison poslala tucet smsek. Nahlas jsem si vzdecnul a dal se do čtení Becčiných zpráv.

Becca: Nolane ozvi se mi a v klidu to probereme. Payne ti určitě nechtěl ublížit. Víš přeci, jaká je Joyce mrcha.
Becca: Zmrzlina?
Becca: Až vychladneš ozvi se a půjdeme na pohár ano? Jen ty a já.

Zakroutil jsem hlavou a dopil studené laciné kafe, které teď chutnají ještě hůř, než vařící.
Napsal jsem Becce stručnou zprávu.

Garry's bistro.

Zamkl jsem telefon a odložil ho na stůl. V tu chvíli přicupitala servírka pro prázdné nádobí.
„Ještě něco?" podíval jsem se do jejích zelených očí. „Zatím ne. Díky"

Servírka si odfrkla a zmizela za lítacími dveřmi, které byly součástí baru.

Po dvaceti minutách se rozezněl zvonek nad dveřmi bistra a objevila se v nich Becca. Úplně uřícená se posadila naproti mě. „Nolane! Bála jsem se o tebe. Co to do tebe vjelo?" „J-já nevím. Když jsem tam viděl Paynea, jak tam leží s Joyce. Musel jsem-musel jsem prostě pryč." hlesl jsem a Becca mě chytila za ruku.

Nedokázal jsem k ní zvednout pohled a jen jsem sledoval její černě namalované nehty.

„Dobrý večer, co si dáte?" „Pohár s pistáciovou a čokoládovou a jeden vanilkový" usmála se na servírku Becca objednávajíc moji oblíbenou zmrzlinu.

„Payne byl dost opilý, ještě když jsem s ním mluvila to z něj táhlo jako z továrny na alkohol. On nevěděl co dělá." „Proč všichni tři děláte, jako kdyby mě podvedl? Vždyť spolu nic nemáme. On je hetero a má právo spát si s kým se mu jen zachce. To já jsem neměl reagovat takhle. Teď jsem tomu dal korunku a Payne ví, co k němu cítím." dokončil jsem svůj monolog.

Zvedl jsem pohled ke své nejlepší kamarádce a ta se na mě povzbudivě usmála.

„Vy chlapi jste všichni stejní. A je jedno jestli jste gay nebo hetero." Zasmála se a já se na ni podíval trochu nechápavě.

„Payne si začíná pomalu uvědomovat, že se mu líbíš. Jen na to není zvyklý, přeci jen byl posledních devatenáct let hetero a najednou si všimne, že něco cítí ke klukovi. Nemyslíš, že to je na něj trochu moc? Tak se opije a potom nějaká blonďatá mrcha shodou okolností jeho bývalá ho svede a on si neuvědomuje co dělá, protože je příliš opilý na to, aby uvažoval střízlivě."

Zarazil jsem se a ztuhlost se šířila celým mým tělem. Řekla právě, že se mu líbím? Byl jsem tak v šoku, že jsem ani nezaregistroval Becčiných prstů, které mi luskaly před nosem.

„To je absurdní. Je na holky. Není šance, abych se mu líbil." popíral jsem vše, co mi právě řekla.

Mezitím nám přinesli zmrzlinový pohár. A já se do něj mlčky pustil.