Hand In Hand We Go Foward [Bakugou x reader] (CZ)

3

Po tom týdnů jsem byla vypuštěna z nemocnice, a nastěhována na kolej na UA.

Dali mi vlastní pokoj, což bylo fajn.

Původně se o mě měl starat bratr ale musel Bakugo. Proč Bakugo?

Bakugo by prý mohl začít socializovat s někým normálním. A taky mám vhodný quirk na to abych ho uklidnila.

Bratr byl taky zaostalí trochu ve škole a proto se taky Bakugo nedobrovolně staral o mě.

"Bakugo pomůžeš mi prosím s dveřma? Nedokážu je otevřít." Brečela jsem sedící u dveří.

"Ha?! To jsi až takhle neschopná?!" Zeptal se Bakugo.

"Očividně ano! Prosiiiiim! Bakugo!" Snažila jsem se zase postavit.

"No jo..." Oddech si Balugo a zvedl se z gauče na kterým měl původně sedět do té doby dokud neotevřu dveře.

"Díky." Nechal mě projít dveřmi Balugo.

"Hm." Vydal ze sebe a zavřel dveře když mě začal vést k branám UA.

"Bakugo?" Pokusila jsem se začít konverzaci.

"Co chceš?!" Zeptal se znechuceně.

"Jenom mě tak zajímá. Bratr mi o tobě a Dekuovy hodně říkal, a jenom by mě zajímalo co se mezi vámi stalo." Nastalo hrobové ticho.

"Nemusíš odpovídat pokud ti to není příjemný!" Zpanikařili jsem.

Bakugo dále mlčel.

Tyhle cesty s Bakugem budou hodně tiché. To už jsem prostě věděla.

Sešli jsme na hlavní ulici a šli jsme rovnou k mojí škole. Moje škola nebyla moc daleko od UA jelikož bratr na mě chtěl mít aspoň jedno oko.

Cesta byla až příliš tichá, a to mě stresovalo.

Když jsme došli ke škole Balugo mi pomohl odemknout mojí skříň a pak mě vynesl po schodech ke třídě.

"Padej." Řekl když mě lehce postrčila do třídy.

"Děkuji ti za pomoc Balugo." Poděkovala jsem.

"Hm." Vydal ze se a odešel.

Já jsem ho chvíli sledovala ale pak se vydala ke své lavyci.

"Co jsi proboha dělala?!" Přiběhla ke mě Alex (nebo jej se jmenují vaši kamarádi. Je mi to popravdě jedno.)

"Já? Nic. Jen jsem si úmyslně zlámala nohu." Řekla jsem sarkasticky.

"No jo. Dobře. Tohle jsme vzali za špatný provázek." Chytla se Alex za hlavu a posedlá se vedle mě.

"Takže po tobě teď jsou zločinci?" Zeptala se.

"Ano." Usmála jsem se zle.

"Panebože, ty jsi fakt jelito!" Praštila svou hlavou o stůl.

"Co já?! Já si nevibrala to aby po mě šel pan ruka, spálený ksicht, barevný práh a bůh ví jak říkat Toge!" Snažila jsem se nenadávat.

"Tak aspoň ještě žiješ." Otočila se na mě.

"Zajímá mě jak ještě dlouho, protože pan ruka se tak snažil." Koukala jsem se na druhou stranu z okna.

"Co tím myslíš?!" Zvedla svou hlavu ze stolu Alex.

"Vzal si s sebou na mě i Nomůa." Otočila jsem se a usmála se.

"To by mě fakt zajímalo co si jiná tak strašného provedla když na tebe vzali Nomůa!" Vstekala se Alex.