California Dreamin' // Julie and the Phantoms

9. Can't help falling in love

Uběhlo pár týdnů, konec března, ale Pattersonovi se stále nesnažili Luka kontaktovat. Začínal ztrácet všechnu naději. Dlouho nepřestával věřit, že jim na něm záleží, ale teď? Doslova jim řekl, ať kontaktují Sophie, pokud si s ním budou chtít promluvit. Mohli taky zkusit Reggieho nebo Alexe, jenže nic.

Myslel si, že bude šťastný, když se všechno vyřeší. Ale ta bolest, kterou cítil na hrudi. Ten tlak na čele, štípání očí, říkalo něco jiného. Rodiče raději neměli žádného syna, než aby měli syna hudebníka.

Studiem se ozývala melodie, kterou Luke hrál na svou akustickou kytaru. Nemohl ji dostat z hlavy, dokud ji nesepsal a nezahrál. Inspirace k textu však nepřicházela. Proto hrál pořád dokola a doufal, že ho slova uhodí sama.

Alex seděl schoulený u zdi. Čelo položené na skrčených kolenách, které pažema objímal. Definitivně od rodičů utekl a tohle bylo jediné bezpečné místo, kam mohl jít. Našli jeho deník, do kterého si zapisoval vše. Části textu, hudby, své myšlenky a bohužel i svůj bývalý vztah s Lukem. Chtěli ho poslat do léčebny, aby ho zbavili nemoci, která sídlí v jeho hlavě.

Sebral si všechny potřebné věci a bez jediného slova odešel. Ani jednou nezaváhal a neotočil se zpátky. Emoce zavřel do sebe, nechtěl působit za slabocha, proto od svého příchodu nepromluvil ani slovo. A Luke ho nenutil.

„There was life, there was love like a light and it's fading out....." Lukovo náhle pobrukování přimělo Alexe zvednout pohled. Sledoval, jak agresivně přejíždí po strunách a mezi obočím se mu rýsuje vráska.
„She would hope, she would pray, she was waiting it out. Holding on to a dream while she watches these walls fall down.."  V Lukově hlavě se nacházel zmatek. Slova proudily za sebou a on nebyl schopný je všechny pochytat. Kdykoliv se jich dotkl, prudce uhnuly pryč. Stále hrál a nepřestával. Pomáhalo to v soustředění.

„Potřebuješ pomoct?" Alex se bez rozmyšlení zvedl. Jeho chůze byla malátná a stejně tak i výraz v obličeji. Věděl, že život nebyl fér, ale nemusel si to vylívat zrovna na něm a na jeho jediné rodině, která mu zůstala.

Dotkl se Lukova ramene a ten se okamžitě uvolnil. Pořád měl na něj stejný vliv, jako předtím. Posadil se vedle něj. Stále hrál, jakoby na tom ležel život. Alexe to znervózňovalo. Nechal ho ještě párkrát brnknout, než ho popadl za zápěstí.

Barva Lukových očí se měnila podle nálady. Když se do něčeho zapálil a jeho tělo i mysl pohltila vášeň, byly téměř hnědé. V normálním denním světle, kdy hlavou poletoval ve vlnách hudby a textu, zelená převládala.  Ale bolest a vztek, kterou cítil teď, je proměnila v ledovou modř. A právě tou barvou probodával Alexe.

Luke nechoval zášť vůči němu, to z něj dokázal Alex vyčíst, a proto se neodvrátil a naléhavý pohled mu oplácel. Oba byli na špatném místě a potřebovali jeden druhého.

Alex uvolnil stisk na jeho zápěstí a místo toho jej chytil za ruku. Díval se na propletené prsty a myšlenkama se vrátil do doby, kdy na Luka měl neuvěřitelný crush.

x Flashback

Patnáctiletý Alex nevydržel další hádku s rodiči a uprostřed noci se objevil na verandě Lukova domu. Svítilo se v kuchyni a Luke seděl na lince s hrnkem v ruce. Nepochybně byl ponořen do psaní a hodlal zůstat vzhůru celou noc. Vypadal pokojně a šťastně. Alex se jen přitom pohledu usmíval. Ať se dělo cokoliv, Luke stál vždy při něm.

Několikrát přemýšlel, že odejde z domu a už se ta nevrátí. A přesně věděl kam by šel. Právě tam stál. Tohle byl jeho domov. Luke.