A ze dvou zbyla jedna. SS/HG

Kapitola třetí

Ostré světlo zasáhlo její oči. Musela se znovu ponořit do tmy a zkusit to znovu, tentokrát o něco pomaleji. Cítila se, jako by ji srazil náklaďák. Jenom tupý tlak po celém těle, žádná obrovská bolest.

,,Vítáme vás mezi živými, slečno Grangerová. Jmenuji se Olívie. Prosím, pokuste se nedělat žádné prudké pohyby. Jste u svatého Munga, budete v pořádku.’’

Pootočila hlavou, která se jí zdála podivně lehká a uviděla ženu, jak nad ní mává hůlkou a něco si mumlá. Zabolela ji hlava a rukou si chtěla přitlačit na ono místo. Místo bujných kadeří však nenahmatala nic. Přejela rukou přes hlavu a ucítila vystouplou linii přes půlku její hlavy. To bylo vše. Do očí se jí nahrnuly slzy a schovala tvář do dlaní.

,,Slečno, prosím neplačte, vlasy vám znovu narostou. Bohužel nebyla jiná možnost, museli jsme vám tu ránu ošetřit. Dojdu poslat zprávu do Bradavic, že jste vzhůru. Snažte se odpočívat.’’

Zůstala v pokoji sama. Neměla žádné bolesti, jen jí začalo nepříjemně brnět v pravé noze. Snažila se pohnout prsty. U levé nohy nepocítila žádný problém. Naopak u druhé to bylo zvláštní. Opatrně se pokusila posadit a nadzvedla deku.

***
,,Díky, že jste přišli tak rychle,’’ uvítala známou trojici po dalších dvou týdnech od jejich poslední návštěvy.

,,Olívie, jak je na tom slečna Grangerová?’’ zeptal se Brumbál, když všichni mířili k nemocničnímu pokoji.

,,Zotavuje se. Tělo se stále vyrovnaná s následky zranění.’’

Dorazili ke dveřím, když slyšeli zoufalé naříkání.

Jako první vtrhl do místnosti Severus a s hůlkou v ruce se rozhlížel po místnosti. Když zjistil, že nehrozí žádné nebezpečí, pohlédl na drobnou dívku. Nevšimala si hostů. Pouze upírala zrak na svoji nohu, která končila těsně pod kolenem a nepřestávala brečet.

Severus si to nechtěl přiznat, ale pohled na ni mu trhal srdce. Nezasloužila si takový konec.

Kolem jeho nehybné postavy se prohnal Brumbál s Minervou a začali Hermionu utěšovat.

,,Nechám vás tu osamotě. Až se slečna bude cítit připravená, můžete ji vzít s sebou. Seznam lektvarů je zde,’’ podala Severusovi papír a odešla.

Okamžitě začal zkoumat, co všechno bude potřebovat a schoval ho do kapsy. Vydal se k místu, kde seděl při minulé návštěvě. Minerva usedla opět na druhou stranu, vzala Hermionu za ruku a šeptala jí uklidňující slova.

,,Slečno Grangerová, nechci nic uspěchat, ale máme v plánu vás odsud dostat a přemístit do pokoje v Bradavicích. Vše je připravené, stačí jen říct,’’ oznámil ji Brumbál. Když se pohledem zaměřila na svého ředitele, věnoval ji povzbudivý úsměv.

Hermiona kývla na znamení souhlasu a snažila se vstát s postele. Svezla svoji jedinou nohu přes postel směrem k Severusovi. Ten okamžitě vyskočil na nohy, připravený slečně Grangerové asistovat. Postavila se, ale ve vteřině opět dosedla na postel. Severus ji jemně chytl za paži. Hermiona jeho ruku agresivně setřásla. Severus od ní poodstoupil. Takhle ji neznal, ale nepřekvapila ho.

,,Nesahejte na mě!! Zvládnu to!’’ vyjela na svého profesora a zkusila to znovu. Nechtěla se vzdát.

Druhý pokus byl o něco úspěšnější. Podařilo se jí zabalancovat na jedné noze a chvíli tak zůstat. Jenže po pár vteřinách se jí začala motat hlava, a místo aby padala zpět na postel, si vybrala směr ke Snapeovi. Ten ji pohotově chytil a ona se mu rozplakala v náručí. Přitáhl si ji k sobě, jednu ruku měl obtočenou kolem jejího těla a druhou opatrně položil na temeno hlavy. Snažil se v mysli představit si, jak jeho prsty bloudí těmi hustými vlasy, které pozoroval celých 7 let.

Držel ji pevně a pohledem přeskakoval z Minervy na Brumbála a zpět.

První se ujal slova Albus a pravil: ,,Jak už jsem řekl, až budete připravená, rádi vás dostaneme do vašeho pokoje. Budete sdílet komnaty tady se Severusem, který se nabídl, že vám bude nápomocný. Uděláme vše, co bude v našich silách, abyste se vrátila zpět do normálního života.’’

Žádná reakce z její strany na to, co řekl. Jen se odtáhla a pohlédla profesorovi do očí.

,,Pomozte mi zpět do postele. Prosím,’’ uklidnila se.

Severus učinil, jak požádala a opatrně ji pomohl si lehnout.

,,Chci být pár minut o samotě,’’ oznámila návštěvě a dále se na ně nepodívala.

Uslyšela jen tiché cvaknutí dveří.

***

Poodešli o kus dál, kde se nacházeli volné lavice.

,,Severusi, až bude ve tvé péči, za žádnou cenu ji nesmíš-’’

,,Neříkejte mi, co mám dělat. Mám už dost vašich rozkazů. Je po válce, Albusi. Jsem svobodný člověk,’’ přerušil ho Severus.

Minerva ty dva sledovala, ale nic neříkala. Přemýšlela nad svojí studentkou a jaký osud ji postihl. Život někdy není fér.

,,Jdu pro ni,’’ nevydržel čekat a vstal.

,,Severusi, počkej! Dej jí ještě pár minut. Potřebuje se smířit s tím, co se stalo,’’ zvedl se Albus, jak nejrychleji mohl.

,,Na to bude mít dost času u mě.’’

Bez zaklepání otevřel dveře a překvapeně pohlédl na Hermionu, jak se drží madla postele a stojí na jedné noze.

,,Sakra, Grangerová!’’ přiskočil k ní a pomohl jí se o něj opřít. ,,Vím že jste bojovnice, ale na hrdinství budete muset chvíli počkat.’’

,,Chci...odsud pryč,’’ zadýchaně šeptla.

Jednu ruku omotal kolem jejích zad a sehnul se, aby druhou podepřel místo pod kolenem. Udivilo ho, jak byla lehoučká.

Na chodbě se střetl s Minervou a Albusem.

,,Je připravená. Jdeme,’’ zavelel.

Oba si udiveně vyměnili pohledy

Severus na nic nečekal a vydal se před budovu, odkud se všichni tři přemístili.