Speed lover

Dramatické odpoledne

Ráno bylo hodně bolestivé. A to nejen proto, že jsem se vzbudila vedle Maxe, což jsem v blízké době neplánovala, ale také pro to, že vodka je snad jediný alkohol, co mi působí ty nejbolestivější kocoviny.
Když jsem se probudila, Max už byl vzhůru, takže pravděpodobně čekal až se probudím, aby do mě mohl zase rýt. Otočila jsem se k němu jako na porážku a čekala jsem, co z něj vypadne tentokrát.
„Jak ti je?" zeptal se starostlivým tónem namísto jakékoliv urážky.
Překvapeně jsem se na něj podívala a zašeptala jsem: „Už mi bylo i líp." a usmála jsem se.
„Je příčinou tvého nerozvážného pití tenhle článek?" zeptá se a vezme do ruky časopis, který měl položený na stole.
„Kde si to vzal?" zeptám se a hodím ten časopis zpátky na zem.
„Přesně tam kam jsi ho teď hodila." odpoví mi.
Povzdychnu si. Nechci se o tom článku už bavit. Vytěsnila jsem ho ze své mysli značným množstvím vodky.
„Už to četl Christian?" zeptá se mě.
„Ne, to mě ani nenapadlo. Doufám, že nebude moc naštvanej. Vždyť to ani nemůžou mít ničím podložený. S ani jedním z vás mě nikdo neviděl tak, aby si z toho mohli něco odvozovat. Christian o nás taky neví, takže prostě budu zapírat a tvrdit, že si to vymysleli."
„A Charles?"
„Co s ním?"
„To byla jednorázovka?"
„Co ty tvoje dvě šlapky, to byli taky jednorázovky?" řeknu uraženě. Do mě a Charlese mu nic není.
„No vlastně, jedna z nich je moje sestra." řekne. „Přijela se podívat na závod, tak jsem jí vzal na oběd. A ta druhá, to jsem tě chtěl jen naštvat." chystám se mu na to něco odpovědět, ale on pokračuje. „A tys pak naštvala mě s Charlesem. Proto se ptám, jestli to bude pokračovat."
„Já vůbec nebyla naštvaná, když jsem tě s tou holkou viděla. Mezi náma dvěma nic není. Můžeš si spát s kým chceš a stejně tak můžu já." odpovím mu a zvednu se z postele. Rozejdu se ke koupelně, ale než se v ní zavřu, otočím se zpět k posteli na Maxe. „Ať už tu nejsi až vylezu." za touhle větou zavřu dveře a sklouznu se k zemi. Položím si hlavu do dlaní jednak proto, že mě bolí a jednak, aby zachytili slzy, které se mi začali valit z očí. Po nějaké době uslyším zaklapnutí dveří, ale Max to nebyl, protože v zápětí uslyším holky.
„Tar? Jsi tu?" uslyším Nici. Postavím se na nohy a otevřu dveře do koupelny.
„Děje se něco?" zeptá se Mish.
Nezmůžu se na žádnou odpověď, protože se z mých očí valí další vlny slz, které nejdou zastavit, ani ovládat. Jen souhlasně zakývám hlavou a posadím se na gauč. Holky si sednou ke mně a dlouze mě drží v objetí. První se odpojí Mish, aby mi z konferenčního stolku podala cigaretu a po ní Nici aby mi ji zapálila svým zapalovačem.
„Byl tu Max, žejo?" zeptá se Mish a já opět jen kývnu hlavou.
„Řekl ti něco hodně zlýho?" zeptá se Nici a já nesouhlasně zakroutím hlavou.
„Já řekla něco moc zlýho jemu." promluvím konečně.
„A co konkrétně to bylo?" zeptá se Mish.
„Že mezi námi nic není a že si můžeme spát s kým chceme a ať je pryč než se osprchuju. Ale do sprchy už jsem nedošla." vysvětlím jim.
Obě se na sebe podívají a myslím si, že úplně přesně nechápou, o co jde. Než stihnou něco říct, cinkne mi SMS na telefonu. „To je Christian. Chce se mnou mluvit."
„A ty víš proč?" zeptá se Nici.
Dojdu k posteli a zvednu časopis, který leží na zemi vedle ní. Podám ho Nici na nalistované stránce a ony si ho čtou, zatímco já se ze sebe v koupelně snažím udělat člověka, který vypadá, jakože se právě citově nezhroutil.
„Jo tak to je asi špatný co?" zeptá se Mish.
„Nevím. Na těch fotkách nic usvědčujícího není, ani se na nich nedržíme za ruce. Prostě to budu zapírat." pokrčím rameny a nasadím si kšiltovku.
„A zvládneš to?" zeptá se Nici.
„Budu muset."

„Taro, neděláš mi to vůbec jednoduchý. Kolem tebe je velká pozornost. Říkal jsem ať si dáváš pozor, co děláš." řekne Christian káravě, ale soucitně, protože stále vypadám utrápeně.
„Však já nic špatného neudělala. Šla jsem s kamarádkama do baru a potkala jsem kluka, co závodí v F3, tak jsme si spolu povídali. Nic víc se z té fotky nedá vyčíst. Všechno co je tam napsaný jsou jenom jejich doměnky." odpovím stále zklesle. Mluvení je pro mě teď hrozně složitý, ještě abych k tomu přidávala nějakej význam.
„A s Maxem něco máš? Však na tiskovce říkal, že ne."
„S Maxem nic nemám." řeknu velmi přesvědčivě. Christian se naštěstí otočí k oknu a dívá se dolů na město. „A asi už ani nikdy mít nebudu." zašeptám pro sebe a děkuji bohům, že se Christian otočil a já si tak můžu nepozorovaně utřít slzu, která se prodrala ven z mého oka. „Jsme týmoví kolegové, je snad normální, že nás spolu někdo někde vidí, ne?" řeknu už hlasitěji.
„Jo to máš pravdu. Tak běž, dneska odvolávám simulátor, přijede moje žena, tak to volno věnuj třeba odpočinku. Vypadáš, že ho potřebuješ." řekne mi nakonec a já odejdu zpět na svůj pokoj. Lehnu si do postele a trávím tak několik minut, dokud si ke mně nepřisednou holky.
„Bylo to zlý?" zeptá se Nici.
„Nebylo to ani zdaleka tak zlý jako jsem byla já na Maxe." odpovím, zatímco z mých očí začnou zase téch slzy.
„Hele o co tady vlastně jde?" zeptá se najednou Mish z ostra. „Řeklas mu jen, že mezi vámi nic není. Což je pravda ne? Do teď jste spolu jen spali. Nic víc, nic míň. Jen jsi nahlas řekla pravdu, tak proč tady teď ležíš jak hromádka neštěstí? Kdybys byla Nici, nic neřeknu, ale ty předce nejsi holka, která se trápí kvůli chlapům. A už vůbec ne kvůli těm, ke kterým nic necítíš. Tak mi kurva řekni co se s tebou děje?"
„Hele!" oštěkne jí Nici. „Musíš mě urážet i v takovejhle situacích?"
„Promiň. Tak, čekám na odpověď."
Posadím se a zhluboka se nadechnu. Přemýšlím nad tím, co Mish řekla a nevím. „Já vlastně ani nevím o co jde. Vždyť máš pravdu. Jen jsem nahlas řekla to, co jsme oba věděli už předtím, tak proč vole řvu jak malý dítě celej den?" teď se nad celou tou situací pro změnu rozčílím.
Podívám se na Mish, která se šokovaně a vyděšeně podívá na Nici. Ta se na ní jen zamračí a pomalu zakroutí hlavou. Potom vypadá jakože se zamyslela a nakonec pokrčila rameny.
„Co je? Co to teď bylo, to co jste teď udělali?" zeptám se.
„Kdy jsi měla naposledy menstruaci?" zeptá se Mish úplně vážně.
„Cože?"
„No tak kdy?"
„Před měsícem. Proč?"
„Takže jí teď někdy máš mít." poznamená.
„Mish, tohle je blbost." řekne Nici.
„Co je blbost?" stále nechápu o co tady jde.
„Ale vůbec to není blbost! Kdy přesně jí máš mít?"
„Snad si nemyslíš že bych mohla bejt..." odmlčím se. Smysl by to docela dávalo.
„Je jedno co si myslím. Kdy jí máš mít?"
„Kolikátýho je?"
„23. března." odpoví Nici opatrně.
„Hm no tak to bych jí měla mít už dva dny."
„Doprdele. Hlídej jí, já jsem hned zpátky." řekne Mish a jde si pro kabelku.
„Prosimtě neblbni. Už dvaadvacet let mám nepravidelnou menstruaci. Beru prášky víš. Nemůžu bejt těhotná." zvýším na ní hlas aby mě ve svém stresu slyšela.
„Ty máš menstruaci od narození?" zeptá se Nici se smýchem.
„Ne to jsem řekla jen abych tomu dodala dramatičnost, ale o tu se postarala Mish." zasměju se taky. Konečně se mi lepší nálada.
„Nedělejte si z toho prdel, vůbec to není vtipný!" řekne vystresovaně a konečně míří ke dveřím pokoje.
„Kam vlastně jdeš?" zeptá se Nici.
„Do lékárny. Udělá si test." a zabouchla dveře, až jsme se s Nici lekly.