Hand In Hand We Go Foward [Bakugou x reader] (CZ)

23

Probudil me můj telefon. Byla jsem zázračné ve svém pokoji, ale nějak jsem to dále ignorovala.

Zvedla jsem telefon a koukla se kdo mi volá. Až teď jsem si všimla že jsem zaspala.

"Dobrý den šéfe! Hrozně se omlouvám-"

"To je v pořádku. Kvůli tomu nevolám. Tvá spolupracovnice si všimla že pomalu usínáš při práci a tak tě vzala domů. Chci aby sis vzala odpočinek po zbytek týdnu." Říkal.

"A-ale-" "Nechci aby sis při práci nějak ublížila protože jsi unavená, a neboj se. Výplatu budeš mít stejnou jako vždy." Vysvetlil.

"Dobrá..." Položila jsme se zase na polštář.

"Tak budete hlavně opatrná. Zatím nashledanou." Rozloučil se.

"Dobře. Děkuji a na shledanou." Tak jsem se rozloučila a zavěsila.

Otočila jsem se na bok a jen se koukala do okna vedle mojí postele.

Byl den. Nebylo ani brzké ráno, prostě poledne.

"Bože já už kvůli němu i zaspávám?!" Překulila jsem se na záda a rozvalila se po posteli.

Z hluboká jsem se nadechla a zase vydechla.

Chtěla jsem jít dále spát, ale nějak se mi povedlo třísknout se hlavou o roh stolu.

"DOPRDELE!" Vykřikla jsem jak jsem pocítila bolest v mém čele.

Ještě před tím než mi zavolal šéf bylo něco kolem osmé takže jsou všichni pryč v práci a bůh ví kde jinde.

S tímhle se budu muset vypořádat sama.

Dříve než jsem se vzpamatovala, moje ruce byli krvavé.

"PROČ MAM TEN ZKURVENEJ STŮL HNED VEDLE POSTELE!" Nadávala jsem když jsem běžela i s telefonem do koupelny abych neměla postel celou od krve.

"K-komu mám teď S-sakra z-z-zavolat...?" Začínala jsem být hysterická.

"TO BOLI JAK KURVAAA!" Nadávala jsem a vytocila náhodně číslo co jsem měla v telefonu.

Pustila jsem si vodu a začala to aspoň trochu čistit.

"Co?" Ozvalo se z telefonu.

"J-já nevím j-j-jak to vysvětlit! A-ale ja-" "Uklidni se! Co se děje?!" Rozpoznala jsem že to je Bakugou.

"O-okamžitě přijď z-za mnou! N-nevím c-co..." Začala jsem se zpomalovat.

Bylo jasné že omdlím z té paniky a krve.

"Já..." Nedořekla jsem ani druhé slovo a padla jsem na zem vedle umyvadla. (Kámo zažila jsem to. Dvakrát, vysvětlím na konci příběhu :D)

Najdeme nedokázala udržet na nohách, vše co se dělo v tento moment mě dorazilo.

Aspoň jsem dosáhla delšího spánku než normálně.

Pomalu jsem se zase začala probírat.

Samozřejmě, nemocnice.

"Zdravím paní Y/n."

Začínám tu být známější než bych měla být.

Proč ty sestřičky jsou hlavně v mým pokoji neustále?!

"Jak jsem se sem dostala zase...?" Posadila jsem se.

"Rozbila jste si hlavu pravděpodobně o stůl. Rána je teď zašitá a je zajištěno že si ty stehy nevindate sama." Řekla Sestřička.