CZ 1D&5sos Oneshots (boy×boy)

Too Late (Muke)

Request: @AdriMasarovicova

***

Když už jste s někým tak dlouho, jako já s Lukem, je těžké představit si život bez něj. Když se tři roky probouzím vedle něj, každé ráno mi pohled na jeho tvář zlepší náladu. Ano, nebojím se říct, že ho miluju.

Prošli jsme spolu spoustou věcí. Jak hezkých, tak i špatných. A přes to všechno nám to vydrželo. Měl jsem pocit, že se nemůže nic pokazit.

A asi právě proto se stal pravý opak.

**

"Mickey, zlato..." Luke mě objal ze zadu kolem pasu a položil si hlavu na moje rameno. Miloval jsem jeho silné paže, i způsob jakým mě objímal.

Vlastně pochybuji o tom, že je něco, co bych na něm nemiloval.

"Co bys řekl na rande? Jen my dva? Naše oblíbená restaurace?"

"Kdy?" otočil jsem se na něj. Jistě, chtěl jsem, ale nebyl jsem zrovna fanoušek překvapení.

"Dnes? Vím, že je to narychlo." usmál se na mě omluvně a ty jeho dolíčky se mu objevily ve tvářích. Rychle jsem ho líbnul a operoval mu úsměv. "Dobře. Ale prosím už žádná překvapení."

V obličeji se mu mihlo něco, co jsem nedokázal identifikovat, ale rozhodl jsem se to neřešit.

Odtáhl jsem se od něj a oznámil, že se jdu převkéknout.

Chtěl jsem vypadat dobře. A tak jsem se rozhodl pro černé skinny jeans a červeno-černou kostkovanou košili. Jednoduché, ale efektivní.

Za několik minut jsme odjížděli. Lucasovi to skutečně slušelo. Měl na sobě úzké kalhoty, tak jako já, a černou košili zapnutou až ke krku. Vlasy poslední dobou nosil normálně splácnuté k čelu, protože věděl, že se mi tak líbí víc.

V pohodě jsem se mohl označit za toho nejšťastnějšího na světě.

Jakmile jsme vstoupili do restaurace, Luke se najednou napjal. Nechápal jsem o co jde, atmosféra byla pohodová jako vždy, ale i tak Luke pořád někam koukal, těkal očima z jednoho místa na druhé.

"Děje se něco?" položil jsem svoji ruku na tu jeho. Jen se nervózně usmál a zavrtěl hlavou, i když jeho oči prozrazovaly opak.

Číšník nám přinesl jídlo a Luke se na něj podíval s jakýmsi až zoufalým pohledem. Chlapík jen přikývl a odešel.

Začali jsme jíst. Jídlo bylo skvělé, ostatně jako vždy. Ale z mého přítele stále nervozita neopadla. Začal jsem se strachovat.

Jakmile nám donesli dezert a odešli, světla v restauraci se ztlumila a hudba byla najednou mnohem pomalejší.

"Co?" podíval jsem se na Lucase, který v tu chvíli celý jenom zářil.

Zvedl se ze židle a přistoupil ke mně, načež si klekl na jedno koleno a mě najednou došlo o co jde.

Začala se mi motat hlava. Nikdy by mě nenapadlo, že by náš vztah mohl dojít takhle daleko. Už to, že jsme spolu bydleli byl obrovský krok.

Nebyl jsem připraven.

"Mickey, ty víš jak moc tě miluju. A jsi pro mě vším. Nejsem ideální partner, ale pro tebe se jím klidně stanu. Vezmeš si mě?"

Nahrnuly se mi slzy do očí a Luke se rozzářil a otevřel tu krabičku, ale já zavrtěl hlavou. "Nemůžu. Promiň. Nejsem na to připravený."

Jeho výraz mi zlomil srdce. Stoupnul si a evidentně zadržoval slzy.

"Lukey..."

Ale nestihl jsem to doříct. Luke položil na stůl peníze za jídlo, otočil se a bez dalšího slova odešel.

Byl jsem zoufalý. Nebylo to tak, že bych ho nemiloval. Ale nebyl jsem připravený.

Vstal jsem a zavolal si taxíka. Celou dobu jsem brečel. Bál jsem se co bude teď.

***

Rozrazil Jsem dveře do bytu a srazil se s Lukem, který si nesl kufry.

"Kam jdeš?!"

"Odcházím.." hlesl Luke. Popadl jsem ho za límec.

"Nesmíš odejít! Lucasi miluju tě."

"Asi ne dost."
****
*AN* lalala, tohle bude mít ještě druhej díl.. Když bude zájem (: comments+votes? (: