365 days - znovusheldání [Larry Stylinson] (Cz) ✓

💚6.kapitola💙

" Myslel jsme, že o něm víte něco vy" zašeptal jsem a podíval se na ně.

Louis

Už jsou to skoro dva týdny, co jsem u Liama, Zayna a Nialla. Vlastně tenhle dům je Liama se Zaynem, ale Niall i když má svůj byt nedaleko odtud, tak tu celý dva týdny oxiduje. Prý abych tady neoxidoval sám.

Za ty dva týdny se z nás s Niallem znovu stali ty nejlepší kamarádi jako jsme byli na škole, za což jsem byl nesmírně rád. Chyběl mi ten kámoš, kterému jsem se mohl svěřit naprosto se vším, aniž bych se bál, že to někomu vyklopí.

Ovšem jsme nebyli jen zalezlí doma, tedy u Liama a Zayna doma, ale taky jsme často blbli jen tak venku jako kdysi, když nám bylo patnáct. Jo ty vzpomínky jsou hezké, moc hezké a je skvělé si je znovu oživovat.

Jenže vzpomínky taky nejsou jen šťastné, ale i smutné. Jako když se mě Niall zastával před celou školou, když mi nadávali za to že mám velký zadek, za to že jsem marnej na tělocvik, za to že mi to vždycky ve škole šlo a oni ze mě hned dělaly šprta a za spousty jiných věcí. Možná to vypadalo, že si to neberu moc k srdci, ale opak byl pravdou. Každý den jsem plakal do polštáře, do kterého jsem tišil své vzlyky, abych nevzbudil nikoho v domě.

K tomu se taky přidávalo to, že mě moje rodina nějak zvlášť nemusela. Vím moc dobře, že jsem byl omyl, protože mi to každou sekundu, kterou jsem s nimi trávil,připomínali. Několik nocí jsem nespal a jen plakal.

Posměšky a neustálé připomínání, že jsme omyl od rodiny se sčítalo a pak, když toho na mě bylo moc, to ve mě všechno vybouchlo, jako v sopce a já spáchal sebevraždu, tedy pokusil jsem se o ní, ale naštěstí byl Niall na cestě k nám, a tak mi zachránil můj život. Jsem mu za to vděčný doteď, i když nebylo by lepší kdybych tu nebyl??

Pak tu jsou ty vzpomínky, jak jsme utíkali před policií, přeskakovali ploty, schovávali se a pak, když vše utichlo, tak jsme se tomu na cestě domů společně smáli. Druhý den odpoledne jsme se pak vraceli na místo, koukli na výtvor, pak posbírali prázdné spreje a po cestě domů je vyhodili. Jo ten adrenalin mi chybí a to hodně.

Tak rád bych si to teď zopakoval, chtěl bych vyzkoušet jestli to ještě pořádně umím a taky bych si aspoň procvičil kondičku.

Zkusím to Niallovi někdy v nejbližší době navrhnout, když teď oživujeme vzpomínky.

Třeba minulý týden jsme společně pekly a konečně to vypadalo dobře, nebylo to spálené, dalo se to jíst a kupodivu to bylo i dobré, taky jsme málem nepodpálili kuchyň, jako když jsme v šestnácti pekli u Nialla doma.

A nebojte neoživovali jsme jen vzpomínky, ale taky jsme nějaký ten čas strávili se Zaynem a Liamem. Celý víkend jsme hráli hry, které jsme hráli až klidně do rána, k večeru jsme většinou k tomu už pili i nějaký ten alkohol.

Bylo to dokonalé. Vyhovovalo mi to tu. Bavil jsme se a byl po dlouhé době zase šťastný. Všechny starosti byly fuč, přítel kterého jsem stejně asi nikdy nemiloval byl fuč, jak říkám všechno bylo skvělé, ale přeci jen tomu něco scházelo. A já moc dobře vím co.

Nebyl tu Harry a nejhorší je že nikdo neví kde je a jestli je vůbec živý. Tak moc bych ho tu chtěl mít, ležet mu v náručí, smát se spolu s Liamem, Niallem a Zaynem, šeptat mu jak moc ho miluju, sem tam si s ním dát pusu a pak se v posteli nechat uvěznit v jeho dokonalém objetí a pak si na dobrou noc nechat zašeptat ty dvě nádherná slova, které mu Harry říkal skoro pořád.

Ach Harry, kde jsi?? Pokládal jsem si tuhle otázku vždycky, když jsem si hrál s řetízkem, který jsem od té doby nikdy nesundal, kdy jsem pak většinou jen celou noc probrečel. Ale dost už vzpomínání.

Zrovna jsme s Niallem seděli v obýváku na pohodlném gauči a smáli se vtipu, který jsem před chvílí pronesl, když se otevřeli dveře a dovnitř vešel Liam a někoho podpíral.

Užijte si čtení ❤️