365 days - znovusheldání [Larry Stylinson] (Cz) ✓

💚4.kapitola💙

Plakal jsem a jediné co jsem si přál bylo, aby to už skončilo.

Louis

Probudil jsem se s příšernou bolestí pozadí, hlavy a rukou, které byly pořád přivázány páskem k pelesti postele. Auuuu.

Byl jsem přetočený na zádech a proto mě zadek bolel dvakrát tolik, než by mě bolel, když bych byl na břiše.

I když........ kdybych byl na břiše, tak by mě pak bolely víc ruce, takže jako nwm, co je horší?? Bolest zadku nebo rukou??

' vážně tu řešíš takovýhle píčoviny??? Včera tě znásilnil, jak jsi to říkal, tvůj dokonalý přítel'  zavřelo na mě moje podvědomí

' ale ahoj. Ty už jsi se taky neozval dlouho' promluvil jsem ironicky.

" Aaaa naše malá laciná kurvička se nám probudila." Ozval se hlas toho netvora, kterého jsem ještě včera miloval, ale dnes, dnes ho nenávidím.

" Nejsem laciná kurvička. Jsem normální kluk" řekl jsem. No spíš zachraptěl, protože moje hlasivky, po včerejším pláči, odmítaly poslouchat.

" Tak kurvičce to včera nestačilo. No co se dá dělat" zašeptal a přešel ke mě. Začal si povolovat kalhoty. Doprdele, že já radši nedržel hubu.

Už do mě chtěl zasunout, když ho přerušil hlasitý zvuk zvonku, který se rozléhal po celém našem bytě. Slyšel jsem jak Kile zavrčel, ale zastrčil ptáka zpět do kalhot a šel ke dveřím.

" Hned jsem zpátky, kurvičko" otočil se na mě ještě a mrkl. Bože, jen to né.

" Kdo jste a co chcete?" Ozval se Kilův naštvaný hlas. No jo ty osoby ti překazily šuk co??

" Chceme jen tohle" ozvala se jedna z osob, podle hlasu nejspíš muž, než se ozvala rána a pak bolestný sten.

Co se to tam dělo? Kdo koho praštil? Čím kdo koho praštil? Kdo jsou ty osoby vlastně zač.? Jdou si pro mě , aby mě zabily?? Nebo aby mě zachránily? Nebo jsou pro Kila?  Co když mě najdou?? Nebo co když mě nenajdou?? To tu takhle budu viset až do doby, než umřu hlady a žízní??

V mojí hlavě poletovala milion otázek a ani na jednu jsem neměl odpověď. Bál jsem se a zároveň doufal, že mě jdou zachránit a ne mi ještě více ublížit.

Nejhorší je, že i kdyby mě chtěly unést nebo mi ublížit, tak jsem jim tu naservírovaný, jak na zlatém podnose.

Jsem vlastně úplně bezmocný. Mohly by si semnou dělat vše, co by se jim jen zachtělo a já bych se ani trochu nemohl bránit. I když mám volné nohy, tak bych je prostě nedokázal vykopnout, protože mám po včerejšku málo sil, které se nenačerpaly během spánku.

"Notak pohni. Musíme ho najít. Vím, že by ti někde měl být a pokud není, tak si hold počkáme až dorazí" ozvala se jedna z osob.

" No a co budeme dělat s ním??" Řekla další osoba. Podle hlasů jsem zjistil, že jsou to dva muži.

Počkat!! Oni jdou vážně pro mě. To je snad jen zlý sen. Zabijou mě. Je po mě. Já nechci umřít. Jsem sakra ještě mladý, vždyť je mi jen necelých 23 let.

Začaly se ozývat kroky, což znamená, že prohledávají byt a někoho hledají. A ten někdo jsem kurva já. Help me!

Kroky byly čím dál tím hlasitější, což znamenalo, že se ty osoby, muži, blíží ke mě. Ležel jsem na břiše na posteli, snažil se nedýchat a třásl se strachy.

A pak to přišlo, klika u dveří se trochu pohnula. Pak chvíli nic a najednou se klika pohnula směrem dolů a dveře se pootevřely. Škvírou sem proniklo trochu světla, jelikož Kile tady zatáhl žaluzie, takže tu byla celkem tma.

" Je tady" uslyšel jsem hlasy a pak se dveře otevřely úplně a já zabořil hlavu do polštáře a dělal že spím.

Uslyšel jsem kroky, které se blížily k posteli. Ne ať odjedou. Pak už jsem jen cítil bolest z toho, jak mě něčím přetáhly.

Užijte si čtení ❤️