Aslanova Čarodějka

VII.

Probudím se až druhý den ráno. Spánek jsem opravdu potřebovala. Jenže to co teď potřebuju jsou zbraně. Mé schopnosti nejsou to co bývaly a já se potřebuju nějak bránit. Vyrazím proto do lesa.

,, Kam jdeš? "

Ozve se za mnou Edmundův hlas, když procházím zadním východem. 

,, Do lesa. Pro zbraně. Chceš jít se mnou? "

Oznámím nezúčastněně a rukou ukážu na les. Vím že půjde nenechal by mě jít samotnou. Navíc mám otázky ohledně rady. 

,, Jak jste se domluvili? "

Povytáhnu tázavě obočí a nadzvednu si šaty při výskoku na jednu kládu, která mi stala v cestě. 

,, Dnes zaútočíme na hrad."

Zodpoví mi informaci Edmund a podá mi ruku při seskoku. 

,, Poslouchal Petr i Kaspiana nebo si musel prosadit za každou cenu svou?"

Zajímá mě jestli dodržel, co slíbil. Ale spíš se tomu zasměju.

,, Můžeš hádat nakonec jim Lucinka vyčetla že se dohadují jen o místě smrti všech a že nemají zapomínat na Aslana."

Pokrčil rameny asi byl na radě jen jako tichý pozorovatel. Přišli jsme akorát na kraj lesa. 

,, To musela být zajímavá rada. Možná jsem i ráda že jsem se neúčastnila. Teď, ale prosím chvíli mlč a nech mě soustředit. Musím si vzít zpět mé zbraně."

Protáhnu si ruce a nohy a sednu si do tureckého sedu. 

,, Dobře a kde jsou? "

Řekne a opře se o strom. Jsem na jeho pozornost při kouzlení zvyklá nebo spíš byla, takže mě to nijak neznervózňuje. 

,, Na místě kde by nikdo být nechtěl. Neptej se jak se tam dostaly. Stejně ti to neřeknu. "

Utnu jeho přicházející otázku už když se nadechuje.

Nádech a výdech.

Začnu se soustředit na jeden časový portál.

Vytvořím rukama kruh a následně do něj vložím ruce.

Jakmile je vytáhnu jsou v nich mé zbraně.

,, Wow je vidět že ses za ta léta tady neflákala v kouzlení."

Zatleská mi obdivně Edmund a ohromeně pozoruje portál.

,, Díky, taky že neflákala, ale teď bychom měli zjistit zda se tu dobu neflákal i nejlepší šermíř Narnie."

Mrknu na něj a připravím si meč. Sice raději bojuji s dvěma, ale chci aby boj byl vyrovnaný.

,, No já nejsem proti. "

Odrazí se rukama od stromů a připraví si svůj meč, který měl u opasku.

Zaútočil první já se hned začala bránit a dělat obranné údery.
Byla to zábava po tak dlouhé době. Dřív jsme s Edmundem šermovali opravdu často. Díky tomu se z něj stal ten nejlepší šermíř. Někdy dokonce porazil i mě, ale měl zakázáno o tom s kýmkoli mluvit. Musím si přeci zachovat svoji pověst ne?

Byl akorát ve výhodné pozici kdy měl možnost vyhrát. Jenže to by se tu nesměla objevit Lucka.

,, Edmunde! Reo! Hledají vás! Probírá se plán na večer. "

Kvůli jeho nepozornosti jsem mu podkopla nohy. Byla jsem totiž na zemi. Vstala jsem a pomohl i jemu.

Jenže radování z výhry momentálně nebylo na místě. Sbalila jsem si všechny své zbraně a že jich nebylo málo. Už dřív jsem jich nosila hodně, ale teď když jsem zažila tolikrát zrazení mé magie jich nosím o to víc.