Hand In Hand We Go Foward [Bakugou x reader] (CZ)

9

Večer jsem stále kreslila. Bylo asi devět večer a ovce si to překvapivě oblíbila na mojí hlavě, a tam prostě ležela a byla v klidu. Však přerušilo mě ťukání na dveře.

"Ano?" Naklonila jsem se abych se koukala na dveře.

Nic se neozvalo. Tak jsem se zvedla nesnažíc se sundat ovci z hlavy a otevřela dveře.

"Potřebuje tu někdo něco-" Rychle jsem se zasekla když jsem si uvědomila že tam stojí Bakugo.

"Oh! Ahoj Bakugo! Potřebuješ něco?" Usmála jsem se na něj.

"Co jsi dnes odpoledne chtěla?!" Zeptal se Bakugo.

"Jenom mě zajímalo jestli jsi v pořádku. Zdálo se mi že dnes dopoledne si byl docela podrážděný." Koukala jsem se na něj.

Bakugo se na mě koukal a chytl mě za ruku.

"Huh-" "Ticho!" Řekl a odtáhl mě do jeho pokoje.

"Co to-" "Říkám ticho!" Zavřel mě do jeho pokoje a otočil se na mě.

"P-potřebuješ s něčím pomoct...?" Zeptala jsem se trochu více nervózně.

"Chci mluvit k tom co se stalo při tom tréningu." Oznámil.

"Huh? To si mohl říct dříve." Usmála jsem se na něj.

"Grr.. Buď ticho." Řekl.

"O čem přesněji chceš mluvit?" Zeptala jsme se a sundala si ovci z hlavy.

Bakugo do mě strčil čím mě posadil na postel a sedl si vedle mě.

"Jak se stalo že jsi se tam málem utopila? Proč jsi prostě neodešla?" Zeptal se Bakugo.

"Um... Mám začít úplně od začátku?" Zeptala jsem se.

"Nebylo by to od věci!" Stále zbil naštvaně.

"No... S Midnight jsme se propadli do posledního patra kde byla tma, takže když jsme odcházeli, Stratila jsem Midnight. Pak mě našla Uraraka a Midoria, k nám se přidal bratr a Denki. Ty jsem potom taky stratila, a ještě než jsem zjistila že se to tam vytápí, už jsem to měla po kolena. Pokusila jsem se odejít, ale jestliž byla stále tma, řvalo mi to než jsem našla průchod někam. To už jsem měl bodů po hruď. Nejsem nějaký rychlo plavec, a tak jsem nemohla stichnout odejít. Mezitím světla začala svítit, ale moc mi to nepomohlo. Dříve než jsem stihla najít východ, už jsem byla pod vodou. Pak ani nevím kdo mě zachránil." Vysvětlila jsem.

Bakugo mlčel.

Já mlčela.

Začali to být trapné...

"Erm..." Chtěl něco říct Bakugo.

"Hm?" Otočila jsem se na něj.

"Jenom že..." Zasekával se bakugo.

Já jenom čekala a dala mu prostor.

"Ugh! Nic!" Naštval se Bakugo.

"To je v pořádku." Usmála jsem se na něj.

Bakugo najednou něco zamumlal hodně rychle. Vůbec jsem mu nerozuměla.

"Co že jsi to říkal? Špatně jsem tě slyšela." Řekla jsem ale Bakugo udělal to samé co před tím, a ještě tišeji.