Vlčice na útěku

3.

    Ráno mě probudili mě neznámé pachy, "doháje to zase nebudu mít klid, vždyť, je sotva pět ráno".

"Našli jsme jí" řekl někdo.

Viděla jsem něčí nohy tak jsem radši dělala že spím.

"My víme že nespíš tak se zvedej" řekl ten neznámý borec. "Vylez nebo tě odtamtud vytáhnu" řekl už s odporem v hlase.

"Co když řeknu že se mi nechce" křikla jsem na něj, protože se mi opravdu nechtělo.

"Tak to tě teda budu muset vytáhnout" s tím mě popadl za nohy a vytáhl mě. Mohla jsem si křičet jak jsem chtěla, ale stejně mě nepustil. Když mě konečně pustil tak jsem si ho prohlédla.

 Měl zrzavé krátce střižené vlasy, zelené drzé oči a na sobě měl tílko a černé kraťasy. Pod tím tílkem šli vidět jeho dobře vypracované svaly. Musel mít kolem 170 až 175 cm.

"Už jsi skončila s civěním na mě?" zeptal se  a koukal na mě s úšklebkem na tváři.

"Ne teprve jsem začala" odsekla jsem s ironií v hlase.

"Dělej nemáme čas se tady zabývat tvýma vtípkama" řekl mu nějaký další kluk a protočil očima. Docela vtipný ale bylo že jsem si až teď všimla těch dalších tří kluků.

"No super, je jich až moc ty nedám" řekla mi Lia v hlavě.

"Já vím, nech mě přemýšlet" okřikla jsem Liu a začala jsem se rozhlížet všude okolo co by mi mohlo pomoct, nebo díky čemu bych mohla utéct.

"Ani na to nemysli" sykl na mě pan neznámý a chytl mě za paže. Snažila jsem se bránit ale bylo mi to celkem k ničemu.

Když mě někam začali odvádět začala jsem se vzpírat ještě víc a řvát kam mě to sakra vedou. Lia se dožadovala kontroly nad tělem ale já jí to nedovolila. Mohla jsem jenom doufat že mě neodvedou za ním...

Chtěla jsem zoufalstvím z toho že nevím kam jdeme začít brečet, ale nemohla jsem. Nemohla jsem dopustit aby mě viděli že se ho bojím, když jsem ten strach tak dlouho schovávala tak ho nesmím ani teď dát najevo.

Když jsme došli do tábora druhé smečky trochu jsem si oddychla, pak jsem si ale uvědomila že na mě může čekat v tom obrovským baráku, což bylo asi sídlo téhle smečky.

Vešli jsme do nějaké místnosti co vypadala jako kancelář. Vevnitř jsme byli jenom já a pan neznámý. Očividně jsme ještě na někoho čekali, nejspíš na Alfu téhle smečky.

"Co tady dělám" otočila jsem se na neznámého, ale to jsem asi dělat neměla protože mi hned na to vrazil facku. Chytla jsem se za tvář a chtěla na něj hned něco nepěkného vykřiknout, když se znovu napřáhl že mi vrazí další, to se mu ale nepovedlo protože do místnosti někdo vstoupil.

"Eriku vypadni" křikl na něho Alfa a Erik dal svojí ruku zase podél těla, nenávistně se na ní podíval a odešel.

Alfa si sedl za velký pracovní stůl a kývl na mě abych si přisedla. Mezitím jsme se prohlíželi navzájem.

Byl vysoký podobně jako Erik jen asi o dva centimetry vyšší. měl hnědé kudrnaté vlasy a tmavě hnědé oči, plné rty, ostré klíční kosti a trochu mu odstávali uši, ale nebylo to nijak divné nebo tak, bylo to roztomilé.

Když si mě také prohlédl tak se mi zahleděl do očí a v tu dobu mnou něco projelo.

Ahojky, vítáme vás u třetí kapči doufáme že se vám líbila,

kapitoly nejspíš budou vycházet tak nějak v tuhle dobu 

a budeme se snažit každý den.

T&M