A ze dvou zbyla jedna. SS/HG

Kapitola druhá

,,Paní profesorko, kde je Hermiona? Jak je na tom?’’ naléhal Ron, když se k nim Minerva vrátila.

,,Pane Weasley, teď je v dobrých rukou ošetřovatelů ze svatého Munga. Ředitel Brumbál jí zajistil tu nejlepší péči, nemusíte se obávat,’’ uklidňovala ho.

,,Ale paní profesorko-’’

,,Rozumím jak se cítíte, nicméně tu stále máme spoustu lidí, kteří potřebují naši okamžitou pomoc. Na otázky bude čas později.’’

,,Omlouvám se,’’ řekl hořce. Cítil se ztracený a měl pocit, jako kdyby celý svět byl najednou proti němu.

Uviděl Harryho, jak pomáhá přenášet zraněné k dalším lidem, kteří měli dostatek léčivých zkušeností. Okamžitě za ním přiběhl. Věděl, že se má svého kamaráda může spolehnout.

,,Harry, slyšel si to? Hermiona je u Munga. Ona už se nikdy neprobudí, že ne? Víš přece, jak tam dopadají lidi, kteří jsou tam dlouhodobě. Nemůžeme ji tam nechat!’’

,,Rone, uklidni se a pojď nám pomoct. Hermiona je silná bojovnice, ona to zvládne. Pojď, zkus na to nemyslet a doveď tady slečnu támhle na to místo.’’ Poukázal na nedalekou skupinu lidí, která měla plné ruce práce s ošetřováním.

,,Tak pojď,’’ povzdechl si.

***

Uplynul týden od vítězství dobra nad zlem. Z větší části byla rekonstrukce hradu hotová. Brumbál se vrátil na pozici ředitele, a spolu s ostatními zaměstnanci usilovali o návrat žáků zpět do normálního režimu. Harry s Ronem se přidali k Fénixovu řádu. Hlavním cílem bylo dopadnout přeživší smrtijedy.

K řádu se připojil i Severus Snape. Mnozí členové zpočátku nesouhlasili, nicméně Brumbál opět zasáhl a přesvědčil je o opaku. Ano, byl to smrtijed. Stále se mu na jeho světlé kůži vyjímalo znamení zla. To však neměnilo nic na tom, že po válce ho každý uznal za hrdinu. Nicméně on se všech zásluh vzdal. Chtěl žít normální život, zasvěcený učením těch tupých hlav.

Vyšel na vrchol astronomické věže. Konečně se mohl nadechnout. Byl volný.

***

Minerva, Severus a Brumbál dorazili na hlavní ošetřovnu. Za pomoci personálu se dostali na pokoj, kde ležela slečna Grangerová. U postele zrovna kontrolovala její stav hlavní léčitelka Olívie Rolfeová.

,,Dobrý den, jsem ráda, že jste přišli za slečnou Grangerovou. Její vnitřní poranění a zlomeniny se díky magii léčí rychle. Měla také ránu, která se jí táhla přes horní část lebky. Tu jsme zašili a hojí se výborně. Bohužel mám i špatné zprávy. Museli jsme část její pravé nohy odstranit, kost byla dá se říct rozdrcená na prach. Kdyby jsme v čas nezasáhli, také ji hrozil septický šok. Otevřenou ránou na noze se jí do těla dostala infekce, tu jsme naštěstí identifikovali rychle a zabránili amputací následné šíření. Věřte mi, dělali jsme vše pro to, abychom zachránili její nohu. Pár hodin poté co ji sem přemístili, se na několik minut probudila, nicméně jsme ji museli kouzlem dát do umělého spánku. Nadále budeme sledovat její stav a jakékoliv změny vám samozřejmě pošlu po sově. Musíme počkat, jak se tělo vyrovná se ztrátou končetiny. Po fyzické stránce si vede dobře, obávám se však, jak na tom bude psychicky.’’

Minerva si začala kapesníčkem utírat slzy a Albusova tvář vypadala velmi unaveně a ztrápeně. Severus nedal najevo žádné emoce, pouze sledoval tvář Hermiony, která jako jediná vykukovala z pod peřiny. Bez jejích kaštanových loken, které měla pod ramena, vypadala tak křehce.

Albus přešel blíže k lůžku a podal léčitelce ruku.
,,Děkujeme ti, Olívie.’’

,,Nechám vás tu s ní osamotě. Mějte se, Albusi.’’
Stiskla mu dlaň a Minervě se Severusem věnovala při odchodu drobné kývnutí.

Minerva se usadila vedle postele a vzala Hermionu za ruku.

,,Och, drahoušku. Tohle se ti nemělo stát.’’
Pohladila ji po holé hlavě. Její ruka se třásla. Ucítila, jak ji Albus stiskl rameno. Severus obešel dvojici a posadil se na volnou židli z druhé strany postele.

,,Albusi, co budeme dělat, až se probudí? Přece ji tu nemůžeme nechat,’’ zašeptala Minerva.

,,Postaráme se o ní. Zařídíme na hradě pokoj a zkusím sehnat někoho, kdo jí bude asistovat. Hlavně se obávám o její psychické zdraví. A jak tyto informace vstřebají její kamarádi,’’ dokončil Albus a sledoval tu statečnou dívku, která byla důležitým článkem ve vítězném boji. Tak mladá, a už měla na rukou krev.

Seděli tu několik minut. Posvátné ticho přerušil Severus, který se po celou dobu zdál myšlenkami jinde.

,,Pomůžu slečně Grangerové.’’