365 days - znovusheldání [Larry Stylinson] (Cz) ✓

💚10.kapitola💙

Harry

Toho Louise mi bylo líto, hodně líto. Přeci jen říkal, že jsme spolu chodili a já si na něho a naše společné chvilky vůbec nepamatuji.

Asi by jste rádi věděli, co stalo, že jsem takhle dopadl, co? No tak poslední, co si pamatuji je, že jsem se probral v nemoci s tím, že jsem nevěděl kdo jsem a co tam vůbec dělám.Nepamatoval jsem si absolutně nic.

Potom, co se mi zahojily rány, tak mě z nemocnice propustily. V té nemocnici jsem strávil něco kolem dvou měsíců a za tu dobu jsem si stihl vzpomenout jen na to jak se jmenuji a kde bydlím. To je tak nějak všechno.

Když mě tedy pustili z nemocnice, tak jsem okamžitě šel domů, kde už na mě čekala moje mamka a Robin, což je můj nevlastní otec , jak mi bylo oznámeno v nemocnici. Oni byli jediní, kteří mě navštěvovali. Ještě s mojí sestrou Gemmou.

No od mého pobytu v nemocnici uběhly už dva roky a já i přesto, že už je to takovou dobu, tak jsem si pořád nevzpomněl na všechno, vždyť ani vlastně nevím, co předcházelo tomu, že jsem skončil v té nemocnici.

A když jsem se jich zeptal, tak mi nikdy nic neřekli a radši to zakecali a začali se mě vyptávat, jestli jsem si na něco vzpomněl nebo jak se cítím. Ne jednou jsem na ně začal hystericky řvát, ale vždycky mi píchli injekci, abych se uklidnil.

Jenže jak můžu být klidný, když doprdele nevím, jak jsem se v tý nemocnici ocitl, když nevím zda mám rodinu, ta mě totiž navštívila až po pár týdnech, co už jsem tam ležel, nebo zda jsem měl přítel či přítelkyni a pokud jo, tak kde je.

A teď po dvou letech jsem se dozvěděl, že jsem skutečně měl přítele, ale já si ho kurva nepamtuju, nepamatuju si žádnou zkurvenou chvilku s ním strávenou. Jediný, co si pamatuju je jeho tvář, když, se jsme se srazili na ulici. Kurva.

Přijdu si strašně, že si ho nepamatuju. Vím, že to není moje vina, že si ho nepamatuji a on mi to nevyčítá, tedy pokud mluvil pravdu, ale myslím, že jo.

Taky by mě zajímalo kam šel s Liamem, co tam probírají a proč vůbec někam šli. Vím, že jsem zvědavý. A taky znám to přísloví. Nebuď zvědavý, budeš brzy starý, ale tak pokud vím, tak mi je teprve 21, takže moc starý nejsem.

Zajímalo by mě kolik je asi Louisovi. Je starší nebo mladší? I když podle té jeho dokonalé tvářičky si myslím, že  je asi mladší.

No a proč jsem zmlácený? Šel jsem se ani přes dvěma dny jen tak projít po Londýně, pročistit si hlavu, projít na jiné myšlenky, když ke mě přišli dvě docela hodně namakaný gorily.

Zmlátily mě, snažil jsem se bránit, ale proti nim jsem neměl vůbec žádnou šanci. Jo mám svaly, ale ty gorily byly aspoň o hlavu větší, samý sval a navíc byly dva. Docela nespravedlivé. Dva na jednoho.

Než jsem upadl do bezvědomí, tak jsem ještě slyšel jak říkaly, že tohle byl teprve začátek a že jsem si já a Louis neměli zprotivit nějakého Kileho.

No a pak mě nejspíš musel najít Liam, Zayn, Niall a nebo Louis. Každopádně nechápu, jak jsem si nějakého toho kila znepřátelil.

" Jak ti je?" Zeptal se Louis, když vstoupil do pokoje s Liamem za zadkem. Koukl jsem se na něho a spatřil jeho červené oči. On plakal?

" Docela dobře" usmál jsem se na něho a rukou mi naznačil ať jde za mnou. Šel a já ho chytil za ruku a posedil na židli, která byla vedle postele, na které jsem ležel.

" Kluci mohli byste nás tu nechat o samotě, prosím?" Zeptal jsem se. Oni jen kývli a už jich nebylo.

" Louisi proč jsi plakal?" Zeptal jsem se. Bál jsem se, že to bylo kvůli mě. To bych neunesl.

" Všechno jsem podělal, za všechno můžu já" vzlykal a já ho za ruku stáhl k sobě na postel." Kdybych nechtěl odjet zpět domů, tak se to nestalo, nestala by se ta nehoda a my spolu mohli být celé ty dva roky" vzlykal dál.

" Louisi" zašeptal jsem a objal ho " není to tvoje vina, ano? Co se má stát, stane se, ale teď jsme zase spolu no ne?"

" To sice jo, ale ty si nic nepamatuješ" zavzlykal, takže mi to výčitá.

" Já.. já promiň, že si to nepamatuju" odtáhl jsem se do něho a sklopil hlavu.

" Ne Harry nemyslel jsme to tak. To ty promiň. Ty za nic nemůžeš Hazz. Ty ne. Nic ti nevyčítám a jak jsem slíbil, tak ti pomůžu, aby jsi si vzpomněl" usmál se na mě a tentokrát to byl on kdo mě objal.

V jeho objetí jsem se cítil víc než skvěle.

" Loui, kolik ti vlastně vůbec je?" Zeptal jsem se a zavrtal si hlavu do jeho hrudi.

" 23." Povzdechl si a já se na něho překvapeně podíval. Jak může být starší, však na 23 vůbec nevypadá.

" Louisi, nevíš kdo je Kile?" Zeptal jsem se a cítil jak Louis celý ztuhl. Co jsem zase řekl?? Podle reakce soudím, že ho skutečně zná.

Užijte si čtení ❤️