Speed lover

Free practice

„Připraveni?" uslyším ve vysílačce Chrisův hlas. Otočím se na pravou stranu, kde stojí Max a tuní svůj motor.

Rozhlédnu se kolem sebe. Nacházím se na té trati, u které jsem v posledních dnech byla dost často. Ale teď ji vidím z úplně jiného pohledu. Přesněji z poza volantu ve svém voze s číslem 11. Otcova kombinéza, otcovo číslo a otcova dcera. Jsme si s tátou dost podobní, lidé co se s ním znali to říkají, já si to také myslím, musí to být pravda. A já teď pro něj dokážu to, co ještě žádná žena přede mnou.

„Jo!" odpovíme s Maxem nastejno a v tu chvíli silně sešlápneme plyn na svých autech. Max schytá lepší start a tak se okamžitě dostane přede mě. Já to tak ale nehodlám nechat dlouho. Přidám na rychlosti a začnu se mu doslova lepit na prdel.

„Brouku, vim že máš mojí prdelku ráda, ale teď ji prosím nech, ale neboj se, večer si s ní můžeš dělat co chceš." uslyším ho naprosto klidného ve vysílačce. Tak on ještě bude vtipkovat! To je fakt obrovskej debílek.

Sešlápnu plyn až na podlahu a začnu se pomalu dostávat před něj. „Ále, já vim že ty máš tu mojí radši." zašklebím se, i když to nikdo nevidí a dostanu se plně před něj.

„Výbornej čas Taro." dostane se mi Chrisovy pochvaly.

Po dalších několika kolech zajedu zpět do boxů a vystoupím z auta.

„Skvělá práce, opravdu. Děláš mi radost." usměje se na mě Chris, když si sundám helmu.

„Díky." usměju se a rozepnu si kombinézu.

„Auto vyhovuje? Nějaký problémy?" zeptá se pak.

„Pfff... hele, akorát plyn jde sešlapovat trochu ztuha, ale jinak super."

„Dobře, podíváme se na to. Můžeš jít. Zítra už je plnohodnotnej trénink."

„V kolik?"

„V deset. Buď tu v devět."

Přikývnu a vydám se do hotelu.

„Huntová!" uslyším za sebou Maxe.

Silně se nadechnu a otočím se. „Co je?"

„Bylas dobrá." řekne mile, až mě to překvapí.

„Všechno?" nadzvednu arogantně obočí.

„Jo." řekne a já už se otáčím, že budu pokračovat v cestě. „Teda ne." znovu se otráveně otočím a podívám se na něj na znamení, že ho poslouchám. „Dneska večer je předzávodová párty. Se všema jezdcema. Měla bys přijít. V hotelovym clubu. V devět."

„Okay." v tu chvíli odejde opačným směrem a já pokračuji dál. Vytáhnu si cigaretu a připravuju se, že si ji zapálím. Dřív než to stihnu udělat, přiběhne hlouček několika fotografů a novinářů se cvakajícími fotoaparáty a zapnutými diktafony. Vyndám si cigaretu z úst jelikož to prý nedělá dobrý dojem na mé fanoušky.

„Slečno?! Slečno! Víte že jste jedinou ženou ve formuli 1?" prohodí nějaký ten novinář a strčí svůj diktafon blíž ke mně.

„Ehm jo, už jsem si toho všimla." řeknu a snažím se pokračovat. Správně by tady novináři neměli vůbec být.

„Myslíte si že máte otcovy geny?"

„Očividně."

„Nejsou okolo vás jen zbytečně velká očekávání?"

„Těžko říct." pořád se snažím odejít, ale jsou mi vždy v patách.

„Víte že to je velmi nebezpečná práce?"

„Jo to vim. Taky je nebezpečně dobře placená."

„Spala jste s někým ze soupeřů?"

„Do toho vám nic není."

„Takže ano."

„Né! Poslouchejte, tady nemáte co dělat. Takže si seberte propisky a vypadněte než na vás někoho pošlu!"

„Byl to váš týmový kolega Max?"

„Vypadněte!!" zařvala jsem na ně a to očividně přivolalo Chrise, který zavolal ochrance a ti je odvedli pryč.

„Byli otravní?" zeptá se Chris a vede mě za ramena k hotelu.

„Příšerně. To budou zítra zajímavé titulky." zasmála jsem se a společně jsme došli do hotelu. Zapálila jsem si až na pokoji a večer jsem šla s holkama na tu párty na kterou mě pozval Max.

"Jak to šlo princezno?" pověsí se mi na ramena lehce napitý Sebastian.

"Jo, jo super. Byla jsem lepší než Max." zasměju se.

"No vážně? Maxi to si necháš líbit tohle? Děláš nám ostudu." směje se a jde pro změnu otravovat Maxe.

Holky se začali bavit někde jinde s kdo ví kým a já se začala rozhlížet kolem a seznamovat se s ostatními podle tváří a ne jen podle barvy auta. Po zhruba třetím pivě zahlédnu úřadujícího mistra světa samotného Lewise Hamiltona jak se opírá o bar a svírá v ruce skleničku coly. Rozhlíží se kolem a před každým napitím se zatváří jak jen nejarogantněji si dokážete představit.

"Vy angláni pití moc nedáte co?" zasměju se a šťouchnu ho loktem do hrudi, poté se napiju svého piva.

"Ty jsi taky anglán." poznamená.

"Jo a jo." řeknu potichu a přemýšlím co řeknu místo toho. "Vy černý toho moc nenapijete co?" zasměju se znova a pak se napiju v naději, že to nebude znít tak rasisticky.

"Máš nějakej problém s černochama?" řekne vážně naštvaně jak kdybych udělala kdo ví co.

"Ne ne ne, nemam. Já jenom... ehm... vy plešatý toho moc-"

"Hele ty máš nějakej pro-" skočí mi do řeči.

"Hele ty máš nějakej problém se ženskejma? Diskriminace!" bráním se a dávám ruce před sebe na znamení kapitulace. Pak se otočím a odcházím pryč. "Blbeček." zašeptám ke skleničce a napiju se.

Když se rozhlížím po holkách abych jim řekla že odcházím spát a být pro jednou v životě zodpovědná, do někoho vrazím a vyleju na něj svůj drink. V první řadě je mi líto toho pití, pak ale zjistí na koho jsem ho vylila.

"Ježišmarja. Vy jste Nico Rosberg.. já.. já se strašně omlouvám, neviděla jsem vás." vypustím ze sebe nějak.

"To je v pohodě, já strčil do vás." usměje se.

"Ne ne, vinna je na mě. Já vás strašně obdivuju. Hrozně moc vám fandim. Teda.. teď už fandim sobě žejo, ale chápeme se." trapně se zasměju.

"Chápeme. A moc mě těší, že vás konečně potkávám. Hrozně vás obdivuju, za to že jste tady, že se nebojíte a vlastně že jako žena ten sport vlastně i chápete." zasměje se.

"Ježišmarja já se picnu. O tomhle se mi nikdy ani nezdálo." rozplývám se.

"Já jsem Nico." podá mi ruku a já si s ním potřesu.

"Tara."

"Dovolte mi, abych vás pozval na ten vylitý drink." řekne a pokyne směrem k baru.

"Ne to ne. Já musim ráno brzo vstávat a už jsem vlastně plánovala jít spát.."

"Ale notak. Vstávat tady musíme všichni a jeden drink Vás nezabije."

"No tak dobře." usměju se a jdu s ním k baru.

Samosebou to jeden drink nezabil. Měla jsem jich potom ještě asi pět a do pokoje mě dotáhl Max, bohužel do svého, ale já si stejně ustlala v koupelně na zemi. Přes to jsem vstala na čas a na trati jsme byli všichni v pořádku a včas.