365 days - znovusheldání [Larry Stylinson] (Cz) ✓

💚15.kapitola💙

Ještě jsem přes nás přehodil deku a mohli jsme jít v klidu spát.

Louis

Uběhli dva měsíce a Harry si už vzpomněl, až na pár maličkostí, na vše, takže spolu můžeme vzpomínat.

Byli jsme už několikrát na rande. Je dokonalý. Vlastně všechno je až moc podezřele dokonalé. Nelíbí se mi to a bojím se. Je to jako ticho před bouří.

Bojím se vyjít jen z domu, aby na mě někde nevybafl Kile. Nechci ani pouštět nikoho z kluků, protože o ně bojím.

Možná jsem paranoidní, ale nechci, aby mi přišel balíček, ve kterém by byl jeden z mých kamarádů rozřezaný. Měl bych přestat koukat na kriminálky.

Bylo normální nedělní slunečné ráno. Všude pohoda a uvolněná nálada. Všechno bylo dokonalé, tak jako vždy.

" Kluci podáte mi to máslo, prosím?" Zeptal jsem se a Niall mi ho ihned podal.

" Díky" hodil jsem na něho úsměv.

" Harry, nebuď čuně a laskavě si to nalej do skleničky" uslyšel jsem Liama, jak peskuje Harryho, když se napil džusu přímo z krabice.

" No jo" vytáhl si skleničku a nalil si do ní džus. Pokroutil jsem nad tím hlavou.

" Zlato, nekruť hlavou" dostal jsem pohlavek od Harryho. Zasmál jsem se.

" Dej mi radši pusu na dobré ráno" přitáhl jsem si ho k sobě za tričko a políbil.

" Kluci jste spolu sice hrozně moc k sežrání, ale já bych se rád najedl a pochybuji, že by jste skončili jen u líbání a porno na živo vážně vidět nechci" zasmál se Zayn a já po něm hodil vražedný výraz.

" Mýho Louise, mi nebude nikdo očumovat" zavrtěl  Harry hlavou a posadil si mě na klín. Opřel jsem se zádami o jeho hruď.

" Budu muset zajít do obchodu už toho tady moc není" ozval se Niall z kuchyně.

" No tak když na ní pořádáš takový nájezdy, tak se nediv" zasmál se Harry.

" Nechci, aby jsi někam chodil Ni" zavrtěl jsem hlavou.

" Louisi, je sice hezké, že se bojíš, že by se mi mohlo stát, ale já jinak umřu hlady, takže je to jedno." Pokroutil hlavou.

" Hele jsi ještě mladej. Nehodlám tě v nejbližší době dát pod zem" zavrčel jsem na něho.

" Louisi, nebuď tak ochranářský. Víš, že nám může ublížit, i když jsme normálně doma, takže ono to je jedno." Zavrtěl hlavou Zayn.

" Já vás jen nechci ztratit" vzlykl jsem.

" Ale notak, zlato." Přitiskl si mě Harry k sobě a pevně objal. " Neztratíš nás" zašeptal a políbil mě do vlasů. Miluju, když to dělá.

Zábořil jsem si hlavu do jeho hrudi a nechal se od něho objímat. Bylo mi skvěle. Chci, aby to takhle bylo už napořád.

" Tak já skočím nakoupit" zvedl se Niall a než jsem vůbec něco stihl říct, tak byl pryč. Zmizel, jak pára nad hrncem.

" Buď v klidu všechno bude v pohodě. Uvidíš, ž jsi zbytečně paranoidní" usmál se Harry a já ho políbil.

Zayn s Liamem radši někam zdrhli a já se tak mohl jen a jen věnovat mému princi na bílém koni v podobě kudrnatého boha s dokonalýma smaragdově zelenýma očima.

~~

" Tak jsem zpět" usmál se Niall s já ho okamžitě pevné objal. Měl jsem o něj neskutečný strach.

" Louisi, jsem živej a zdravej, jako rybička" ujistil mě, když jsem si ho pozorně přihlížel zda někde nemá kulku či mu neteče krev, ale zdál se být v pořádku. Ještě že tak.

~~

Bylo něco kolem druhý odpoledne a já byl neskutečně moc unavený, a tak jsem se vydal do ložnice, kde jsem se svlékl jen do boxerek, oblékl se Harryho velkou huňatou mikinu, která vážně dokonale voní po něm a zachumlal se do peřiny.

Netrvalo dlouho a já se ponořil do říše snů. Zrovna se mi zdálo o jednorožcích, na kterém sedí krteček, který hledá své kamarády, když jsme se s trhnutím probudil.

Uslyšel jsem výstřel, několik výstřelů. Rozklepal jsem se. Tak moc jsem se bál. Ne o sebe, no možná trochu, ale hlavně o kluky.

Po chvíli střelba ustala a já se rozhodl, že to dolů půjdu skontrolovat. Doufám, že kluci jsou někde venku a že oni tu nic nenašli, a proto odešli.

Vešel jsem do obýváku a zděsil se. Nábytek byl rozstřílený. Ve zdech stopy po kulkách. Lustr byl někde na stole. Bože to je spousť.

A pak jsem to uslyšel. Někdo zakňučel. Vydal jsem se po zvuku a spatřil Nialla, který ležel na zemi a v jeho břiše byly asi tři kulky. Ne, ne, ne, ne , ne, ne, ne.

" Nialle" klekl jsem si k němu a chytil ho za ruku. Smutně se na mě podíval

" Loui" zasípal namáhavě. Po tvářích mi stékaly slzy velké, jako hrách a rozmazávaly mi vidění.

" Neplač. Jsi silný, Lou. Mám tě rád. Vždycky budu mít. Pořád budeš můj nejlepší kamarád. Budu na tebe dávat pozor. Nikdo ti neublíží" zmáčkl mi ruku.

" Ni, nenechávej mě tu, prosím" zakňučel jsem.

" Kdyby bylo na mě, tak to nikdy neudělám, ale bohužel na mě to není" smutně se na mě usmál. Kde je to, že se nic nemůže stát? Že jsme v bezpečí? Že jsem zbytečně paranoidní? No kde? Úplně v prdeli!!

" Ne, Nialle. Nesmíš, prosím. Potřebuju tě tu, Ni" zavzlykal jsem zlomeně. Co já si bez něj jen počnu?

" Promiň. Mám tě rád" bylo to poslední, co mi řekl.

" Já tebe" rozbrečel jsem se na plno.

Po chvíli jsem se zvedl a přešel do kuchyně. Kéž bych tam nechodil.

" Liame, Zayne, to ne" sesunul jsem se na zem.

Oba leželi u linky a drželi se za ruce. Liam měl v noze zapíchnutý velký kuchyňský nůž a pár kulek v břiše a v pravé ruce.

Zayn měl rozstřílené celé břicho. Bylo hnusné se na to dívat a zároveň mi to trhalo moje břicho. Kde je ta věta z rána, že je neztratím?

Ležel jsem mezi dveřmi a moje tělo ovládaly vzlyky. Přišel jsem o tři kamarády. O tři nejlepší a nejskvělejší kamarády na světě.

No a kde je Harry? Zvedl jsem se a prohledal celý dům, ale nikde jsem ho nenašel. Ne, ne ,ne, ne, ne, ne.

Vrátil jsem se do kuchyně, kde jsem vedle mrtvého Liama spatřil lísteček. Zvedl jsem ho, otočil a přečetl si ho. Zbledl jsem.

Louisi, Louisi. Vidíš, co všechno jsi napáchal, ty děvko? Nic takového by se nikdy nemuselo stát, kdyby jsi byl poslušný, jenže ty ne. Pořád jen přivoláváš problémy. Bylo by lepší, kdyby jsi tu nebyl. Tři lidi kvůli tobě zemřeli. Jeden kvůli tobě teď trpí. Ano hádáš šprávně. Mám toho tvého Harryho. Nevypadá špatně. Třeba bych si z něho mohl udělat další svojí děvku. Už ho nikdy neuvidíš.

Omdlel jsem. Bylo toho na mě moc. Moji tři kamarádi mrtvý a můj přítel bůh ví, kde a můj bývalý si z něho chce udělat děvku. A za tohle všechno můžu jen já. Už to nedávám.

Doufám, že mě neukamenujete.