Vlčice na útěku

10

KELISKA10

Pohled Lii:

Vydala jsem se hlouběji do lesa a napínala uši jestli neuslyším pohyb nějakého zvířete.

Uběhla už necelá půl hodina a stále nic.

Flustrovaně jsem zavrčela.

Mám strašnej hlad" postěžovala sem si.

Přece není možný aby v celém lese nebyl ani jeden blbej králík.

Potichu jsem našlapovala a pořád doufala že nějaké zvíře najdu.

Najednou mě do nosu udeřil nějaký pach, zavřela jsem oči a pořádně se na ten pach soustředila. Byla to laň, začala jsem se radovat.

"Přeci jen se najím" usmála jsem se v duchu.

Začala jsem větřit, podle pachu a čerstvých stop co jsem našla tak tu byla před pár minutami, takže nebude daleko.

Co nejpotišeji jsem šla podle pachu. Po chvilce už jsem tu laň viděla jak se elegantně pase na louce.

Přikrčila jsem se a pomalými kroky jsem se posouvala vpřed. Musela jsem si dávat velký pozor na vítr aby nedonesl můj pach k té lani a ona pak neutekla.

Mám jen jeden pokus "to dám" povzbuzovala jsem se.

Byla jsem už dostatečně blízko. 

"Fajn, tak teď nebo nikdy" a s těmito slovy jsem vyběhla.

Hned jak jsem vyběhla, tak z druhého konce vyběhl někdo další. Byl to vlk.

"Tak to ne" zavrčela jsem, nenechám si od něho sebrat kořist.

Mezitím co já s neznámým vyběhla tak laň už dávno byla na útěku a snažila si zachránit svůj život.

Chvíli jsme s ní kličkovali na louce a když ta laň chtěla zaběhnout do lesa tak jsem věděla že to co nejdřív musím ukončit.

Očividně si to samý zrovna myslel i ten druhý vlk protože než jsem stačila něco udělat, tak se on zrovna vrhl na tu laň a zakousl se jí do krku.

"Sakra" zanadávala jsem si pro sebe. Rozhodně nezůstanu pozadu a nenechám si sebrat večeři.

Přistoupila jsem už k mrtvé lani a k tomu vlku a začala jsem vrčet.

Chtěla jsem mu začít nadávat jak se opovažuje mi krást jídlo ale věděla jsem že by to stejně bylo zbytečné protože by mi stejně nerozuměl a tak jsem jenom vrčela a doufala že mu to dojde.

On na mě s klidem v očích koukl.

"Budeš na mě jen tak vrčet nebo se přidáš?" promluvil na mě a já zjistila že to je vlčice.

Nechápavě jsem se na ní podívala.

"Ulovili jsme jí spolu tak na mě nevrč a pojď se přidat" zněla odpověď a znova zabořila čumák do toho krásně vypadajícího masa.

Ani vteřinu jsem neváhala a také jsem svůj čumák zabořila do masa a jen ho hltala. Ta laň je výborná, cítím jak mi její ještě horká krev stékala po bradě a její maso mi plní můj prázdnej žaludek.

Ta vlčice nebyla asi tak hladová protože se po chvíli odtáhla a začala si z tlap lízat krev.

Po nějaké době jsem se odtáhla i já. Byla jsem přežraná, takhle dobře jsem se hodně dlouho nenajedla a já si jen užívala ten pocit plného žaludku.

Ahoj, tak vás vítáme u nové kapitoly

snad se vám bude líbit

teď už asi zase budeme vydávat normálně.

T&M