Běžela jsem lesem, už jenom chvíli a jsem za hranicemi naší smečky, cítím to. Najednou jsem slyšela nějaké šustění "doháje to nemůžu mít aspoň chvíli klidu".
Musím zrychlit a nesmím za žádnou cenu zpomalovat, pokud se teď něco podělá tak se se svojí svobodou můžu rovnou rozloučit. "Doháje jak se mi to sakra mohlo stát", proč jsem zrovna teď musela zakopnout (poznámka autorek: XD), slyšela jsem jak se všichni zastavili. Chtěla jsem začít řvát aby mě klidně odvedli za tím, no on se nedá nazvat nijak výstižně.
Najednou jeden z nich promluvil "to není naposledy co se potkáváme", a za chvíli už byl s celou jeho partou pryč.
Chvíli jsem tam nehybně seděla na zemi a říkala si "co to sakra mělo být", vyrušil mě až pach něčeho co jsem neznala "že bych měla opravdu takové štěstí a dopadla jsem za hranice naší smečky?"
Hádám že ty jiné pachy patřili vedlejší smečce. Hádala jsem správně, za chvíli už u mě byla hlídka, chtěli mě odvést za jejich Alfou ale já jsem se samozřejmě nenechala, to bych totiž nebyla já. Lie se to očividně taky nelíbilo tak na ně začala cenit tesáky a vrčela, sice na nás byli dva ale Lia si s nimi hravě poradí, proto jsem jí nechala plnou moc nad mým tělem.
Ahoj, doufám že se vám kapitola líbila
myslíte že se Kiře podaří je porazit nebo ne? T&M
ČTEŠ
Vlčice na útěku
WerewolfJe mi 18 let a jmenuju se Kira. Ve třech letech mě můj otec dal jínému Alfovi protože mě neměl rád. Nový Alfa nebyl tak hrozný, měl mě rád, ale to se nedalo říct o jeho synovi. Jeho syn/budoucí Alfa byl tyran. Stačilo se na něj podívat a každý měl h...
