Million of riddles

12. Payne

Roztřesenýma rukama jsem se snažil zavázat si kravatu. Byl jsem nervózní z toho, co se stane, až celá škola uvidí, že Nolan není dívka.

Po chvíli ke mě beze slova přistoupil a zavázal mi kravatu sám. Jen tak bezduše jsem mu odpověděl tiché 'díky' a dál jsem přemýšlel.

„Payne jestli chceš, mohu udělat, že mi není dobře a vyvázneme z toho."

Ocenil jsem jeho obětavost, ale přeci jen už nás zvolili, tak nás zvolili a chtějí vědět, kdo je má královna.

„To je dobrý, už jsme v tom, tak z toho také vybruslíme spolu."

Proklínal jsem se za to, že jsem nedokázal souhlasit s jeho návrhem vzdát to, nechápal jsem, co se se mnou stalo.

Cítil jsem se strašně potupně, když jsem vycházel se sklopenou hlavou vedle Nolana do sálu.

Všude kolem sebe jsem slyšel šepot všech zúčastněných, pomalu a jistě mě polévalo horko.

Vystoupil jsem po jeho boku na pódium a s korunou na hlavě jsem se cítil spíše jako král části studentů, které nikdo nemá rád.

Mnoho ze studentů se začalo smát, několik jich zase vydechlo překvapením, dokonce mám pocit, že jsem viděl pár holek zděšených.

Ředitel měl také ústa zkroucená v úžasu. Střel si látkovým kapesníkem pot z čela a zaskočeně přistoupil k nám.

Podal mi mikrofon do ruky a já už věděl, co udělám.

„Všem moc s Nolanem děkujeme, že jste nás zvolili králem a královnou letošního plesu. Byli jsme od našich kamarádek přemluveni k tomu, abychom z legrace šli za pár a vidím, že mnoho z Vás se nám na to nachytalo. Všem přeji příjemný večer."

Široce jsem se usmál na všechny, kteří si dnes udělali čas aby se mohli podívat na  "nudný" ples.

Nolan byl zaskočený a já po svém výstupu spokojený, protože skoro všichni začali tleskat té absurditě.

Předal jsem mikrofon své královně a všiml jsem si, že si musel trochu povolit kravatu, protože byl nervózní.

„Jak již říkal Payne, děkujeme Vám a teď si pojďme zatančit." rozpačitě se zasmál.

Hluboce jsem vydechl a protočil očima nad tím, co jsem se právě chystal udělat.

Před celou školou jsem si klekl před Nolana a vyzval ho k tanci. Samozřejmě s notnou dávkou smíchu, aby to ostatní nebrali vážně.

Prostorami se rozlehl smích a mě spadl ze srdce obrovský kámen.

Dal jsem si se svým králem rychlý tanec a vydali jsme se k pultu s alkoholem.

Kopl jsem do sebe kelímek s řízlým punčem, když v tom se za mnou objevila otravná blonďatá existence a poklepala mi na rameno.

Otráveně jsem se na ni otočil a jen při pohledu, jak okatě na mě zamrkala umělými řasy jsem se oklepal nechutí.

„Co chceš?"

„Povedl se vám ten vtípek, na okamžik jsem si myslela, že se z tebe stal teplouš." zasmála se a já z ničeho nic při tom, jak vyslovila to slovo zaťal ruce v pěst.

„Nemluv o těch lidech takhle hnusně. Já myslím, že kdo s tebou něco měl určitě alespoň jednou musel přemýšlet nad tím, že bude gay."

Zaraženě se na mě podívala, v obličeji byla úplně rudá a už se nadechovala, ale já ji přerušil.

„Ee nemluv. Co kdyby si už konečně pochopila, že já ani mí přátelé nemáme zájem o tvou přítomnost? Jdi si za někým jiným, kdo ti skočí na špek a bude ti dělat blbce, protože já jsem ti jasně řekl, že jsme spolu skončili."

Ani nestačila odpovědět, protože jsem se otočil a odkráčel jsem pryč od ní, ještě jsem mezitím zatáhl Nolana stojícího opodál a sledujícího celou tu scénu za límec a tím jsem donutil rozpohybovat jeho nohy co nejdále od mé bývalé přítelkyně.

Ani jsem se na ni radši neotočil a s Nolanem jsme už stáli a hledali Beccu a Mad. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale jak už byli všichni převlečení do formálního, tak se mi je mezi tou spoustou společenských šatů nedařilo zahlédnout.

Po chvilce jsem se otočil na Nolana, který tam vlastně ani nebyl a byl jsem zmatený.

V hlavě jsem sám sobě pokládal otázky, na které jsem nedokázal odpovědět.

Kam zmizel? Provedl jsem něco? Řekl jsem něco, čím bych ho urazil? Proč jsem vlastně tak vyvedený z míry jen proto, že se mi ztratil můj spolubydlící?

Nemohl jsem přestat přemýšlet nad tím, kam se všichni tři poděli a tak jsem zamířil k pultu s alkoholem.

Jen jsem tam tak stál a už jsem v sobě měl slušnou hladinku a nohy se mi začínaly motat do sebe, tak jsem si sedl na židli vedle stolu.

Po chvilce mi světlo reflektorů zastoupil něčí stín a já jsem se podíval před sebe, kde stála blondýna.

„Ty jsi si dal." zahihňala se a vzala mě za ruku.

Nebránil jsem se tomu a nechal jsem ji aby mě vedla. Procházeli jsme chodbami, dokud jsme nedorazili k pokoji, který mi byl velice znám.

Stáli jsme před mým pokojem a já nemotorně vytahoval klíče z kapsy společenských kalhot.

Ona celou dobu stála za mnou a dýchala mi na krk, byl jsem tak omámen alkoholem, že jsem nepřemýšlel nad tím, co dělám.

Konečně se mi podařilo otevřít dveře a všechno ukazovalo na to, že tu můj spolubydlící ještě není.

Jakmile za sebou Joyce zavřela dveře, pomalu přešla ke mě a začala mi rozvazovat kravatu. Jako bez normálního zdravého rozumu jsem ji začal líbat a rozpínat jí šaty.

Uchechtla se a pokračovala s ochuzováním mě o oblečení.

***

Stále omámený alkoholem jsem ležel vedle nahé Joyce. Oba jsme byli udýchaní a já jen zíral do stropu a myslel na to, jak se mi motá hlava.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál udivený Nolan. Do této chvíle jsem si neuvědomoval co dělám. Jakmile jsem spatřil jeho bolestný výraz rázem jsem vystřízlivěl.

Zvedl jsem se a navlékl se do boxerek.

„Vypadni!" zakřičel jsem na Joyce, která se usmívala.

„Využila jsi, že jsem opilý, vypadni odsud."

Ahoj. Po dlouhé době je na světě další kapitola. Omlouvám se, že to tak trvalo.. Nebyla nálada, ani nápad a dokonce ani moc času.