Vlčice na útěku

9.

Pohled Lii:

Cože ne, nemůžu. Vždyť to není ani možné. Jak? Kladla jsem si pořád dokola a beznadějně otázky na které ani neznám odpověď.

Přece se s Kirou nemohu spojit jen kvůli zraněním, to je nemožné. V tom musí být určitě něco jiného a já na to musím přijít.

S novým odhodláním jsem se znova rozeběhla lesem. Tentokrát jsem se ale rozhodla běžet podél potůčku a ne jen tak náhodně podle pachů.

Běžela jsem jenom chvíli než se ten potůček začal zvětšovat a rozprostírat, takže teď to je spíš potok.

Už se začalo stmívat když se přede mnou rozprostřel menší most.

"Bingo" vykřikla jsem v duchu. Ten most si pamatuju jen zřídka, už sice nevím odkud ale znám ho a taky si pamatuju že tenhle most je v lesním parku.

"Teď už znám cestu do města" v duchu jsem se usmála a šla hlouběji do parku. Stačí jít po prašné cestě a vyjdu v nedalekém městečku.

Cesta trvala tak 15 minut a mezitím jsem poslouchala zvuky okolního lesa. Když jsem dorazila na konec cesty už byla tma.

Přede mnou se rozprostírali rodinné domky a silnice na které jednou za čas něco projelo.

Nejdřív jsem se rozhlížela po okolí a zkoumala místní pachy, když  v tom jsem ucítila opravdu skvělý pach nad kterým se mi zbíhali sliny.

Uvědomila jsem si že jsem už hodně dlouho nejedla a že mám hlad jako vlk.

To jsem ale taky že byla.

"Počkat, sakra" zanadávala jsem si, protože jsem opomenula jeden menší detail, vždyť já jsem vlk.

Co jsem si myslela, že nakráčím do města mezi lidi a začnu se jich ptát jestli náhodou nevědí něco o tom proč se nemůžu spojit s Kirou? Při nejlepším by začali křičet a zavolali by místní ochránce a ten by mě odvezl zpět do lesa a přinejhorším by zavolali někoho aby mě rovnou odstřelil.

Když tak nad tím přemýšlím tak já vlastně nemám žádný plán. Musím rychle něco vymyslet.

Zakručelo mi v břiše. Nejdříve musím ale od té skvělé vůně, jinak by to nemuselo skončit dobře.

Zaběhla jsem trochu do lesa kde už ta vůně nebyla cítit a začala vymýšlet plán.

Po chvíli přemýšlení mi znova zakručelo v břiše. Fajn tak takhle to nejde, nemohu přemýšlet s prázdným žaludkem.

Můj jasnej plán byl takovej:

Zaprvé, ulovit si večeři. Za druhé, najít si nějaký úkryt a za třetí vyspat se do růžova.

"Tak tohle zní jako dobrej plán" usmála jsem se v duchu a vyrazila.

My vás vítáme u další kapči,

dneska je kratší 

protože ráno už jedna kapitola vyšla.

T&M