,,Dej mi hádanku."
,,C-cože?"
,,Dej mi hádanku Payne!" Zasmál jsem se na něj.
,,Nedám, proč bych ti měl dávat hádanky?"
,,Fajn. Tak ji dám já tobě. Je ti na blízku a má tě rád. Kdo je to?"
,,Můj táta?" Jeho nechápavý výraz byl k nezapla...
Bohužel jsem se nakonec nechal přemluvit a teď stojím v přeplněným domě rodičů jednoho ze studentů, jehož tatíček nejspíš odjel na služební cestu a nechal svou ratolest doma osamotě. Pche, chci vidět, jak bude vypadat, až to zjistí.
Kolem mě se motaly desítky lidí s kelímky v rukou, nějací měli už dost napito a já se snažil držet se co nejblíže k Payneovi a Madison.
Na chvilku jsem se otočil kolem dokola a rozhlédl jsem se, kdo všechno tu vlastně je. Najednou mě někdo drapl za zápěstí a já se ocitl uprostřed víru tance s Madison.
Smála se a natřásala přímo přede mnou a tak jsem se také začal pohybovat do rytmu hudby. Hrál zrovna remix Umbrella od Rihany a tak se nedalo nic jiného, než s Madison a ostatními zběsile skákat a házet rukami do vzduchu.
Otočil jsem se směrem, kde by měl stát Payne, ale to jsem asi neměl dělat. Nakrucovala se před ním nějaká přebarvená blondýnka, jako kdyby neměla ani trošku studu. Bezduše jsem tam stál a jako zkamenělý jsem na ně zíral.
,,Na co koukáš?" Zakřičela mi do ucha Madison. Jen jsem kývl hlavou směrem k nim.
,,Kdo to je?"
,,Myslíš Joyce? Líbí se ti?" Vyjela na mě a trochu jsem nepochopil proč. I když jsem neměl nic v ústech, zakuckal jsem se.
,,N-ne! Rozhodně ne!" Spokojeně se na mě usmála.
,,Payneova bývalka. Strašná mrcha, ale snaží se o něj dál. Kdybych mohla, tak jí vytrhám ty umělý vlasy." Já jsem se u toho s Madison zasmál, ale moc do smíchu mi nebylo. Právě teď se kolem Paynea motala jeho bývalá.
Madison mě opět čapla za ruku a táhla mě k nim. Všiml jsem si, že Payne u baru stojí se skleničkou whiskey v ruce. Jakmile nás ta umělá existence zaregistovala, odfrkla si a falešně se usmála.
Natáhla ruku směrem ke mě a já chvíli těkal mezi její rukou a jejím obličejem s umělými řasami.
,,Máš špatně nalepené ty řasy. Příště by to chtělo méně lepidla a tady-" ukázal jsem si na koutek levého oka. ,,- ti trochu odstávají." Mrkl jsem na ni a to už Payne i Madison propukly v obrovský smích.
Ona zrudla jako rajče a snad se jí i tváře nafoukly.
,,T-ty jak se opovažuješ?" Zakřičela, že to muselo být slyšet i přes tu hudbu kolem. Jen jsem s vítězným úsměvem pokrčil rameny a ona se navztekaně otočila.
,,Páni! To bylo úžasný!" Poplácal mě Payne po rameni. Pod jeho dotekem jsem se napjal a projela mnou energie. Na to jsem se musel napít, proto jsem si tak trochu přivlastnil jeho sklenici s alkoholem a vlil si celý její obsah do krku.
Zapálilo to a dostala se mi hořká chuť snad až do žaludku.
,,Že by nám náš tichý přítel vytahoval růžky?" Zasmála se Madison. Zakroutil jsem nad tím hlavou a usoudil, že přeci jen se dnes trochu napiju, abych měl potom výmluvu k omluvě na mé chování.
Mávl jsem na barmana a v mžiku přede mnou stála sklenka s tou ďábelskou tekutinou. Payne vykulil oči a já se nad tím jen ušklíbl, než mi v krku skončila další várka.
Po nějaké páté skleničce jsem na sobě začal pociťovat mírnou euforii a to, že na mě ten alkohol opravdu zabírá.
Payne, který měl jen jednu za celý večer mě táhl a poslouchal mé opilecké mumlání.
Madison už odešla na svůj pokoj a tak ho tu nechala napospas mě, opilého poblázněného kluka.
,,Tak pojď kamaráde, musíš do postele, vypil si toho moc." Hmm, líbí se mi, když se o mě stará.
,,A půjdeš se mnou?" Zachichotal jsem se jak malá holka. Tohle bych mu normálně neřekl, ale v tuhle chvíli jsem měl myšlení zastřené všemi těmi skleničkami.
,,Ne nejdu s tebou Nolane, jsi opilý. Nevíš co mluvíš." Právě že jsem až moc dobře věděl.
,,Payne?" Moje ústa si nedala pohov a kdákala dál. Ráno toho budu pěkně litovat.
,,Hm?" Podíval se na mě mezitím, co mi zouval boty, protože já jsem v tomto stavu nebyl schopný ničeho.
,,Máš hezké oči, jako studánky a já se bojím, že se utopím, když se do nich budu dívat příliš dlouho." Usmál jsem se sám pro sebe, jak nádherně jsem to řekl a on se zasmál.
,,Dobrý vtip, skoro bych si myslel, že jsi holka, která po mě strašně jede."
,,Ale já po tobě jedu." Zamumlal jsem uraženě a v tu chvíli jsem usnul.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jo! Další část je na světě. A kvůli Vám jsem se tak trochu pokusila zarát si na "grafika" *směje se* A vytvořila jsem pro představu Madison a Nolana! Sice nic moc. *facepalm* Ale aspoň něco ne? Já myslím, že už bych mohla sklapnout a uvidíme se u další části, už se na Vás moc těším! Btw po nějakých 10-15ti kapitolách pro Vás mam menší překvápko! *usmívá se* tak jo. už vážně čusky.
