Aslanova Čarodějka

IV.

Měla jsem na sobě krásné zdobené šaty. Nehodící se podle mého pro obyčejnou čarodějku. Aslanžel mi nezbylo nic jiného než si je obléknout.

Zdobila jsem zrovna sál. Dnes měla být totiž korunovace našich vládců. Mám takový pocit, že jsem nervóznější než oni.

Akorát jsem schopnostmi zdobila květinami strop, když...

,, Vypadá to úchvatně."

Vydechne ohromně Petr za mnou a vypadá to, jakoby zkoumal každý kout síně.

,, Neměl by ses náhodou připravovat na korunovaci?"

Povytáhnu obočí, protože tady opravdu nemá co dělat. Měl by si před zrcadlem zkoušet výrazy hodné krále a ne mi bránit v mé práci.

,, Možná, ale to se můžu připravovat i po boku mé krásně čarodějky, která dneska vypadá naprosto dechberoucně."

Zašeptá mi do rtů. Jen se usměju a políbím ho. Na tohle bych si dokázala zvyknout. 

,, Je to sice od tebe moc milé, ale já mám ještě hodně práce, takže si padej kam chceš, ale tady nebudeš."

Začala jsem ho tlačit ze sálu. Ze začátku se nechal táhnout, ale potom se během chvíle otočil krátce mě políbil a se smíchem zmizel. Já stála překvapená ve dveřích asi ještě dvě minuty než jsem pokračovala v mé práci.

Pokud se ptáte ano jsme spolu zatím dokud můžeme. Budu muset odjet. Ale to nechme na jindy.

Stála jsem na boku v první řadě u trůnu, když přicházeli tak jsem se na ně laskavě usmála.

Stoupli si před trůny a Aslan před ně. Borbrovi nesli koruny a korunoval je pan Tumnus.

,, Ve jménu východního oceánu, vám představují královnu Lucii. Chrabrou."

,, Ve jménu západního hvozdu, pak krále Edmunda. Spravedlivého."

,, Ve jménu zářivého jižního slunce, královnu Zuzanu. Laskavou. "

,, Ve jménu jasné severní oblohy, krále Petra. Vznešeného."

,, Kdo se jednou stane vládcem Narnie zůstane jim už navždy."

,, Ať žije král Petr! Ať žije královna Zuzana! Ať žije král Edmund! Ať žije královna Lucie!"

Provolávali všichni. Já měla co dělat, abych neskákala radostí, tak jsem aspoň velmi hlasitě provolávala.

Slavilo se dlouhé týdny.

Jadis byla poražena.

Doba vládců tím byla nastolena.

O mnoho let později:

První sluneční paprsky začaly prosvítat do naší ložnice. Vstala jsem a začala se oblékat. Naposledy jsem políbila Petra, kdo ví zase za jak dlouho se uvidíme. 

,, Už zase mi mizíš? "
Zeptá se potom co otevře oči. Asi ho můj polibek probudil.

,, Víš že musím."
Povzdechnu si nešťastně a ještě jednou se k němu nahnu a políbím ho. 

,, Vím, ale rád bych svoji snoubenku vídal víc jak párkrát do měsíce. "
Sedne si na kraj postele. Natáhne ruku a pohladí mě po tváři. Poté si ukradne ještě jeden polibek. 

,, Neboj brzy to už takto nebude. Jsem už blízko. Za chvilku už nebude na mém životě či smrti Narnie závislá."
Řeknu zasněně, protože je to jako sen. kéž by se to kouzlo vyplnilo a já mohla dožít s Petrem na Cair paravelu poslední chvilky obklopená vnoučaty.

,, Jsi si tím jistá? Víš teď je tvůj život chráněn nikdo tě nemůže zabít potom ale... "
Přiložím mu prst na rty. Na znamení ať už nemluví. 

,, Jsem rozhodnutá, ale teď už vážně musím jít. "
Dám mu rychlou pusu a zamířím z hradu do lesa.

Když se vrátím za pár dní zjišťuji, že to tu není tak, jak když jsem odešla. Vládcové se vrátili do svého světa. Má vize se naplnila. Už zase. Proč zrovna teď? Když kouzlo bylo na dosah ruky.