𝐾𝑑𝑦ž 𝑘𝑛íž𝑒 𝐾ř𝑒𝑠𝑜𝑚𝑦𝑠𝑙 𝑜𝑑𝑒š𝑒𝑙 𝑛𝑎 𝑣ěč𝑛𝑜𝑠𝑡, 𝑛𝑎𝑠𝑡𝑜𝑙𝑒𝑛 𝑛𝑎 𝑉𝑦š𝑒ℎ𝑟𝑎𝑑ě 𝑁𝑒𝑘𝑙𝑎𝑛. 𝑇𝑒𝑛 𝑣𝑙á𝑑𝑙 𝑣š𝑒𝑚𝑢 𝑝𝑙𝑒𝑚𝑒𝑛𝑖 𝑚𝑜𝑢𝑑ř𝑒 𝑎 𝑚í𝑟𝑛ě. 𝑆 𝐿𝑖𝑡𝑜𝑚ěř𝑖𝑐𝑖 𝑎 𝐿𝑒𝑚𝑢𝑧𝑦 𝑚ě𝑙 𝑝𝑜𝑘𝑜𝑗 𝑎 𝑙á𝑠𝑘𝑢 𝑎 𝑗𝑒ℎ𝑜 𝑠𝑙𝑜𝑣𝑜 𝑎 𝑣ů𝑙𝑒 𝑚𝑛𝑜ℎ𝑜 𝑣áž𝑖𝑙𝑦 𝑢 𝑗𝑒𝑗𝑖𝑐ℎ 𝑣𝑜𝑗𝑣𝑜𝑑. 𝑁𝑎 𝑝ů𝑙𝑛𝑜𝑐 𝑣š𝑎𝑘 𝑎 𝑛𝑎 𝑧á𝑝𝑎𝑑 𝑚ě𝑙 𝑧𝑙éℎ𝑜 𝑠𝑜𝑢𝑠𝑒𝑑𝑎, 𝑡𝑜 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑖𝑠𝑙𝑎𝑣𝑎 𝑣𝑜𝑗𝑣𝑜𝑑𝑢, 𝑗𝑒𝑛ž 𝑣𝑙á𝑑𝑙 𝑣 𝑘𝑜𝑛č𝑖𝑛á𝑐ℎ ℎ𝑟𝑑ý𝑐ℎ 𝐿𝑢č𝑎𝑛ů 𝑝ř𝑖 𝑂ℎ𝑎𝑟𝑐𝑒 𝑎 ℎ𝑜𝑟𝑛í 𝑀ž𝑖. 𝑁𝑒𝑘𝑙𝑎𝑛 𝑏𝑦𝑙 𝑚í𝑟𝑛ý 𝑎 𝑟𝑜𝑧š𝑎𝑓𝑛ý, 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑖𝑠𝑙𝑎𝑣 𝑑𝑖𝑣𝑜𝑘ý 𝑎 𝑣áš𝑛𝑖𝑣ý. 𝑁𝑒𝑘𝑙𝑎𝑛 𝑏á𝑧𝑙𝑖𝑣éℎ𝑜 𝑠𝑟𝑑𝑐𝑒, 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑖𝑠𝑙𝑎𝑣 𝑏𝑜𝑗𝑒𝑐ℎ𝑡𝑖𝑣ý. 𝑁𝑖𝑐 𝑛𝑒𝑑𝑏𝑎𝑙 𝑑𝑜𝑏𝑟é 𝑠𝑜𝑢𝑠𝑒𝑑𝑠𝑘é 𝑣ů𝑙𝑒, 𝑛𝑖𝑐 𝑝𝑟á𝑣𝑎 𝑎𝑛𝑖 𝑠𝑝𝑟𝑎𝑣𝑒𝑑𝑙𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 𝑎 𝑘𝑟𝑒𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑙é𝑣𝑎𝑙 𝑏𝑒𝑧 𝑚𝑖𝑙𝑜𝑠𝑟𝑑𝑒𝑛𝑠𝑡𝑣í. 𝑆𝑣é 𝑠𝑜𝑢𝑠𝑒𝑑𝑦 𝑡𝑖𝑠𝑘𝑙 𝑘𝑟𝑢𝑡ě 𝑎 𝑡áℎ𝑙 𝑛𝑒𝑗𝑒𝑑𝑛𝑜𝑢 𝑝𝑜 𝑧𝑒𝑚𝑖 𝐿𝑒𝑚𝑢𝑧ů, 𝐿𝑖𝑡𝑜𝑚ěř𝑖𝑐ů 𝑖 𝑝𝑜 𝑧𝑒𝑚𝑖 Č𝑒𝑐ℎů 𝑠𝑒 𝑠𝑣𝑜𝑢 𝑑𝑖𝑣𝑜𝑘𝑜𝑢 𝑑𝑟𝑢ž𝑖𝑛𝑜𝑢 𝑎 𝑏𝑟𝑎𝑙 𝑑𝑎ň 𝑛𝑎 𝑣š𝑒𝑐ℎ 𝑘𝑟𝑎𝑗𝑖𝑛á𝑐ℎ.
𝑃𝑜 𝑣𝑒𝑣𝑒ř𝑖𝑐𝑖 𝑏𝑟𝑎𝑙 𝑖 𝑝𝑜 č𝑒𝑟𝑛é 𝑘𝑢𝑛ě 𝑧 𝑟á𝑑𝑙𝑎, 𝑎 𝑘𝑑𝑦ž 𝑠𝑒 𝑚𝑢 𝑜𝑝ř𝑒𝑙𝑖, 𝑚𝑢𝑠𝑖𝑙𝑖 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑖𝑡 𝑑𝑎ň 𝑛𝑒𝑗𝑒𝑛 𝑧𝑎 𝑠𝑒𝑏𝑒 𝑛𝑒ž 𝑖 𝑧𝑎 𝑝𝑜𝑏𝑖𝑡é. 𝐷𝑎ň 𝑏𝑟𝑎𝑙 𝑎 𝑙𝑖𝑑𝑖 𝑡éž, 𝑛𝑒𝑗𝑣í𝑐𝑒 ž𝑒𝑛𝑦 𝑎 𝑑ě𝑡𝑖, 𝑎 𝑧𝑎𝑗𝑎𝑡é 𝑝𝑟𝑜𝑑á𝑣𝑎𝑙 𝑑𝑜 𝑜𝑡𝑟𝑜𝑐𝑡𝑣í. 𝐴 𝑚ě𝑙 𝑗𝑖𝑐ℎ 𝑡𝑜𝑙𝑖𝑘, ž𝑒 𝑗𝑒 𝑑á𝑣𝑎𝑙 𝑙𝑎𝑐𝑖𝑛𝑜 𝑓𝑟𝑎𝑛𝑐𝑘ý𝑚 ℎ𝑜𝑠𝑡𝑒𝑚[1] 𝑖 𝑏𝑟𝑎𝑑𝑎𝑡ý𝑚 ž𝑖𝑑ů𝑚, 𝑘𝑡𝑒ří 𝑝ř𝑖𝑐ℎá𝑧𝑒𝑙𝑖 𝑝𝑟𝑜 𝑜𝑡𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑜𝑡𝑟𝑜𝑘𝑦𝑛ě.
𝐾𝑑𝑦ž 𝑛𝑎𝑝𝑜𝑠𝑙𝑒𝑑 𝑣𝑝𝑎𝑑𝑙 𝑑𝑜 č𝑒𝑠𝑘é 𝑧𝑒𝑚ě, 𝑠𝑜𝑢ž𝑖𝑙 ℎůř𝑒 𝑛𝑒ž𝑙𝑖 𝑘𝑑𝑦 𝑗𝑖𝑛𝑑𝑦 𝑛𝑒𝑏𝑜ℎé 𝑘𝑟𝑎𝑗𝑒. 𝐾𝑢𝑑𝑦 𝐿𝑢č𝑎𝑛é 𝑡áℎ𝑙𝑖, 𝑣š𝑢𝑑𝑒 ℎ𝑜ř𝑒𝑙𝑜. 𝑍𝑎𝑝𝑎𝑙𝑜𝑣𝑎𝑙𝑖ť 𝑝ří𝑏𝑦𝑡𝑘𝑦, 𝑠𝑟𝑢𝑏𝑦, 𝑠𝑡𝑜𝑑𝑜𝑙𝑦, 𝑠𝑡á𝑗𝑒, 𝑎 𝑛𝑒𝑏𝑦𝑙𝑜 𝑑ě𝑑𝑖𝑛𝑦, 𝑘𝑑𝑒ž 𝑏𝑦 𝑛𝑒ℎ𝑜ř𝑒𝑙𝑜. 𝑉š𝑒𝑐ℎ𝑛𝑜 𝑣𝑧𝑝𝑙𝑎𝑛𝑢𝑙𝑜 𝑜ℎ𝑛ě𝑚, 𝑛𝑒𝑝ří𝑡𝑒𝑙 𝑑𝑜𝑟áž𝑒𝑙 𝑚𝑒č𝑒𝑚 𝑎 𝑜𝑑ℎá𝑛ě𝑙 𝑐𝑒𝑙á 𝑠𝑡á𝑑𝑎 𝑑𝑜𝑏𝑦𝑡𝑘𝑎. 𝐼 𝑢𝑡í𝑘𝑎𝑙𝑖 𝑙𝑖𝑑é 𝑧 𝑑ě𝑑𝑖𝑛 𝑘𝑒 ℎ𝑟𝑎𝑑ů𝑚, 𝑧𝑎 𝑛á𝑠𝑝𝑦 𝑎 ℎ𝑟𝑎𝑑𝑏𝑦; 𝑛𝑒ž 𝑎𝑛𝑖 𝑡𝑦 𝑗𝑖𝑐ℎ 𝑛𝑒𝑢𝑐ℎ𝑟á𝑛𝑖𝑙𝑦.
𝐻𝑟𝑎𝑑 𝐷ř𝑒𝑣íč 𝑛𝑎 𝑝𝑜𝑚𝑒𝑧í 𝑛𝑒𝑜𝑑𝑜𝑙𝑎𝑙 𝑠í𝑙𝑒 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑖𝑠𝑙𝑎𝑣𝑜𝑣ě; 𝑖 𝑆𝑙𝑎𝑛ý 𝑑𝑜𝑏𝑦𝑡, 𝑝𝑎𝑘 𝐵𝑢𝑑𝑒č 𝑙𝑒ℎ𝑙 𝑝𝑜𝑝𝑒𝑙𝑒𝑚; 𝑜𝑑𝑡𝑢𝑑 𝑠𝑒 ℎ𝑛𝑎𝑙𝑖 𝐿𝑢č𝑎𝑛é 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑧á𝑡𝑜𝑝𝑎 𝑟𝑜𝑧𝑙𝑒ℎ𝑙𝑜𝑢 𝑝𝑙á𝑛í 𝑘 𝐿𝑒𝑣é𝑚𝑢 𝐻𝑟𝑎𝑑𝑐𝑖 𝑝𝑜𝑏𝑙íž𝑒 Ž𝑎𝑙𝑜𝑣𝑎, 𝑝𝑜𝑠𝑣á𝑡𝑛éℎ𝑜 𝑚í𝑠𝑡𝑎, 𝑡𝑎𝑚 𝑘𝑑𝑒 𝑐ℎ𝑚𝑢𝑟𝑛ý Ř𝑖𝑣𝑛áč 𝑠𝑡𝑟𝑚í 𝑛𝑎𝑑 𝑉𝑙𝑡𝑎𝑣𝑜𝑢.
ČTEŠ
Č𝗲𝘀𝗸é 𝘇á𝗵𝗮𝗱𝘆 𝗮 𝗱𝗮𝗹ší
Paranormal[Dokončeno] Svět se zdá na první pohled tak překrásný a poklidný. Tak nevinný. Avšak pojďme si povyprávět trochu více o tom,jak nevinný vlastně doopravdy je.
