Speed lover

Malajsijská noc

"Vidíš, říkala jsem ti, že bude negativní." řeknu Mish, když jí házím vyhodnocenej těhotenskej test.
"To je divný." zakroutí nad ním hlavou.
"Vlastně není. Jen jsem ti něco zapomněla říct." řeknu opatrně. Bude nejspíš hodně naštvaná, až se to dozví.
"Cos mi zapomněla říct?"
"Sama jsem si na to vzpomněla před chvílí. Ale já nevynechala prášky. Chtěla jsem si šoupnout menstruaci kvůli závodům. Proto jí nemám. Ale měla jsem jí mít, proto mám možná takový změny nálad." pokrčím rameny a sednu si na gauč.
"Děláš si prdel? Nemohla jsi si na to vzpomenout před tim než jsem vyhodila 30 éček za ten posranej test?" řekne naoko naštvaně, ale hned potom se začne smát.
"Tak já tě za to pozvu na véču. Pokud nemáš plány se svýma nápadníkama."
„Vlastně žádný plány nemám, oni nějak přestali..." začne, ale přeruší jí zaklepání na dveře.
Prosím ať to není Max, ať to není Max, ať to není Max, ať to není Max, ať to není Max.
„Chrlesi! Co ty tady děláš?" řeknu překvapeně.
„Říkal jsem, že se ti ozvu, ale později mi došlo, že na tebe nemám číslo, tak jsem přišel osobně." pokrčí rameny. Vypadá trošku nervózně. Poškrábe se na zátylku a pak se usměje. Spoza zad vytáhne kytici růží a podá mi ji. „Ty jsou pro tebe. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou dnes nešla na večeři, jako na oficiální rande?" zeptá se.
Vezmu si od něj kytici do rukou a prohlížím si jí. Na něco takového jsem nebyla připravená. Počítala jsem s tím, že můj vztah s Charlesem bude jen jednorázovka. V přemýšlení mě vyruší zvuk otevírajícího se výtahu na začátku chodby. Otočím se tam a uvidím Maxe, jak z něj vychází. Projde kolem nás a navážeme spolu oční kontakt. Přísahám, že v jeho očích bylo vidět tolik nenávisti a lhostejnosti jako nikdy v ničích.
„Ehm, podrž mi to na chviličku, hned jsem zpátky." řeknu Charlesovi aniž bych spouštěla oči z Maxe a rozejdu se k němu. „Em, ahoj, mohla bych s tebou mluvit?" zeptám se opatrně a mírně nervózně.
„O čem?" řekne naštvaně. „Chceš mě do trojky? Jeden je ti málo? Tak to mezi námi je ne? Jen sex. Ale na to máš teď někoho jiného, tak přijď až tě bude nudit, nebo když tě neuspokojí, protože jsi moc náročná na to aby ti jeden chlap stačil, žejo. A do tý trojky s váma nejdu, není můj typ."
„Nepřišla jsem tě žádat o to abys s námi šel do trojky." řeknu a popotáhnu, jeho bezohlednost a krutost mi vhnala slzy do očí, ale snažím se je tam udržet. „Já jen," zamyslím se. „Jen jsem ti chtěla říct, že se dnes ruší simulátor, kdyby ti to náhodou Christian neřekl."
„Řekl, díky za starost. A teď už mě nezdržuj, potřebuju si jít najít nějakou novou šlapku, když na tebe není spoleh." řekne a zavře mi dveře před nosem. Otřu si oči od slz a seberu se, abych se mohla vrátit k Charlesovi.
„Promiň, jen pracovní záležitosti." usměju se. Cítím jak se mi chce znovu brečet. „Moc mě to mrzí, ale dneska večer máme týmový meeting, takže na večeři nemůžu, ale napíšu ti moje číslo a můžeme se domluvit na jindy." řeknu panicky a vyndám si fix z kapsy, kterým mu napíšu své číslo na ruku. „Tak, tady a teď už musím jít, děkuju za květiny. Uvidíme se. Čau." řeknu a bez čekání na jeho odpověď se zavřu zpět ve svém pokoji, abych konečně mohla pustit slzy ven z mých očí.
„Co se stalo tentokrát?" zeptá si Mish.
Místo odpovědi zahodím kytici někam na zem, utřu si slzy a jakoby nic se jdu převléknout z týmového oblečení. Vezmu si bílé tílko, sepnu si vlasy do culíku, hodím telefon na postel a z peněženky si vezmu 100€. Beze slova se vydám ven z pokoje.
„To není dobrý, určitě jí nemůžeme nechat samotnou." řekne Mish a s Nici se okamžitě zvednou, aby šli za mnou. Doběhnou za mnou až ven z hotelu, kde si stopnu taxík a počkám, až si nasednou. Nechám nás odvést někam na předměstí Kuala Lumpur a zastavím taxikáře jakmile si všimnu nějaké hospody. Vystoupíme a míříme tam.
„Proč jsme tady? Vypadá to tu hrozně nebezpečně. Někdo nás tu zabije nebo znásilní. Jedeme zpátky prosím." řekne Mish.
„Ne budeme tady. V centru je moc novinářů, fanoušků a jinejch číhajících parchantů s foťákama." odpovím a vejdu dovnitř baru.
„A řekneš nám někdy co se stalo?" zeptá se Mish.
„Taky by mě to zajímalo. Kdo ti třeba dal tu kytku?" zeptá se Nici.
„Charles."
„A ten tě taky rozbrečel?" ptá se dál.
„Ne."
„A kdo tě rozbrečel?"
„Max."
„A čím?" zeptá se Mish.
„To už nestojí za řeč." odpovím jí. „Zdravím, tři piva a třikrát Jacka prosím." usměju se na barmana.
„A Charles byl u toho, když tě Max rozbrečel?" ptá se Nici zatímco se vedle mě posadí na barovou židličku.
„Ano, ale stál daleko, nemohl nás slyšet a brečet mě taky neviděl, což stálo velké úsilí."
„Co říkal na to, že spolu mluvíte?"
„Neříkal nic. Nenechala jsem ho nic říct. A omluvila jsem to pracovní záležitostí."
„Vede váš vztah s Maxem někam?" zeptá se Nici a myslím si, že sama ví, jak je její otázka bolestivá a že se sama bojí mojí reakce na ni.
Vypiju jacka a poručím si další, zatímco ho zapiju pivem. „Nemáme s Maxem žádný vztah."
„Ale prosimtě. Nebuď naivní. Očividně mezi váma něco je, tak proč to popíráš?" zasměje se Mish a vypije svého jacka.
„Ano je. Je tam vášeň a chtíč a nenávist a vztek. Nic víc."
„Co kdybys doopravdy byla těhotná?" vloží se do toho Nici a rovněž vypije svou whiskey.
„Nemuselo by to být jeho."
„A kdyby jo?"
„Nenechala bych si dítě se sedmnáctiletym klukem, mám rozum. Navíc mám rozjetou kariéru, který se nehodlám vzdát a už vůbec ne kvůli dítěti."
„Zdá se mi že tady z někoho mluví jeho mámaa." řekne posměvačně Mish a dopije své pivo.
„Jo. Moje máma mě měla nečekaně a zničila jsem její kariéru. Nemohla jít na potrat, protože by přišla o plodnost a tak si mě nechala. A dávala mi to dost slušně celej život sežrat a pořád jí to nepřešlo. Moje máma mě nenávidí. Kdybych umřela, nepřišla by ani na můj pohřeb, proto si dám dost velkej pozor abych otěhotněla až ve správnej čas, se správným chlapem, aby moje dítě nemuselo zažívat to co já celej život. Moje dítě bude vědět, kdo je jeho táta a bude s ním vyrůstat. Nebude mít důvod pro tak hroznou pubertu jako jsem měla já. Budu ho milovat. Což bych teď nemohla, protože by mi zničilo život a proto si dávám kurva velkej pozor." na tohle se napijeme a náš večer pak pokračuje normálními rozhovory o neutrálních tématech.

Jsou čtyři ráno, na pokoj jsem přišla už dýl jak před hodinou. Převaluju se v posteli a nemůžu usnout. Vezmu si do ruky telefon, otevřu esemesky a napíšu zprávu "Jsi vzhůru? Potřebuju s tebou mluvit." a přemýšlím zhruba pět minut nad jejím odesláním, ale nakonec to udělám. Asi mi v tom pomohl alkohol. Hypnotizuju displej a čekám. Jak se dalo čekat, dostalo se mi jen kolonky "zobrazeno". Alespoň vím, že je vzhůru. Povzdychnu si a zvednu se. Dojdu se obléknout a pak se vydám ven z pokoje. Zaklepu na jeho dveře a čekám, poměrně dlouhou dobu, než mi přijde otevřít.
Když otevře dveře je částečně překvapený a částečně pořád naštvaný. „Neruším?" zeptám se opatrně.
„To záleží na tom, co chceš. Jestli sex, tak na ten čas nemám. Taky nemám čas na to abys na mě byla zlá, arogantní nebo povýšená."
„Taková jsem na tebe nikdy nebyla." řeknu potichu.
„Když myslíš. To je vše?" řekne a chystá se zavírat dveře.
„Ne vlastně, jsem se přišla omluvit."
„Omluvit?" zopakuje. „Tak to si rád poslechnu. Pojď dál." řekne a pustí mě dovnitř.
„Můžu na balkón? Potřebuju kouřit než zvládnu omluvu."
„Jasný, posluž si. Myslel jsem si, že slovo omluva nemáš ve slovníku." ironicky se zasměje a jde se mnou na terasu.
„Nejsem Hamilton." řeknu s úsměvem.
„Ne to fakt nejsi. Ale můžeš začít, nemůžu se toho dočkat." posadí se na lehátko na terase.
Dojdu až k zábradlí a podívám se do dálky. Zapálím si a chvíli jen mlčím a uspořádávám si myšlenky. Pak se otočím a očima vyhledám Maxe. „Omlouvám se, neměla jsem na tebe to ráno být tak zlá. Já jen, myslela jsem, že to tak mezi námi je, že spolu máme sex a nic víc v tom není. Nic předtím nikdy nenaznačovalo, že bys mě měl rád, nějak víc. Já si taky nikdy nevšimla, že bych k tobě cítila lásku, nebo tak něco. Podvědomě jsem věděla, že ať mě naštveš jak mě naštveš, tak stejně skončím v tvé posteli, protože si ten sex fakt užívám, ale fakt jsem nevěděla, že v tom je něco víc. Však." povzdychnu si. „Vždyť my spolu ani nemůžeme být. Jsme kolegové, v podstatě máme být největší rivalové a co by tomu řekl Christian a všichni." rozmáchnu rukama. Max se zvedne a jde ke mně.
„Nikdy ti nic nenaznačilo, že bych k tobě něco cítil?" zakroutím hlavou. „Tak to ses asi špatně dívala. Ale to je jedno, když ty ke mně necítíš nic." řekne a otočí se, že se vrátí na své lehátko. Chytnu ho za ruku a otočím ho zpátky k sobě. „Nevšimla jsem si toho co cítím, protože jsem si to nechtěla přiznat. Dneska, když si mi říkal ty hrozný věci, mi došlo, jak mi to ublížilo. A po několika panácích whiskey a hnusných malajských pivech mi došlo, že nějaký city tam jsou. Myslím, že tě miluju."
„Myslíš?"
Kývnu.
„Já jsem si jistej tím, že tě miluju." řekne a chytne mou bradu mezi ukazováček a palec. Přitáhne si mě k sobě a dlouze mě políbí.
„Ale měli bychom si to nechat pro sebe. Alespoň do konce sezóny." zašeptá.
„Dobře. Bude to naše tajemství." usměju se a znovu ho políbím. Potom položím hlavu na jeho rameno a jen dlouho stojíme na terase v pevném objetí.
To byla první noc, kdy jsme spolu spali v jedné posteli, v pevném obětí a neměli jsme spolu sex. Bylo to příjemné a cítila jsem se tak v bezpečí, jako nikdy před tím.