Aslanova Čarodějka

X.

Po Kaspianově korunovaci jsme projížděli městem. Poddaní provolaváli slavu a byli unešení, když jsem z nebe nechala padat květy růží.

Od bitvy uplynulo pár dní a my se prozatím usídlili v hradě.

Dnes se měli všichni shromáždit na náměstí. Já věděla že dnes je poslední den kdy uvidím sourozence. Vracejí se do svého světa a já se vracím tam odkud jsem utekla.

Oblékla jsem se a ještě než vyjedeme vyrazím najít Petra.

Najdu ho v našem pokoji.
,, Musím s tebou mluvit. "
Spustím rázně hned jak přijdu a sednu si na postel.
,, Dobře co se děje?"
Posadí se vedle mě a chytne mě za ruku.
,, Už si mluvil s Aslanem? "
Nervózně se na něj kouknu a zkoušení si ret.
,, Ano, vím že musíme jít už dnes."
Povzdechne si a já mu stisknu ruku.
,, Já budu muset také odejít. "
Znervozním ještě víc a pohledem tikám po ložnici.
,, A proč co se děje? Já myslel že kouzlo je zrušené."
Dožaduje se odpovědi Petra chytne mě za mě obě ruce.
,, To ano, ale jeho zrušení mělo jeden háček a já musím se tam vrátit. "
Pohledem se vrátím k němu a drobně sd usměju nad našimi spojenými rukami. Mou pozornost zaujme zlatý prsten se zeleným kamenem, který už zase nosím na levém prsteníčku.
,, Vrátit kam?"
Zeptá se pevným hlasem, ale je vidět že jejich odchod ho ničí.
,, Pamatuješ jak jsem se objevila při vašem příchodu na pláži?"
Tázavě se na něj podívám a povytahnu při tom obočí. Půjdu na to od začátku a třeba to pochopí.
,, Samozřejmě bylo to před pár dny. Myslel jsem že už se neprobudíš."
Nejspíš nad vzpomínkou mého příchodu se na mě bolestně koukne.
,, No tak na to místo odkud jsem utíkala."
Povzdechnu si a s přivřenýma očima se připravuju se na jeho protesty.
,, Ale proč? Nevracej se tam. Když jsme tě našli byla jsi skoro mrtvá."
Řekne nakřáplym hlasem a zničeně mě pozoruje.
,, Já vím ale nemám na výběr."
Slzy se mi objeví v očích a tak více stisknu jeho ruce.
,, Máš. Každý má. Pojď s námi vrať se s námi do našeho světa. Nemůžu odjet s vědomím že zde umřeš a nebudeš žít šťastně."
Začne mě přemlouvat, i když ví že je to zbytečné ač nechci nejde to jinak.
,, Sám moc dobře víš, že kdo se narodí v Narnii nemůže ji opustit. Navíc bez tebe bych tu stejně šťastná nebyla. "
Vyslovím holý fakt, kterým je nám oběma jasný. On si však stále namlouvá že bych zde poznala někoho jiného. Jaká to blbost.
,, Nějak se to vyřeší Aslan něco vymyslí..jen prosím neodcházej zase."
To už brečí naplno stejně jako já.
,, Musím odejít stejně tak jako ty se svými sourozenci. Tak jako tak bychom se už nikdy neviděli."
Utírám si slzy a nesnažím se je ani zadržet. Pevně jej obejmu. Já už se se svojí smrti šmírila, ale na rozloučení se sourozenci nebudu asi připravena nikdy.

Stojíme na náměstí u jednoho velkého stromu.

,, Narnie náleží jak Narnianům, tak i lidem. Telmaríni, kteří zde hodlají žít v míru jsou vítáni. Avšak ti co chtějí odejít. Pošle Aslan do země našich předků."
Začne svoji řeč Kaspian.
,, Už je to dávno, co jsme Telmar opustili."
Ozve se někde z davu mrzutě.
,, Do Narnie jste nepřišli z Telmaru. Vaši předkové byli Bukaníři. Piráti co žili na ostrově, tam objevili jeskyni která jim umožnila opustit jejich svět. Stejný svět z jakého pocházejí i naši králové. Mohu vás vrátit na ten ostrov. Je to dobré místo pro ty co chtějí začít nový život. "
Vysvětlil jejich příchod do Narnie Aslan.

Jako první se přihlásil generál, který napomáhal Mirazovi a hned po něm jeho manželka s dítětem.
,, Protože jste se rozhodli jako první vaše budoucnost bude šťastná."
Foukne a strom se rozmotá tak, že vznikne brána. Společně ji projdou a zmizí.
,, Kdo nám zaručí že nás nepošle na smrt!"
Zakřičí nějaký člověk naštvaně.
,, Sire, smím-li být příkladem, projdu bez váhání i se svými dvanácti myšáky. "
Přihlásí se Ripčíp. Jen to ne. V jejich světě by nebyl šťastný.
,, Ne. Půjdeme my."
Řekne rozhodně Petr a udělá pár kroků vpřed.
,, Ehm. Vážně?"
Zeptá se zmateně Edmund.
,, Jdeme. Přišel náš čas. "
Pobídne své sourozence Petr ještě jednou.
,, Stejně tak i můj."
Řeknu a smutně se na ně podívám.

Přestoupím doprostřed před lid.
,, Lide Narnie, můj čas se v této nádherné zemi sice naplnil, ale váš teprve začíná. Žijte v míru pospolu jako tomu bylo již naposled velmi, velmi dávno. Ctěte své rozdíly a naslouchejte přírodě, protože vězte že ona naslouchá vám. "
Udělám úklonu před lidem. Jde se loučit.

Jako prvního si vyberu Kaspiana, protože je nejblíž. Je celej překvapenej, když ho objemu.
,, Chtěla bych se ti omluvit za mé vyhružky tvé smrti."
Zastydím se a raději se podívám na své boty, které nevidím zkrs šaty.
,, Omluva přijata. Myslím si ale, že si nebyla jediná kdo mě chtěl v té chvíli zabít."
Zasmějeme se a já pojedu kousek dál k Ripčípovi.

,, Já mohla bych tě obejmout, šlechtný myšáku?"
Zeptám se co nejvíce prosebně a už mi spadne pár slz. Tomuhle neodolá a kývne když mu z mého proslovu došlo že se loučím už navždy. Vezmu jej do mě náruče.

Položím ho na zem a vyjdu k Zuzce. Ta mi skočí kolem krku a brečí mi do ramene.
,, Ale proč? Co se stalo?"
Z mého proslovu pochopila že mě zde asi nečeká šťastný konec.
,, Je to na delší vyprávění na to nemáme čas, ale pokud by tě to moc zajímalo zeptej se Edmunda."
Pomalu se od ní odtáhnu a dojdu k Lucince ta také brečí.

Hned mě obejme silně kolem pasu. Já se skloním objemu ji zpět. Pohladím ji po vlasech a přejdu k dalšímu.

Objemu mého nejlepšího přítele, který o tomhle sice věděl, ale ani to ho na tohle loučení nepřipravilo stejně jako mě.

Poslední ze sourozenců mě odmítal pustit z objetí.
,, Věděl si že tohle nastane. Je to prostě náš nepřející osud. "
Pohladím ho po zádech a trochu se odtáhnu, abych mu viděla do obličeje.
,, Máš pravdu, kéž by nás nechtěl neustále rozdělovat."
I přes slzy se usmějeme. Navzájem si věnujeme poslední polibek, který možná trvá dýl než se sluší. Nám je to jedno. V téhle chvíli existujeme pouze my dva. Žádné náměstí plné lidi koukající se na nás.
Naše rty se oddělí a já se vrátím do reality.

Přejdu k Aslanovi, kterého taky objemu. Udělám před ním poklonu.
,, Aslane, chtěla bych ti poděkovat za ta staletí strávené po tvém boku a říct ti že jsem ráda že jsem tě mohla nazývat mým přítelem. "
Věnuju všem poslední pohled plný slz než zmizím v mnou vytvořeném portálu.