,,Dej mi hádanku."
,,C-cože?"
,,Dej mi hádanku Payne!" Zasmál jsem se na něj.
,,Nedám, proč bych ti měl dávat hádanky?"
,,Fajn. Tak ji dám já tobě. Je ti na blízku a má tě rád. Kdo je to?"
,,Můj táta?" Jeho nechápavý výraz byl k nezapla...
,,Nolane budeš u té skříně stát ještě dlouho?" Zeptal se mě Payne, protože jsem už asi patnáct minut stál u skříně s oblečením a vymýšlel, co si na sebe vezmu.
,,Payne? Mám si vzít tu bundu, nebo je to bez ní lepší?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zkoumavě si mě prohlédl od hlavy až k patě a já se pod jeho pohledem mírně zachvěl.
,,Hm už celkem fouká vítr a dnes by mělo být chladněji. Myslím že bunda."
Usmál jsem se na něj a ještě trochu se poupravil.
Mohli jsme společně vyrazit do nového života, i když já bych do něj šel radši s Paynem jako s partnerem.
Na chvilku jsem se zachmuřil, bohužel jsem zjistil, že je Payne hodně všímavý.
,,Co se děje brácho?"
,,Hm nic, jen jsem se zamyslel." Vrhl jsem po něm spíš úšklebek, než úsměv a doufal jsem, že to nepozná.
Mávl nad tím rukou a nechal to být.
Vcházeli jsme do jedné z učeben a Payne se na mě povzbudivě usmál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Celé mé tělo se pod jeho úsměvem zachvělo.
Měl jsem chuť ho políbit, když už jsem byl v takové euforii, že bych to opravdu udělal, překazily to naštěstí Becca s Madison.
,,Čau vy dva. Co máte za hodinu?"
,,Literaturu." Odpověděl Payne jednoduše za mě.
,,My matiku. Blé." Zasmála se Madison a šla spolu s Beccou na druhý konec chodby.
Já a Payne jsme vstoupili do učebny a očima jsme hledali volná místa. Čapl jsem Paynea za zápěstí a táhl ho do zadní části místnosti.
,,Hej kámo klídek. Ujasníme si jednu věc jo?"
Kývl jsem mu na souhlas a čekal, až promluví dál.
,,Netahej mě za ruku jako kdybychom spolu chodili jo?" Zasmál se.
Pochopil jsem a uvědomil jsem si, že on nebude nikdy opětovat mou náklonnost a tak mě píchlo u srdce.
,,No tak. Nolane, nemyslel jsem to zle." Poplácal mě po zádech a já se na něj pokusil usmát.
Zaplul jsem na židli blíže k oknu a položil si na lavici sešit, propisku a bělítko. Bohužel jsem perfekcionista co se úhlednosti sešitů týče.
Payne zvedl jedno obočí, když si všiml, že jsem to na sebe položil skoro na milimetr rovně.
Nestihl nic říct, protože do třídy vešel profesor podsaditější postavy s mohutným plnovousem a kulatými brýlemi na nose.
,,Dobré ráno třído. Jsem váš profesor literatury. Jmenuji se Clark Hoppins. Ve své třídě netrpím lennost, nepřipravennost a flákače."
Řekl rázně a na konci svého představení u slova flákač bouchl dlouhým ukazovátkem o stůl a tak se mnoho studentů leklo.
,,Ještě jedna věc, pokud vás to tu nebude bavit, měli jste si vybrat jiný předmět."
Tak jo. Z tohohle chlapíka mám docela strach.
Jen co domluvil, rozdával papíry, na kterých byl seznam všech autorů, které budeme letos probírat. Málem se mi z toho zatočila hlava, bylo jich snad padesát.
Zbytek hodiny nám jen vysvětloval, jak chce, abychom pracovali v jeho hodinách a já už si říkal, že literatura byla špatná volba, i přesto, že ji tak miluju.
Poslední dvě minuty jsem odpočítával sekundy do konce hodiny.
Po sto dvaceti sekundách opravdu zazvonilo a já málem vyskočil do stropu radostí, že jsem osvobozen.
Na Payneovi jsem poznal totéž.
Následoval jsem ho ven ze třídy a když jsme se zastavili, snažil jsem se rozvzpomenout, kde a co mám jako další.
,,Tak jo. Jdu na Historii, uvidíme se potom." Oznámil mi Payne a já zůstal na přelidněné školní chodbě sám.
,,Angličtina!" Zaradoval jsem se nahlas, že jsem si vzpomněl a utíkal jsem spěšně k učebně číslo třicet sedm.
Dveře od učebny byly stále otevřené, takže jsem to stihl.
Vstoupil jsem do třídy a zavrtal se igned do nejzadnější lavice.
Vytahoval jsem si z tašky věci a nevšiml jsem si, že už chvíli se někdo snaží dožádat mé přítomnosti.
,,Hm?" Broukl jsem se skloněnou hlavou, protože jsem rovnal propisky a až když můj pohled spatřil jasně růžové gelové nehty, uvědomil jsem si, kdo to vlastně je.
