A ze dvou zbyla jedna. SS/HG

Kapitola pátá

Nastalo sobotní ráno. Očarované okno ve sklepení odkrývalo slunečnou oblohu a paprsky dopadaly na její postel. Cítila se stále unavená, i když celé dny strávila v posteli. Měla obavu, jak zvládne následnou rehabilitaci s protézou. O to víš ji děsily Snapeova slova, že ji nebude šetřit.

Ohlédla se přes levé rameno, kde jako každé ráno na stolku poblíž postele ležely lahvičky s tekutinou. Hermiona si vzala svoji ranní dávku lektvarů proti bolesti a proleženinám. Nikdy o druhém lektvaru neslyšela, nejspíše to musel být vynález profesora Snapea. Byla za jeho péči vděčná, avšak se cítila velmi mizerně. Jaká teď bude její budoucnost? Stále nemá dokončený sedmý ročník kvůli bitvě, která se stala v půli školního roku. Ani ona sama nevěděla, kdy se bude moct vrátit do lavice. Bradavice už měli svůj obvyklý školní režim rozjetý a ona tu mezitím jen ležela.

Navíc má dneska přijít Harry s Ronem, pomyslela si. Slyšela, že mezi školou a Fénixovým řádem neměli moc času na rozdávání. Nebyla si jistá, jak onu návštěvu zvládne, hlavně psychicky. Nechtěla znít nevděčně. Samozřejmě, že byla ráda za jejich zájem ji vidět, avšak doufala v to, že se moc dlouho nezdrží.

Povzdechla si. Za hodinu nastane další ošetřování mé nohy. Tedy, aspoň toho co z ní zbylo.

Její mysl byla velmi depresivní. Snažila se nemyslet na špatné věci, jenže jak jinak to měla udělat, když za jediný den málem přišla o život. Sice byla naživu, ale část jejího těla nenávratně chyběla. Byl to velice divný pocit. Jako kdyby její noha stále existovala, ale kdykoliv s ní chtěla udělat jakýkoliv pohyb, nic se nestalo.

Tak tu teď ležela, pohled upřený do stropu a čekající na svého doktora. Dneska se ho zeptá, jestli ji neposkytne studijní materiály. Přece jen ji zbývalo necelých pět měsíců. A to se má ještě učit znovu chodit. Začala být velmi nervózní.

,,Dobré ráno, slečno Grangerová. Nějaké potíže?’’ ozvalo se ze dveří. Vylekala se, vůbec ho neslyšela vejít dovnitř. Snažila se uklidnit své splašené srdce.

,,A-ano, jsem v pořádku. Jen mě trochu začal škrtit obvaz. Ale nic hrozného to není. Lektvary už jsem si vzala.’’ odpověděla Hermiona a snažila se posunout výš, aby se posadila.

,,Ano, to vidím,’’ odvětil sarkasticky. Posadil se vedle ní a jeho ruce, jako každý den, odhrnuly její přikrývku a začal odmotávat látku okolo konce její nohy. Úlevně vydechla, když tlak z její nohy zmizel. Kůže vypadala lépe, nicméně jizva byla stále rudá, až fialová. Jeho prsty nabraly vrstvu masti a začal místo ošetřovat.

,,Lepší se to, odpoledne donesu něco speciálního na tu jizvu. Doufám, že se vše zahojí dříve, než začneme s cvičením.’’

Nic na to neřekla, protože se momentálně v její mysli odehrával jiný boj. Potřebovala mu říct, že nutně potřebuje umýt. Sprchu. Jenže jí bude muset pomoct. Kromě trika a volných kraťasů, kvůli dostupnosti ke zranění, neměla na sobě nic. Navíc ji dnes čeká setkání s Ronem a Harrym. Nechtěla před nimi vypadat jako nějaká špindíra. A její rána na hlavě, kvůli které se cítila poníženě, ošklivě. Už kvůli tomu všemu se nemusela ostýchat.

,,Potřebuju pomoct do sprchy,’’ oznámila, ale pohledem se mu vyhýbala. ,, Můžete zavolat madam Pomfreyovou jestli chcete.’’

,,Zvládneme to, pojďte. Dejte ruce kolem mě a já vás odnesu.’’

Byla překvapená jeho rychlou odpovědí. Omotala své ruce kolem jeho těla, když se k ní přisunul blíže. Příjemně voněl, jako bylinky. Nechala se nést do jeho koupelny, kde ji posadil na hranu vany.