California Dreamin' // Julie and the Phantoms

14. The black room where Alex cried for 25 years/The very first night

I wish I could fly
I'd pick you up and we'd go back in time
I'd write this in the sky
I miss you like it was the very first night

Bylo jim přislíbeno ticho a klid. Tak se aspoň vždy mluvilo o posmrtném životě. Nalezneš pokoj a klid. Temnota však byla všude okolo nich. Pokoj, kde jsi neviděl jeho konec, stěny, zem, ba dokonce ani strop. Vznášel ses v prázdnotě, ale přesto všude bylo všechno.

Alex nedokázal přestat brečet při slovech své sestry pokaždé, co na něj vzpomínala? Avšak jakmile je dořekla, ihned na ně zapomněla přišly další. Občas se k nim přidal Bobby, či Sophie, ale Caroline byla nejhlasitější.

Reggie seděl schoulený v klubíčku v pomyslném rohu místnosti a snažil se vytěsnit všechny hádky rodičů, které se od jeho odchodu ještě zhoršily. Poslouchal jekot a pláč a ani dlaně na uších nedokázaly hněv a strach vytěsnit.

And so it goes, every weekend, the same party
I never go alone and I don't seem broken-hearted
My friends all say they know everything I'm going through
I drive down different roads but they all lead back to you

A v Lukově hlavě samozřejmě zněla hudba, slova a především hlas, který patřil jen a pouze Sophie. Nutilo ho si myslet, že jen pouze sní a za chvíli se probudí v náručí své dívky. Nebrečela ani se nebál. Slova, která zpívala patřila jen jemu.

'Cause they don't know about the night in the hotel
They weren't ridin' in the car when we both fell
Didn't read the note on the Polaroid picture
They don't know how much I miss you

Rytmus písně si jemně vyťukával do kolene a ztratil pojem o čase. Nevšímal si ani změny hlasu postupem času, co Sophie dozpívala as tím i její hlas. Poslouchal potlesk a křik fanoušků, který patřil ji. Slyšel všechny její úspěchy a šťastné momenty. Ale stejně, jako Alex na ně v další vteřině zapomněl.

And so it was, we never saw it comin'
Not tryin' to fall in love, but we did like children runnin'
Back then we didn't know we were built to fall apart
We broke the status quo, then we broke each other's hearts

Byl svědkem dětského pláče i vyměňování slibu u oltáře. Zažils ní každičký moment, jaký mohl. Stál při ní, jakoby byl stále naživu. Prožíval štěstí s ní a její malou rodinou, kterou si zasloužila. Byl na ní pyšný.

But don't forget about the night out in L.A.
Danced in the kitchen, chased me down through the hallway
Noone knows about the words that we whispered
Noone knows how much I miss you

Přesto mu to lámalo srdce, neboť přišli o společnou budoucnost, kterou spolu plánovali. Štěstí, které by nalezli v hudbě nebo v menších věcech, jako oprava domu, ve kterém by strávili zbytek svého života. V dětském smíchu, který by je provázel každým krokem, ale i v nesmyslných hádkách, co by vedly k ještě větší lásce a pochopení.

I wish that we could go back in time
And I'd say to you
I miss you like it was the very first night

Když v emocích převládl smutek, vrátil se myšlenkami zpět do černého pokoje. Dával ji i sobě soukromí. Vypořádával se se ztrátou stejně, jako ona. A i když mozek nevěděl, proč má zlomené srdce, Lukova duše to cítila.

Znovu se soustředil na píseň, tentokrát si uvědomil, že i hlas Sophie slábne. Copak už na něj dočista zapomínala? Nemohlo to být přece tak dlouho.

Take me away, take me away
Take me away to you, to you
Take me away, take me away
Take me away to you, to you

Až její hlas utichl.

Náhle ticho Luka přimělo otevřít oči a podívat se před sebe s nadějí, že se probudil. Jenže to se nestalo. Temná místnost byla stále všude okolo něj. Cítil neskutečnou bolest. Větší, než když umíral. První slzy se začaly objevovat na jeho tvářích. Už neměl vůbec nikoho.

„Neplakej." Jemný dotek dlaně, u kterého si nebyl jistý, jestli si ho jen vymyslel, nebo opravdu cítil. Pohlédl na toho, komu patřil. Sophie.

„Chyběla jsem ti?" Posadila se před něj do tureckého sedu. Byla starší, vyspělejší, přesto však stále stejně nádherná.

„Sophie?" Nedokázal říct více. Nevěřil svým očím a ani uším a už vůbec ne tělu, které křičelo, že je Sophie blízko něj.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle neslyšela." Vzala jeho dlaně do svých. Pro Luka zněla zmateně, ale hlavně zmatený tady byl on.

„Co tady děláš?" musel ze zeptat. Zázrakem věděl, že jeho život skončil, ale proč tady byla ona? Bylo moc brzo. Mohla mít sotva čtyřicet.

„Přišla jsem kvůli tobě. Kvůli Sunset Curve." Na moment se odmlčela a přemýšlela, jak své myšlenky říct správně. A v ten moment se v Lukově hlavě začal vytvářet další hlas. Mladší, přesto výraznější, než byl Soph. A i ona vypadala, že jej slyší.

It was like a nightmare
It's painful for me
Because nobody wants to die too fast
Remember the day of grief
Now it's strange for me
I could see your face
I could hear your voice

„Napsala jsem to já. S pomocí někoho výjimečného. Někoho, kdo je talentovanější, než my oba dohromady." Sophieno uchechtnutí přimělo i Luka se usmát. Poprvé za všechen ten čas, který zde strávil. „Věřím, že i ty bys souhlasil, kdybys ji poznal." Teď se usmívala s tím nejpyšnějším úsměvem, jaký na ní kdy viděl.

Měl v sobě plno otázek, ale ani jednu pořádně nedokázal vyslovit. Soustředil se pouze jen na Sophie. Komunikoval s ní pohledem. A pár vteřin - nebo to možná byly minuty, či dokonce hodiny a měsíce, byli v naprosté tichosti a poslouchali zpěv.

„Nemůžu je nechat samotné. Plamínek hudby pomalu uhasínal, když jsem odcházela a teď už jen doutná. Potřebují pomoc od někoho, o kom vím, že by udělal cokoliv, pro lidi, kteří pro něj hodně znamenají." Místo dlaní chytila jeho obličej. „Uděláš to pro mě? Vrátíš se? A zařídíš, aby byla šťastná?" Naléhavě se k němu přiblížila. „Nemáme už moc času." Své čelo opřela o to jeho. Nemusela více prosit. Byl odhodlaný pro ní udělat cokoliv.

„Udělám to, Sophi. Ale kluci musí jít se mnou." S čím vlastně souhlasil? Tím si nebyl jistý, ale věděl, že to udělá šťastnou nejen Sophie.

„Nikdy jsem tě nepřestala milovat." Rty se setkala s jeho tváří. Ale tentokrát to byla jiná láska, než na jakou byl zvyklý, ale pořád stejně silná. „Pamatuj, najdeš mě v dahliích."

Tentokrát políbila jeho čelo a vše kolem něj se začalo třást. Zemětřesení? Podlaha se pomalu začala propadávat a Sophie se mu vzdalovala z doteku. Luke se zvedl na nohy a rozběhl se jedním směrem, kde popadl za ruku vystrašeného Alexe a zmateného Reggieho.

clocks move faster 'cause it's all we're after now

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Soon přišlo rychleji, než jsem čekala. Takže tady je další nová kapitola. Tohle je taky poslední kapitola před velkým skokem. Přeskakuju v podstatě celé JATP a vrátíme se do konce poslední epizody.

hope you liked it

love you

claryx