Aslanova Čarodějka

V.

Co bych vám tak mohla popsat za těch pár set let se toho stalo hodně. Nejen v Narnii, ale i u mě. Jedna z věcí, které se staly je taky důvod pro teď utíkám před jistou smrtí. 

Na poslední chvíli stihnu vytvořit portál, který mě přenese na pláž. 

,, Jori! Co tu děláš? A odkdy tohle umíš?"

Vykřikne udiveně Edmund, který je mi nejblíž a šťastně mě objeme. Poukáže na portál, který už stihl zmizel. 

,, To víš přirozený talent." 

Řeknu slabým hlasem než upadnu do temnoty.

Když začnu přicházet k sobě poznám že mě někdo nese v náručí. Jdeme asi lesem, protože cesta je plná překážek. Pomalu otevřu oči a nemůžu jím uvěřit.

,, Petře?"

Zašeptám udiveným hlasem. Prudce na mě otočí hlavu usměje se. Opatrně mě položí na zem a pevně mě obejme. Tohle mi tak chybělo. Jeho blízkost. Mé nohy mě moc neudrží, tak si sedneme na vedlejší kámen. 

,, Reo?! "

Vykřikne nadšeně Lucka a vrhne se mi kolem krku, i přes vysílení jí objetí oplatím. Vystřídá ji usměvavá Zuzka a naposled taky Edmund. Otočím se na Petra, který stále sedí vedle mě a objímá mě kolem pasu a široce se usmívá. 

,, Já... bál jsem se že si mrtvá spadla si Edovi do náruče a my nemohli tě probudit."

Řekne nakřáplým hlasem. Rozmrkává slzy a je vidět že nemůže uvěřit že mě vidí, i přes to se stále šťastně až neuvěřitelně usmívá. Položí mi ruku na tvář a opře si své čelo o to mé. 

,, Klid jsem tady. Ještě neumírám." 

Zašeptám mu do rtů a laskavě se usměju. Setřu mu rukou slzy co mu vyklouzly. Následně se natáhnu pro polibek. Po tak dlouhé době a stále se mnou dělá divy. Vypadá to že mé city vydrželi. Upřímně jsem o nich ani nepochybovala. Celou tu dobu jsem myslela jen na něj. Bojím se však jestli vydrželi i ty jeho. Přeci jen jejich svět je jiný a je tam mnohem více dívek než-li tady v Narnii. Navíc nejsou tak divně jako já. Kdo by chtěl mít něco s někým jako jsem já... s čarodějkou. 

,, Co tu děláte a kde vůbec jsme? "

Uvědomím si že nic nevím a začnu se kolem sebe rozhlížet. Věděla jsem že přijdou, ale souvislosti proč jsou tady jsem v mé vizi neviděla. 

,, Jsi v lese děvenko."

Ozve se mrzutě poslední člen výpravy na nic nečekám a sáhnu po dýce, která je ukrytá v stehením pouzdru. Jenže dýka ani pouzdro tam není. Až teď si všimnu že jsem oblečená v jiných šatech.

,, Kde jsou mé zbraně?! A proč jsem v jiných šatech? A co tady u Aslana dělá ten trpaslík?! "

Vykřiknu naštvaně a zpanikařím. Nezbývá mi nic jiného než vytáhnout Petrův meč a namířit ho na krk trpaslíkovi.