Aslanova Čarodějka

VIII.

Probudím se v chrámě ve své posteli. Cítím se dobře. To znamená, že mi Lucka dala svůj nápoj. Zvednu se ze sedu a hodlám je najít kde jsou a jak to dopadlo, když ucítím závan ledové magie. No to snad ne.

Rozběhnu se ke kamennému stolu, protože jediné tam se může znovu zrodit Jadis.

Doběhnu akorát včas kdy Kaspian svou ruku plnou krve dává k té její.

,, Ne! Kaspiane! Ty nevíš co se stane! "

Zakřičím na něj až se lekne. I Jadis si mě všimne.

,, Sestřičko, jak ráda tě vidím, ale ještě raději tě uvidím umírat!"

Rozkřikne se a kývne na ty její příšery, které se na mě vrhnou. Aspoň že jsem si vzala meč když jsem opouštěla můj pokoj.

Ten vlk je až moc agresivní a já až moc vysílená. Proto uvítám když se tady objeví Edmund s Petrem, Luckou a Dynýlem. Edmund mi pomůže na nohy a spolu se vrhneme na toho vychrtlého blechami prožraného psa.

Po jeho vypořádání se s ním si všimneme Petra, který naslouchá hlasů Jadis a nejspíše i zvažuje její nabídku.

S Edem na sebe kývneme a já ji pomocí kouzla úplně spoutám tak, že se nemůže ani nadechnout. V této chvíli ji on probodne mečem. Led zmizí i spolu s ní snad už navždy.

,, Já vím zvládnu bys jí."

Protočí očima nad Petrovým výrazem a následně si se mnou plácne. Jo jsme sehraný tým.

Přijdu k Petrovi a vrazím mu facku. Chytne se za tvář a nechápavě se na mě podívá.

,, To je za to že si její nabídku jenom zvažoval. Ale jsem ráda že jsi v pořádku."

Pevně ho objemu a hlavu si schovám do jeho ramene.

,, To já jsem rád, když jsem tě nemohl cestou sem najít hrozně jsem šílel, že se ti něco stalo."

Zamumlá mi do krku a obejme mě ještě pevněji. Divím se že to ještě jde. 

,, To nekecá. "

Potvrdí jeho slova se smíchem Edmund. Jen se nad tím též zasměju.

,, Naštěstí mi Lucinka řekla, že tě zraněnou přivezla Meleylia. "

Řekne úlevně a pohladí mě po vlasech. Asi se tuto novinu dozvěděl teprve před malou chvílí. 

,, Ano, přivolala jsem si ji na pomoc." 

Odtáhnu se od něj a nervózně se usměju, protože mám představu jak asi vyváděl když si myslel že jsem zůstala na hradě. Moc toho nevím, ale z jejich výrazu jsem vyčetla že to asi dobře nedopadlo a moje vize se naplnila.

Podívám se vedle na zemi sedícího a ještě vyděšeného Kaspiana. Vzpomenu si na slib co jsem mu dala. 

,, Máš štěstí že nás už dost umřelo, protože kdyby ne svůj slib bych dodržela a zabila tě. Teď si ale bohužel budeš muset počkat na smrt od Miraze."

Zasyčím výhružně a věnuji mu poslední ledový pohled než odejdu z místnosti.

Posadím se na okraj chrámu a přemýšlím o všem. Hlavně o mém odchodu, který nejspíše brzy nastane. 

,, Zdá se mi to nebo nějak poslední dobou ztrácíš dech? Já jenom že kdysi si ze sebe víc těžší bitvy vyšla bez škrábnuti a teď si byla už dvakrát na tom špatně. "

Ozve se za mnou posměšný hlas, který si následně sedne vedle mě. Já se začnu smát a praštím ho do ramene. 

,, Hele." 

Vykřiknu dotčeně jakože co si to vůbec dovolil a chci protestovat. Pak si ale rozmyslím že možná bych to měla někomu říct a kdo mi je nejblíže kromě Petra? Edmund. 

,, Máš pravdu. "

Povzdechnu si a podívám se do dálky. Obejmu se pažemi a zatvářím se smutně.

,, Já...myslel jsem to ze srandy nechtěl jsem tě nějak..." 

Začne se bránit že mi nechtěl nijak jeho slovy ublížit. 

,, Může za to prastará magie." 

Řeknu jen a podívám se na něj s bolestí v očích. 

,, Jak to myslíš? "

Zamračí se zmateně a hodí po mě velmi nechápavý pohled. 

,, Prastará magie vytvořila Narnii, vytvořila mě,... vytvořila každého Narniana a díky ní jste tady.... Jenže tahle magie má i jisté zákony, kterých se musíš držet. Já se jich nedržela.... Odmítla jsem dar, který mi dala. To se jí nelíbilo nechtěla jej zpět.... Dlouhá staletí jsem se jí ho pokoušela vrátit....až se mi to jednou povedlo... Bohužel takovým způsobem že jsem ji rozhněvala ještě více a teď chce i můj život....Bojovala jsem s ní dost dlouho na to, abych zjistila že má moc není taková jaká jsem si myslela...a že mě pomalu opouští.... vrací se tam kde vznikla....A já musím jít spolu s mojí mocí.... Musím zemřít. Po tak dlouhé době co žiji. "

Celý monolog jsem odříkala už nakřáplým hlasem. Na konci jsem se naplno rozbrečela a objala Edmunda ten mi sice objetí oplatí, ale byl nepřítomný. Bylo mi jasné že to všechno musí zpracovat. 

,, To přeci to nejde! To není pravda! " 

Vykřikne a v jeho hlase je slyšet velké pochybnosti. Možná si myslí že je to jen a pouze vtip, ale není. 

,, Bohužel je a nikdo s tím nic neudělá ani Aslan. Varoval mě a já neuposlechla." 

Povzdechla jsem si odtáhla se od něj a složila si hlavu do dlani.

,, Ne, já nedovolím. Petr to nedovolí. Nechci aby si zemřela. Jsi jako moje sestra. Nepřijdu o tebe znovu. I ten jeden rok byl pro mě dlouhej. Nikdy jsem si s nikým nerozuměl, tak jako s tebou." 

Začne protestovat i když ví že je to marné. Přitáhne si mě do náruče a odmítá mě pustit. 

,, Sestra? To jich nemáš dost?" 

Povytáhnu obočí a docílím přesně toho čeho jsem chtěla. Začne se smát.

Na kraji lesa jsme náhle zahlédli Telmarínského jezdce. Musíme se připravit na boj.