A ze dvou zbyla jedna. SS/HG

Kapitola šestá

,,Jste připravená, Grangerová?'' oznámil svůj příchod Severus a vešel do jejího pokoje. V rukou třímal podivně dlouhou krabici. Přešel k její posteli a opatrně onu věc položil na zem a začal ji rozbalovat.

,,Na co mám být připravená?'' zněla Hermiona velmi zvědavě.

,,Chcete si to rozbalit? Nerad bych zkazil vaše překvapení, až to poprvé spatříte,'' snažil se vyhovět jejímu nadšení.

Byl pátek dopoledne, necelý týden od návštěvy Hermioniných přátel. Jejich dny byly až příliš monotónní, takže nějaké to zpestření bodlo i jemu. Vzal krabici a opatrně ji položil na její postel. Sledoval Hermionu, jak s až dětskou radostí rozbaluje balík. Byl rád, že si ji vzal pod svá křídla. Vařil lektvary, připravoval masti a staral se o její mysl. Nenechal tu mladou dívku utápět se v sebelítosti. Zaměstnával její hlavu jak jen mohl. Po rozhovoru s jejími kamarády očekával, že upadne do letargie. Obával se, aby deprese nad ní nezvítězila a neuzavřela se do sebe. Nikdy těm dvoum nevěřil. Avšak si uvědomil, jak moc jim křivdil. Měli ji rádi tak moc, až jí skoro záviděl.

Překvapený povzdech vyrušil jeho myšlenky.

,,Vypadá...dobře. Páni, nevím jestli to zvládnu. Myslíte, že to zvládnu? Mám z toho strach, ale na druhou stranu nic jinýho mi nezbývá. Navíc, spousta lidí to zvládla přede mnou. Takže to musím zvládnout i já a-'' začala mlít páté přes deváté a její mysl se stala obří snětí chaosu.

Nevěděl jak ji zastavit, ani si nedokázal troufnout na to, ji slovně přerušovat. Proto jen vzal její ruku do své a stiskl na znamení toho, aby přestala. Naštěstí jeho gesto pochopila a svoji větu nedokončila. Jen se na něj chápavě usmála a zmlkla. Do tváří se jí vlil zdravý odstín červené, který ji velmi lichotil. Měl co dělat, aby jeho tenké rty nevytvořily něco, co by se dalo nazývat úsměvem. Odkašlal si, aby přerušil to nepříjemné ticho a vyndal umělou nohu z obalu. Vykouzlil praktický držák, do kterého protéza přesně zapadla. Nechal ji poblíž její postele, aby neměla v budoucnu problém kdykoliv pro ni sáhnout.

,,Myslíte si, že budete připravená začít už dnes? Samozřejmě vás do ničeho nechci nutit. Můžeme to klidně nechat na jiný den, nebo až příští týden,'' snažil se ji vyhovět a nepřetěžovat její drobnou postavu. Zdála se tak křehká, přitom věděl, že její mysl ji dělá velmi ambiciózní a silnou.

,,Můžeme zítra. Budu připravená. Cítím se o moc lépe, noha už mě tolik nebolí, ale vím, že až začneme trénovat s chůzí, nebude to jednoduché,'' zklamaně povzdechla a úsměv na její tvářil zmizel. Bylo mu to líto. Chtěl vidět, jak šťastná může být. Chtěl být důvodem jejího úsměvu. Dostal nápad. Elegantním pohybem z kapsy jeho kabátu vytáhl dózu s již dobře známou mastí.

,,Co kdybych vám dopřál takovou menší masáž svalů, ať vaše noha zítra netrpí? nabídl se a jakmile znovu spatřil ten zářivý úsměv na její tváři, nedokázal si udržet kamennou masku a sám se jemně usmál.

--

Ron s Harrym se rozhodli později odpoledne navštívit Weasleyovic doupě. Konala se tu malá sešlost Fénixova řádu. Remus a Sirius debatovali nad párem novin, Molly vařila oběd a Arthur fascinovaně rozebíral nějaké mudlovské udělátko. Měli rádi tu rodinnou atmosféru, která se linula celým domem. Ginny se po příjezdu zavřela v pokoji a nevypadala, že by měla o nějaký sociální kontakt zájem. Po tom, co se stalo Hermioně, se změnila. Všichni respektovali její soukromí a nesnažili se na ni moc tlačit.

Molly zakouzlila vařečku, aby nepřestala pokrm v hrnci míchat a otočila se na své dva hochy. Harryho brala jako svého syna, nedokázala zapřít svůj mateřský pud.

,,Jakpak se máte? Nějaké novinky o Hermioně? Všichni tu na ni myslíme a nemůžeme se dočkat, až ji uvidíme. Takový osud si chudinka nezasloužila,'' litovala tu mladou dívku, která ve skutečnosti byla silnější, než kdokoliv jiný. Remus se Siriusem zvedli pohledy, když zaslechli dívčino jméno.

Harry se ujal slova a pravil: ,,Hermiona je silná žena. Myslím si, že ztrátu končetiny bere velmi statečně. Nevzdává se.''

Usadil se poblíž svého kmotra a odvyprávěl přesně to, co jim řekla Hermiona v den, kdy ji navštívily. Avšak jednu velmi podstatnou část vynechal. Nicméně Remus si dal dvě a dvě dohromady. Přece nebylo možné, aby o takové zranění byla schopna se sama postarat a velmi pochyboval, že by Poppy neměla nic jiného na práci, než jen starat se o Hermionu.

,,Takže leží na ošetřovně?'' nedalo to Remusovi a zeptal se.

,,Je u Snapea,'' odpověděl Harry nejistě. Doufal, že se této otázky vyhne. Nevyšlo mu to.

Sirius zareagoval prudkým odsunutím židle, když se zvedal a Remus jen silně stiskl stránky novin ve vyjádření tichého nesouhlasu.

,,Tak jo, všichni se uklidníme, ano?'' snažila se Molly zkrotit situaci. ,,Harry, Rone,'' odmlčela se, aby získala jejich pozornost, ,,řekla vám Hermiona, že se cítí jakkoliv nepříjemně? Nějaké známky nekomfortu?''

,,Až na její nohu a vlasy, si na nic nestěžovala. Naopak nám oznámila, že se její jizva po amputaci hojí velmi dobře, právě díky němu,'' ujal se slova Ron, sám v duchu překvapený, že se toho arogantního netopýra zastává.

,,Počkat, co má s vlasy?'' neunikla Siriusovi zmínka o nich.

,,Museli jí odstranit všechny vlasy, kvůli hluboké ráně na hlavě.''

Molly zalapala po dechu a snažila se nedat na sobě známky smutku. Místnost zahalilo nepříjemné ticho.

,,Vyřiď Hermioně, že ji příští víkend navštívím. Ať se to Snapeovi líbí, nebo ne. Remusi, jdeš se mnou?'' otočil se na svého nejlepšího přítele.

Ten si pouze povzdechl a souhlasně přikývl. Chtěl podpořit Siriuse a zároveň se na vlastní oči přesvědčit, že je Hermiona opravdu v pořádku.

,,Jé, to ten čas letí. Harry dojdi pro Ginny, za chvíli se bude podávat jídlo,’’ snažila se Molly odlehčit tu tíživou atmosféru.

,,Jistě, paní Weasleyová.’’

Arthur zvedl svůj pohled poprvé za celý den. ,,Kdo by to byl řekl, že ty mudlové jsou tak vynalézavý?’’ kroutil nevěřícně hlavou.

Nikdo na to nic neřekl a všichni pokračovali ve svých aktivitách.

--

,,Přišel jsem vás naposledy zkontrolovat. Chcete, abych se podíval na vaši hlavu?’’ zeptal se Severus, když usedal po boku své pacientky.

,,Ano, prosím. Občas mě to nepříjemně svědí a já se můžu zbláznit. Nevíte co by na to pomohlo?’’ zeptala se s nadějí v hlase. Pokaždé co se snažila poškrábat aspoň kolem rány, nechtěně nehtem zavadila o stehy a musela potlačit bolestné syknutí. Zároveň, když se jí podařilo alespoň trochu zmírnit svědění, po pár vteřinách to začalo být mnohem horší, tak se to vždy snažila zaspat.

,,Musel bych vám udělat jemný znecitlivující krém. Bohužel, tu teď u sebe žádný nemám. Vydržíte to do zítra?’’

,,Nevím, jestli to zvládnu profesore,’’ řekla ztrápeným hlasem, který pouze hrála. Cítila se v jeho přítomnosti čím dál více uvolněně.

Zakroutil hlavou, ale jemně se nad její ránu nahnul. Hermiona zatajila dech, čekající co bude dál. Nemyslela si, že zrovna on bude mít náladu na její hry. Ucítila jemný studený vzduch, který opatrně foukl na její sešitou ránu. Naskočila jí husí kůže na rukou, které se okamžitě snažila skrýt pod peřinu. Přesunul svůj obličej před ten její a zeptal se, jestli je to lepší.

,,Ano, o dost lepší,’’ odpověděla, stále překvapená. ,,Děkuji vám.’’

,,Proto jsem tu tady. Pomůžu vám, když to bude v mých silách.’’

Potom udělal něco, co ani jeden z nich nečekali. Svou dlaň umístil na její tvář a palcem ruky ji jemně pohladil. Ani ne vteřinu po tom se přistihl co dělá, a ruku rychle stáhl zpět. Vstal a beze slova odešel. Hermiona byla stejně v šoku, jako on. Nicméně po pár okamžicích nedokázala ze své tváře smazat velký úsměv. Odkrývám jeho lidské já, pomyslela si. Poprvé, za delší dobu, se cítila zase šťastná.