365 days - znovusheldání [Larry Stylinson] (Cz) ✓

💚7.kapitola💙

Zrovna jsme s Niallem seděli v obýváku na pohodlném gauči a smáli se vtipu, který jsem před chvílí pronesl, když se otevřeli dveře a dovnitř vešel Liam a někoho podpíral.

Louis

Přestal jsem se smát, rychle přeběhl k Liamovi a pomohl mu neznámou osobu, kterou podpíral, donést až ke gauči, na kterém jsme se s Niallem ještě před pár minutami smáli vtipu.

" Díky, Louisi" poděkoval Liam a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatil.

" Nemáš zač" řekl jsem a podíval se na neznámého, který byl tedy vážně v hrozném stavu. Jen při pohledu na to jeho tělo se mi chtělo brečet. Jak tohle může někdo někomu udělat??

Neznámý měl na sobě mikinu s kapucí, takže mu nebylo vidět do tváře, avšak mikina by se ani nedala považovat za mikinu.

Na několika místech byly velké díry, ze kterých vytékala krev, takže to spíše byl kus textilu spojený slabými proužkami, než mikina.

" Liame" řekl jsem, svůj zrak přetočil z těla na Liama a pokračoval" myslíš.... myslíš, že bude v pořádku??"

" Pokud se mu vydezinfikují rány, vyndá se kulka z ramene a následně se to rameno zaváže a pokud se mu mastičkou budou mazat modřiny, tak jo mohl by být tak za 2 až 3 měsíce v pohodě" odpověděl a mě spadl kámen ze srdce. Aspoň že bude v pořádku.

" Tak se na to vrhneme ne??" Zašeptal jsem a odešel pro lékárničku, kterou jsem našel nad umyvadlem v koupelně a následně se i s lékárničkou vrátil zpět do obýváku.

Přešel jsem k neznámému, vzal pinzetu, přiblížil jí l raně na rameni a vjel do ní. Nahmatal kulku a vyndal jí. Následně jsem mu zavázal rameno.

S menší výpomocí Liama jsem neznámého přetočil na záda, abych mu mohl vydezinfikovat rány, kdyu6l jsem spatřil jeho obličej.

Začal jsem plakat a Liam se na mě s Niallem jen nechápavě dívali, než uviděli obličej neznámého, teď už vlastně známého.

" H-harry" vydechl Liam a vykulenýma očima, jakoby nemohl uvěřit, že před námi vážně leží zmrzačený Harry.

" Jsem doma. Zlato, Nialle, Louisi. Je někdo doma?" Ozval se Zaynův hlas od hlavních dveří.

" Jsme v obýváku" odpověděl jsem Zaynovi a následně uslyšel jeho kroky, které mířily sem.

" Aho-" zasekl se uprostřed slova a hleděl na gauč. " T-to je vážně H-harry?" Zeptal se a nevěřícně hleděl na gauč.

" Jo je asi nejspíš" Zamumlal jsem " ale teď, když dovolíte, bych mu rád vydezinfikoval ty rány a namazal modřiny" zašeptal jsem.

Poklekl jsem před gaučem, vytáhl kysličník, mastičku a malé nůžtičky, které byly asi spíš na nehty, ale teď je prostě využiju na jinou činnost a položil si to vedle sebe.

Vzal jsem nůžtičky a pomalu rozstřihl celou mikinu, tedy spíše ty pospojované kousky textilu a následně i tričko, které pod tím měl, aby mi to nepřekáželo při práci a já ho mohl ošetřit.

Nejprve jsem vzal kysličník a nalil mu to na krvavé rány a že jich měl požehnaně. Po očištění ran jsem vzal do ruky mastičku a začal mu tím mazat modřiny.

Potom co jsem mu vše ošetřil a namazal modřiny ho Liam se Zaynem odnesli do mého prozatimního pokoje, aby si mohl odpočinout na měkkém. Přeci jen postel je o hodně pohodlnější nežli gauč.

" Ni, říkám ti, že až najdu ty zkurvysyny, co mu tohle provedli, tak jim kurva že ublížím" zavrčel jsem naštvaně. Po slzách už nebylo ani památky. Jak tohle mohl někdo udělat Harrymu, mému Harrymu.

" S tím ti milerád pomohu" oznámil mi Niall s já se na jen kývl. Ty zkurvysyni budou trpět. O to se  vlastnoručně postarám.

" Liame za jak dlouho by se mohl probrat?" Zeptal jsem se ho jakmile se Zaynem vstoupili zpět do obýváku.

" Nejspíš zítra nebo možná i pozítří" odpověděl Liam a já jen kývl. Doufám, že se probudí, co nejdříve. Potřebuji ho.

Užijte si čtení ❤️