Million of riddles

9. Nolan

Čím blíže byl podzimní ples, tím více jsem byl nervózní.

Ples byl prakticky za dveřmi a já měl žaludek jako na vodě.

Strašně jsem se bál, že přímo před plesem se Payne rozmyslí a zdrhne.

Ležel jsem na posteli a zíral do stropu, můj spolubydlící na tom nebyl o moc lépe.

Být teď na střední, udělám si z toho legraci, ale tady je to vážný. Jsme dospělí a pubertální legraci už skoro nikdo nerozumí.

Blížila se čtvrtá hodina dopolední a s ní i příprava na ples.

Čas se neúprosně řítil a já panikařil. Ztuhnul jsem při pohledu na čas, který se blížil k alarmu přikazujícímu abychom se začali připravovat. 

Zvedl jsem se z postele a nervozně přeletěl očima můj oblek. Popadl jsem ho do ruky a zamkl jsem se v koupelně, abych se mohl převléct. 

Nasoukal jsem se do té úzké sukně a snažil se zapnout zip, bohužel marně. 

,,Sakra." sykl jsem si pro sebe a uvědomil si, že mi nezbývá nic jiného, než se prosit o pomoc u Paynea.

,,Payne. Mohl bys mi prosím přijít pomoct zapnout ty pitomé šaty?" Zakřičel jsem na něj z koupelny a doufal, že to uslyší, nebo že neusnul.

Po několika vteřinách jsem uslyšel kroky blížící se ke mě. Bledý Payne otevřel dveře od koupelny.

,,J-je ti dobře Payne?" Zeptal jsem se ho, zatímco on mi mlčky zapínal ten zpropadený zip.

,,Jasně. Až budeš hotový, tak na mě houkni, abych se mohl také převléct." kývl jsem na souhlas a nasadil si paruku.

Díval jsem se do zcradla na svůj odraz a ve vteřině mě napadlo něco geniálního. Ohnul jsem se pod umyvadlo a vytáhl jsem svou taštičku s líčením.

Popadl jsem černé stíny na oči a už to jelo. Musel jsem z tašky také vyhrabat rudou rtěnku a nanést ji na rty.

Byl jsem hotov, vyšel jsem z koupelny a zadíval se na Paynea.

,,Panebože Nolane!" Vykřikl můj spolubydlící.

Jen jsem se zasmál a nechal ho zmizet v útrobách naší malé koupelny. 

Mezitím, co se chystal, jsem se opatrně posadil na židli ke stolu a hypnotizoval jsem hodiny nad dveřmi.

Sice se v úzkých šatech sedí nepohodlně, ale nehodlal jsem stát než se Payne připraví.

Zaslechl jsem slabé vyzvánění mobilu. Vycházelo to z mé postele, tak jsem byl nucen se zvednout ze židle a přijmout hovor.

,,Halo?" Hned jsem podle hlasu poznal, že to byla Becca.

Položil jsem hovor a zabouchal na dveře od koupelny.

Vešel jsem bez svolení a můj pohled padl na Paynea oblečeného jako Goméze Addamse.

,,Něco tomu chybí a za chvíli máme sraz s Madison a Beccou." Zadíval jsem se na něj trochu smyslů zbavený.

V obleku Addamse pro mě byl Payne o malinko atraktivnější, než normálně.

Vyndal jsem své nářadí a dal se do práce. Tužkou na oči jsem mu namaloval knírek a ještě jsem ho v rychkosti sčesal a naplácal mu na hlavu tunu gelu.

Popadl jsem malou černou kabelku, obul jsem si středně vysoké podpatky a chytil jsem Paynea za ruku a pospíchali jsme na školní pozemky.

Táhl jsem ho chodbou za doprovodu soustavného klapání bot a otáčení se na nás mnoha zvědavců.

Nechtěl jsem pomyslet na to, co.si budou ostatní říkat až poznají, že jsem kluk.

Dorazili jsme na místo a před námi stála superwoman a batwoman. Zasmál jsem se a vydal se na pospas dnešnímu večeru.

Při vstupu do obrovské tělocvičny jsme každý obdržel číslo, které později bude sloužit jako pořadník k losování krále a královny plesu.

Každý sám za sebe napíše na lísteček číslo masky, které se mu líbilo nejvíce a vhodí jej do obrovské skleněné misky rozdělené na mužské a ženské pohlaví.

,,Nolane! Payne, nechcete trochu punče?" Zeptala se Becca.

Zakýval jsem hlavou ve znamení souhlasu a Payne také. Když už jsme na vysoké, doufám, že bude punč alespoň při nejmenším řízlý.