A ze dvou zbyla jedna. SS/HG

Kapitola jedenáctá

Dny a noci ubíhaly rychlostí blesku. Hermiona od události, kdy skončila s obličejem na kamenné podlaze, nepolevila od obezřetnosti. To samé platilo i pro její nejvěrnější přátele, kteří ji nespouštěli z očí. Každý by si myslel, že po všech událostech a konečné výhře, se život v Bradavicích změní. Opak byl pravdou; přece jen se žádný slunečný den neobejde bez stínu. A ten její jí pronásledoval pokaždé, kdy ona se nedívala. Stín v podobě-

,,Severusi! Na moment, prosím," vytrhlo Hermionu z myšlenek jeho jméno. Den se nenávratně chýlil k večeru. Právě se blížila z knihovny do svých komnat, aby mohla dokončit esej, kterou si jako trest neprávem všichni spolužáci vysloužili díky Zabinimu.

Jak ho jen mohlo napadnout, že zaměnit slovo v zaklínadlu, které bylo jasně napsané na tabuli, bude dobrý nápad? Měla štěstí, že se zrovna natahovala pro psací brk a také, že přítomný profesor pohotově zareagoval, jinak ji kus dřeva z lavice, která explodovala, zasáhla přímo do hlavy. Rozhodně se tohle Severus nesmí dozvědět.

,,Potřebuji s tebou vyřešit záležitosti spojené s tvou kolejí. Pojď, nebude to trvat dlouho," oznámila tónem, na který nemohl Severus nic namítat.

V duchu zaúpěla a vklouzla do obývací místnosti nebelvírské koleje. Doufala, že profesorka bude se Severusem chtít probírat jiné záležitosti, než ty dnešní. Zpočátku ji napadlo dvojici následovat a zjistit o co se jedná, ale její vyčerpanost vyhrála a vydala se do svého pokoje, kde předtím, než padla vyčerpáním na postel, si dovolila zakouzlit dveře proti nechtěným návštěvám.  Posledních pár dní měla problém získat plnohodnotný spánek. V hlavě si přehrávala slova, které řekl Severus v den jejího posledního incidentu. Opravdu se jí chtěl někdo zbavit? A z jakého důvodu? Válka přece skončila a Hermiona si před tím, než ji udeřila realita myslela, že teď už bude na světě jen dobro a mír. Jak moc by si to přála.

Překulila se na záda a hypnotizovala strop. Čert vem nějakou esej. K jejím nohám přiskočil Křivonožka a začal vrnět blahem, když se jeho majitelka vrátila. V jiném případě by se zvedla a začala se se svým kocourem mazlit, nyní však nedokázala ani to. Nevěděla, jak dlouho tu jen tak ležela. Za okny byla neproniknutelná tma. Ani svit měsíce nebyl na černém nebi přítomen.

Zavřela oči. Proč se cítila, jako by temnota z venku pronikala okny do její ložnice a pomalu vstupovala do jejího těla. Neměla chuť se smát, číst, myslet. Byla unavená. Z nenávratné ztráty části jejího těla. Z lítosti ve tvářích jejích přátel, když si mysleli, že je nevidí. Ze zlých slov šeptajících si studentů, pokaždé co kolem nich procházela. Studentka s protézou. Nedokonalá. Neúplná. Už nikdy nebudou věci jako dřív. Měla pocit, že její tělo klesá. Jako kdyby se začala pomalu topit v tekutém písku. Její končetiny byly ztuhlé; cítila jak padá níž a níž. Až ji pohltila temnota.

***

,,Severusi, pan Nott a hlavně pan Zabini dnes ohrozili celou třídu. Kdyby nebylo rychlé reakce ze strany Filiuse, několik studentů, včetně slečny Grangerové," dodala a v duchu se usmála, když Severus při její zmínce nepatrně trhl hlavou, ,,by přišlo k úrazu. Mohl by-"

,,Postarám se o to," přerušil Minervu a jen co se otočil na patě, jedna věc ho zarazila. Pohlédl zpět na profesorku. Ještě předtím než navštíví Hermionu, si musí něco zjistit. ,,Narazil jsem na Arguse, když dokončil úklid učebny. Zmiňoval něco o panu Zabinim. Filius se prý o trest postaral. Jakou roli v tom hraje pan Nott?" zajímal se. Cokoliv podezřelého mu mohlo pomoci dopátrat se, kdo může Hermioně chtít ublížit. Věděl, že dříve či později se mu to podaří.  Přece jen byl mnoho let špionem, a zkušenosti se jen tak nezapomínají. Měl tušit, že se Hermiona stala cílem, jakmile dostal onu informaci, co se na její hodině přihodilo. Potřeboval vědět každičkou informaci, která by mu pomohla se navždy zbavit nebezpečí, které jí hrozilo. Aby uklidnil jak její duši, tak i svojí vlastní.