XI.

911 35 12
                                    

Ani nevím kolik času uběhlo, ale vím jistě že se to povedlo.

Konečně ho zase uvidím. Po tak dlouhé době se zase setkáme.

Probudím se na trávníku nějakého většího domu. Kolem jezdí auta a chodí lidi. Vypadá to tu opravdu podivně. Vstanu a všimnu si že mé vílí šaty jak je ráda nazývám mám stále na sobě.

 Vstanu a všimnu si že mé vílí šaty jak je ráda nazývám mám stále na sobě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Takže se to kouzlo nevyvedlo celé. Skvělý teď jenom doufat že ten dům, na který právě zvoním je Petra.

Otevře mi celkem mladá a mile vypadající žena.
,, Ahoj potřebuješ něco? "
Zeptá se laskavě a usměje se na mě.
,, Ano, hledám Petra."
Nervózně se na ni usměju. Sjede mě pohledem a hned potom zakřící do domu.
,, Petře! Přišla za tebou nějaká dívka! Nejspíše z divadla. Vypadá jako víla. "
Poslední dvě věty řekne už normálním hlasem a znovu si mě změří pohledem.

Jsou slyšet těžké kroky po schodech až se mezi dveřma objeví ten, na kterého zde čekám.
,, Mami co by tady dělala..."
Zasekne se a nevěřícně mě pozoruje. Musela uběhnout už nějaká doba i v jejich světě. Petr je nejmíň o tři roky starší.
,, Ahoj Petře"
Usměju se rozpačitě a zamávám mu.
,, Naty"
Vyjekne a vyzvedne mě do náruče kde se mnou zatočí. Já se jen začnu smát a vůbec se nebráním když se natáhne pro polibek.
,, Jakože žiješ? "
Položí mě na zem, ale stále mě nepouští.
,, Dlouhý příběh."
Šťastně pozoruji jeho jiskřičky v očích.
,, Dobrá tedy, ale je něco co musím udělat než zase zmizíš. Vezmeš si mě znovu? "
Poklekne na jedno koleno. Sice nemá prstýnek, ale ten já přeci už jeden mám.
,, Ano! Jedno ale teď bude jinak. Já už ti nezmizím."
Vykřiknu nadšeně a prudce ho políbím.
,, Miluju tě."
,, Ani nevíš jak moc miluju já tebe."

Aslanova ČarodějkaKde žijí příběhy. Začni objevovat