𝐾𝑑𝑦ž 𝐿𝑖𝑏𝑢š𝑒 𝑜𝑑𝑒š𝑙𝑎 𝑑𝑜 𝑛á𝑣𝑖, 𝑣𝑖𝑑ě𝑙𝑦 𝑑í𝑣𝑘𝑦 𝑧 𝑗𝑒𝑗í 𝑑𝑟𝑢ž𝑖𝑛𝑦, ž𝑒 𝑛𝑒𝑗𝑠𝑜𝑢 𝑗𝑖ž 𝑢 𝑡𝑎𝑘𝑜𝑣é 𝑣áž𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖, 𝑗𝑎𝑘𝑜𝑢 𝑚í𝑣𝑎𝑙𝑦 𝑧𝑎 ž𝑖𝑣𝑜𝑏𝑦𝑡í 𝑠𝑣é 𝑝𝑎𝑛í. 𝑇ěž𝑘𝑜 𝑡𝑜 𝑛𝑒𝑠𝑙𝑦, ℎ𝑜ř𝑐𝑒 𝑣𝑧𝑝𝑜𝑚í𝑛𝑎𝑙𝑦 𝑡ě𝑐ℎ 𝑑𝑜𝑏, 𝑘𝑑𝑦 𝑗𝑒𝑗𝑖𝑐ℎ 𝑘𝑛ěž𝑛𝑎 𝑠𝑎𝑚𝑜𝑗𝑒𝑑𝑖𝑛á 𝑣𝑙á𝑑𝑙𝑎 𝑧𝑒𝑚𝑖 𝑎 𝑚𝑢žů𝑚 𝑣š𝑒𝑚, 𝑎 ℎ𝑛ě𝑣 𝑠𝑒 𝑗𝑖𝑚 𝑟𝑜𝑧𝑗𝑖𝑡ř𝑖𝑙, 𝑘𝑑𝑦ž 𝑛𝑒𝑗𝑒𝑑𝑒𝑛 𝑧 𝑚𝑢žů ř𝑒𝑘𝑙 𝑗𝑖𝑚 𝑠 ú𝑠𝑚ěš𝑘𝑒𝑚:
„𝑃𝑎𝑛𝑜𝑣𝑎𝑙𝑦 𝑗𝑠𝑡𝑒, 𝑘𝑙𝑎𝑛ě𝑙𝑖 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑠𝑒 𝑣á𝑚, 𝑎 ℎ𝑙𝑒, 𝑡𝑒ď 𝑗𝑠𝑡𝑒 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑏𝑙𝑢𝑑𝑛é 𝑜𝑣𝑐𝑒!“
𝐴ž 𝑡𝑎𝑗𝑒𝑛ý ℎ𝑛ě𝑣 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑝𝑟𝑢𝑑𝑘ý 𝑝𝑙𝑎𝑚𝑒𝑛 𝑣𝑦š𝑙𝑒ℎ𝑙. 𝑍 𝑡𝑜𝑢ℎ𝑦 𝑝𝑜 𝑣𝑙á𝑑ě 𝑖 𝑝𝑜𝑚𝑠𝑡ě 𝑐ℎ𝑜𝑝𝑖𝑙𝑦 𝑠𝑒 𝑑í𝑣𝑘𝑦 𝑚𝑒č𝑒 𝑎 𝑙𝑢𝑘𝑢, 𝑎 𝑛𝑒𝑚ěří𝑐𝑒 𝑠𝑖𝑙, 𝑧𝑎č𝑎𝑙𝑦 𝑡𝑢ℎý 𝑏𝑜𝑗 𝑝𝑟𝑜𝑡𝑖 𝑣š𝑒𝑚 𝑚𝑢žů𝑚. 𝑉š𝑒 𝑣𝑒𝑑𝑙𝑎 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑎, 𝑛ě𝑘𝑑𝑦 𝑛𝑒𝑗𝑝ř𝑒𝑑𝑛ě𝑗ší 𝑣 𝑑𝑟𝑢ž𝑖𝑛ě 𝐿𝑖𝑏𝑢š𝑖𝑛ě. 𝑇𝑎 𝑝𝑟𝑣𝑛í 𝑘 𝑏𝑜𝑗𝑖 𝑣𝑦𝑧𝑣𝑎𝑙𝑎, 𝑝𝑟𝑣𝑛í 𝑠𝑒 𝑧𝑏𝑟𝑎𝑛ě 𝑐ℎ𝑜𝑝𝑖𝑙𝑎, 𝑣š𝑒𝑐ℎ𝑛𝑦 𝑝𝑎𝑘 𝑠𝑑𝑟𝑢ž𝑖𝑙𝑎 𝑎 𝑘𝑒 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑏ě 𝑝𝑒𝑣𝑛éℎ𝑜 ℎ𝑟𝑎𝑑𝑢 𝑝ř𝑖𝑚ě𝑙𝑎.
𝑇𝑒𝑛 ℎ𝑟𝑎𝑑 𝑠𝑖 𝑧𝑏𝑢𝑑𝑜𝑣𝑎𝑙𝑦 𝑧𝑎 𝑠𝑣é ú𝑡𝑜č𝑖š𝑡ě 𝑧𝑎 ř𝑒𝑘𝑜𝑢 𝑉𝑙𝑡𝑎𝑣𝑜𝑢 𝑛𝑎 𝑣𝑟𝑐ℎ𝑢 𝑜 𝑛ě𝑐𝑜 𝑣ýš𝑒, 𝑛𝑒ž𝑙𝑖 𝑏𝑦𝑙 𝑛𝑎 𝑝𝑟𝑜𝑡ě𝑗ší𝑚 𝑏ř𝑒ℎ𝑢 𝑉𝑦š𝑒ℎ𝑟𝑎𝑑.
𝐷í𝑣𝑘𝑦 𝑝𝑜𝑠𝑙𝑜𝑢𝑐ℎ𝑎𝑙𝑦 𝑣𝑒 𝑣š𝑒𝑚 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑦 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑠𝑣é 𝑘𝑛ěž𝑛𝑦 𝑎 𝑣𝑒𝑙𝑖𝑡𝑒𝑙𝑘𝑦. 𝑁𝑎 𝑗𝑒𝑗í 𝑟𝑎𝑑𝑢 𝑎 𝑝ří𝑘𝑎𝑧 𝑚𝑛𝑜ℎé 𝑠𝑒 𝑡𝑎𝑘é 𝑟𝑜𝑧𝑒š𝑙𝑦 𝑑𝑜 𝑣š𝑒𝑐ℎ 𝑘𝑟𝑎𝑗𝑖𝑛 𝑣𝑦𝑧𝑣𝑎𝑡 ž𝑒𝑛 𝑎 𝑑í𝑣𝑒𝑘, 𝑎𝑏𝑦 𝑛𝑒𝑐ℎ𝑎𝑙𝑦 𝑣š𝑒ℎ𝑜 𝑎 𝑝ř𝑖𝑐ℎ𝑣á𝑡𝑎𝑙𝑦 𝑛𝑎 𝐷ě𝑣í𝑛, 𝑗𝑎𝑘 𝑠𝑒 𝑛𝑎𝑧ý𝑣𝑎𝑙 𝑛𝑜𝑣ý ℎ𝑟𝑎𝑑, 𝑏𝑜𝑗𝑜𝑣𝑎𝑡 𝑝𝑟𝑜𝑡𝑖 𝑚𝑢žů𝑚, 𝑎𝑏𝑦 ž𝑒𝑛𝑦 𝑣𝑙á𝑑𝑙𝑦 𝑧𝑒𝑚𝑖, 𝑚𝑢ž𝑖 𝑝𝑎𝑘 𝑎𝑏𝑦 𝑗𝑒𝑛 𝑠𝑙𝑜𝑢ž𝑖𝑙𝑖 𝑎 𝑟á𝑑𝑙𝑎 𝑠𝑒 𝑑𝑟ž𝑒𝑙𝑖.
𝑉𝑦𝑧𝑣á𝑛í 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑖𝑛𝑜 𝑛𝑒𝑏𝑦𝑙𝑜 𝑝𝑟á𝑧𝑑𝑛ý𝑚 ℎ𝑙𝑎𝑠𝑒𝑚, 𝑗𝑒𝑗ž 𝑣í𝑡𝑟 𝑧𝑎𝑣𝑎𝑛𝑒, 𝑎𝑙𝑒 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑗𝑖𝑠𝑘𝑟𝑎 𝑧𝑎ž𝑒ℎ𝑙𝑜 𝑠𝑟𝑑𝑐𝑒 𝑝ř𝑒𝑚𝑛𝑜ℎý𝑐ℎ. 𝐽𝑎𝑘𝑜 𝑘𝑑𝑦ž ℎ𝑜𝑙𝑢𝑏𝑖𝑐𝑒 𝑧𝑒 𝑠𝑣ý𝑐ℎ 𝑘𝑜𝑡𝑐ů 𝑣𝑦𝑙𝑒𝑡í, 𝑐ℎ𝑣á𝑡𝑎𝑙𝑦 ž𝑒𝑛𝑦 𝑎 𝑑í𝑣𝑘𝑦 𝑜𝑑 𝑠𝑣ý𝑐ℎ 𝑚𝑢žů, 𝑜𝑡𝑐ů 𝑎 𝑏𝑟𝑎𝑡ří 𝑎 𝑣š𝑒𝑐ℎ𝑛𝑦 𝑛𝑎 𝐷ě𝑣í𝑛 ℎ𝑟𝑎𝑑, ž𝑒 𝑠𝑒 𝑗𝑖𝑚𝑖 𝑝𝑎𝑘 ℎ𝑒𝑚ž𝑖𝑙𝑦 𝑗𝑒ℎ𝑜 𝑠í𝑛ě 𝑎 𝑗𝑖𝑧𝑏𝑦, 𝑣𝑜𝑙𝑛é 𝑛á𝑑𝑣𝑜ří 𝑖 𝑣𝑦𝑠𝑜𝑘é 𝑣𝑎𝑙𝑦.
ČTEŠ
Č𝗲𝘀𝗸é 𝘇á𝗵𝗮𝗱𝘆 𝗮 𝗱𝗮𝗹ší
Paranormal[Dokončeno] Svět se zdá na první pohled tak překrásný a poklidný. Tak nevinný. Avšak pojďme si povyprávět trochu více o tom,jak nevinný vlastně doopravdy je.
