Vlčice na útěku

2.

    Hned jak Lia převzala kontrolu tak se na ně vrhla. "Tohle bude ještě zábava" řekla Lia a prvnímu se zakousla do krku.

Hned na to se na Liu vrhl druhý vlk a snažil se prvnímu pomoct. První z nich se snažil dostat z Lii sevření tak jí kousl do tlapy, Lia tu bolest ale nevnímala ani když se jí ten druhý zakousl do krku a chtěl Liu odtáhnout.

Měla v sobě tolik adrenalinu tak toho s chutí využila, přece jenom záleželo na každé vteřině. Za chvíli klidně mohli přiběhnout další vlci na pomoc. Řekla jsem Lie v hlavě aby už to ukončila že už nemáme moc času a musíme se schovat, Lia ale protestovala že si s nimi chce ještě chvíli hrát. Musela jsem ji okřiknout aby toho už konečně nechala.

Lia si všimla že ten první už odpadl, tak se začala pořádně zabývat tím druhým. Když si druhý vlk všiml že Lia pustila jeho bratra tak ho něco přinutilo jí pustit také.

"Tak co bojíš se?" zeptala se Lia a podívala se mu do očí.

"Čeho smrti?" ironicky se zeptal.

"Jak se jmenuješ?" zeptala se Lia s nezájmem v hlase.

"Raul, proč se ptáš chceš se snad spřátelit" řekl se smíchem v hlase.

"Tak tedy znova Raule, bojíš se smrti!?" zeptala se Lia už trochu naštvaně.

"Každý se bojí smrti, jenom si to někdo nedokáže přiznat, ale ty mě stejně nezabiješ" odfrkl si Raul.

"A to si jako myslíš proč?" zeptala se s nechápavým výrazem Lia.

"Protože kdyby jsi chtěla tak už by jsi mě nebo mého bratra zabila" řekl jednoduše Raul.

"A kdo řekl že jsem tvého bratra nezabila?" řekla s otazníky v očích.

"Slyším jak dýchá, sice ne úplně nejlépe ale dýchá" otočil se na jeho bratra.

"Hmpf" odfrkla si Lia.

"A vůbec, proč jsi nás nezabila?" divil se Raul.

"Chtěla jsem... ale" přiznala se Lia. 

"Lio!" okřikla jsem Liu v hlavě.

"Ale nic!" okřikla Raula Lia Raula a odhodila ho vší silou na strom, Raul už se nezvedl protože omdlel.

Lia se okamžitě rozeběhla pryč aby našla nějaký úkryt na přespání.

"Co to jako mělo být" okřikla jsem Liu v hlavě.

"Nic" odsekla mi Lia.

"Já ti dám nic, měla jsi je zabít ne je jenom omráčit" už jsem byla na Liu opravdu naštvaná.

"No a co" odsekla mi Lia a zastavila se před velkým stromem, co měl v sobě díru tak akorát na vlka nebo člověka.

"Proč jsi je nezabila!?" sice už trochu klidněji, ale pořád naštvaně jsem se jí zeptala.

"Protože nejsem on... Nezabíjím bezdůvodně jako on! tentokrát mě okřikla Lia.

"Promiň Lio, takhle jsem to nemyslela" začala jsem se jí hned omlouvat.

"Kiro já se na tebe nezlobím, vím že jsme si tím prošly obě dvě, ale měla by jsi si uvědomit jestli chceš být jako on a nebo být lepší.

"Já vím, a chci být lepší" smutně jsem se usmála.

"Ale pořád mi něco nejde do hlavy, proč jsi je chtěla zabít ale pak jsi změnila názor?

"Jak už jsem říkala, uvědomila jsem si že se chovám stejně jako on, a to já nechci" oklepala se Lia.

"Ty nejsi jako on" usmála jsem se v hlavě.

"Už je večer měly by jsme jít spát, dnešek byl dlouhej" řekla mi Lia v hlavě.

"Máš pravdu, dobrou Lio" řekla jsem a zachumlala jsem se do listí co jsem si tam dala.

"Dobrou" ozvala se mi Lia v hlavě a s tím jsem usnula.

Ahoooj, doufáme že se vám dnešní kapitola líbila

zítra nejspíš vyjde zase další díl.

T&M