Hand In Hand We Go Foward [Bakugou x reader] (CZ)

26

V šoku jsem dále seděla.

"Já bych něco měla říct, ale- CO?!?!" Tolik myšlenek procházelo mojí hlavou.

Bakugou se zase otočil a rozběhl se pryč.

"Počkej!" Taky jsem se zvedla z lavičky popadla svojí kabelku a běžela za ním.

Bakugou však nezastavil a běžela.jeste rychleji.

Neměla jsem šanci ho zastavit natož ho doběhnout, a tak jsem se tam prostě zastavila.

On mi to zlehčil a já to ještě k tomu pokazím.

Nechtěla jsem ani jít domů, prostě jsem tady chtěla zůstat. Ani bych se nikomu nemohla svěřit.

Rozhodla jsem se že dnes nepůjdu domů a místo toho budu přemýšlet a chodit okolo města.

V noci bylo klidné, takže jsem mohla.

Nemohla jsem si pomoct a jen se proklínat. Musela jsem přijít na něco co by to mohlo zachránit.

Když slunce začalo vycházet, tak jsem se vzala rychle domů, udělala si ranní hygienu a dala se do pořádku abych nevypadala tak unaveně.

Dala jsem si rychle kafe, popadla svojí tašku a běžela do práce. Ale na cestě mě samozřejmě z dáli zaujal Bakugou pro mě běhu.

Zastavila jsem se a koukal se na něj.

"BAKUGOU!" Vykřikl a jsem.

Byl docela daleko takže to nebylo podivné.

"JÁ TAKY!" Vykřikla jsem a běžela dale abych se nerozbrečela.

Neřekl a jsem přesně co jsem tím myslela aby ho média nevyslíchala za jeho první lásku v tak vysokém věku. Ale menší mínus bylo to že tam byl bratr.

To spíše budu já vyslýchaná.

Doběhla jsem do práce a rovnou se připravila k práci.

Vzala jsem si na sebe roušku aby nebyli tolik vidět tý kruhy pod očima a prostě pracovala zase do večera.

Už dopoledne se pouštěli zprávy které tohle ráno natáčeli s hrdiny, a to i s Bakuge. Ten můj výlev nebo co to mělo být naštěstí vystřihli.

Litovala jsem toho že jsem to udělala, ale zároveň jsem byla pyšná.

Byla jsem šťastná a zároveň nervózní když mi končila šichta.

Dnes jsem měla práci pozdě do noci. Byla jsem jako poslední v budově kafetérie a jen uklízela když někdo zabouchal na dveře.

Koukal jsem se ke dveřím a zase si nandala roušku když jsem zahlédla bratra.

Odemkl jsem mu dveře a on neváhal a hrnul na mě otázky.

"Y/n stalo se něco?! Provedl ti něco Bakugou?!" Staral se bratr.

"Ne nic se nestalo, a nic mi Bakugou neudělal." Bránila jsem se.

"Tak co to bylo dnes ráno?!" Bratr se opřel o moje ramena.

"To se velmi špatně vysvětluje...." Řekla jsem když mi bratr hrabal pro roušku.

"A proč máš ty kruhy po očima?! Něco se musela stát!" Dále se staral.

"Jak už jsem řekla! Špatně se to vysvětlujeeee!" Taky jsem se opřel o jeho ramena a začala s ním cloumat.

"Co to mělo znamenaaaat?!" Žrádlo jsem sebou společně.

"Vysvětlím to vše doma?" Řekla jsem když jsem přestala cloumat s bratrem.

"Na cestě domů, dnes nemám tak dlouhou šichtu." Řekl.

"Dobrá." Popadla jsem zase koště a roušku si zase nandala.

Rychle jsem zametla, sundala si svou zástěru, vzala si svojí tašku a šla s bratrem domů.

"Tak to by mě zajímalo tvé vysvětlení." Řekl.

"Reknu to velmi krátce a jednoduše. Už nějakou dobu mám hodně ráda Bakuga a nedokázala jsem mu to sama říct. Včera mě Bakugou vzala do parku a řekl mi že mě má taky rád a tím jak jsem byla zaskočena jsem neodpověděla, a tak jsem pravděpodobně hodně ranila Bakuga. V noci jsem nespala a ráno se donutila mu to aspoň říct tak aby po něm nešla média." Vysvětlila jednoduše.

"Tak konečně vím co se mezi vámi dělo." Sibalsky se usmál Bratr.

"Hey! To se ještě nedělo!" Strčila jsme do něj.

"Nebude hned naštvaná, vždyť žertuju!" Zasmála se bratr.

"No jo... Ale teď se bojím že to nepochopil a už se nedopustím mu to říct...." Řekla jsem nervózně.

"Víš co mě donutilo říct Tsu že ji mám rád?" Zeptal se. Já dnes něj jen podívala.

"Věděl jsem že se jí každý den může něco stát a že už pravděpodobně nedostanu šanci jí říct že ji mám rád. Zítra může být poslední den co Bakuga uvidíš a budeš litovat toho že si mu to neřekla do očí." Vysvětlil.

"Asi máš pravdu." Řekla jsem.

Má pravdu. Může se stat cokoliv, a já si to uvedomuji až teď.

A dochází mi to až teď!

"Reknu mu to! Teď hned! Díky mockrát!" Rozběhla jsem se na druhou stranu k Bakugovému apartmánu.

"Jen běž! Ale opatrně!" Podporoval mě bratr.

Teď nebo nikdy!

Doběhla jsem až k budově s jeho apartmánem. Co jsem mu koukala do kalendáře dnes by měl končit stejně jako bratr.

Vyběhla jsme schody a zajímala na dveře snažící se pochytat dech.

Dveře se otevřely a já tam zahlédla Bakuga.

"Bakugou taky tě mám ráda!" Vyjekla jsem.

Teď byl Bakugou zaseklí.

"Omlouvám se že jsem to Neřekl a včera! Nedokázala jsem nějak reagovat tím jak jsem byla unavená..." Říkala jsem mezi nádechy a výdechy zatím co jsem se opřela o své nohy.

Bakugou mě jen silné obejmul a oba jsme padli k zemi.

"Neuvědomila jsem si to dříve! Jak rychle můžeš zmizet!" Dozvěděla jsem se.

I Bakugou začala se mnou brečet.

"Omlouvám se že jsem utekl! Měl jsem strach že rekneš že mě nemáš ráda!" Postěžoval si Bakugou.

Oba jsme si pár minut u schodů pobrečeli, dokud jsme se oba trochu  neprobrali a šli k Bakugovy do apartmánu.

Bakugou za sebou zavřel dveře a jen zíral na zem.

"Takže to znamená...?" Zeptal se.

"Asi ano?" Koukal jsem se mu do očí.

Bakugou mě jen znovu objal a já ho objala zpět.

Oboum nám spadl kámen ze srdce.

Posadili jsme se na gauč a jen jsme se v tichu objímali, což se nějak změnilo v mazlení.

Takové bezpečí jsem dlouho necítila.

Byla jsem ráda že to konečně přeteklo.

A/n

Bojte se. Všichni.