Speed lover

Velké oslavy, velké drama

Týmová oslava se pomalu blížila a já jsem ještě stála v koupelně s žehličkou ve vlasech. Oblečená jsem ještě nebyla, ale naštěstí jsem měla vymyšlené, co si vezmu. Nici i Mish byli u mě v pokoji a dodělávali si jen make-up.
Když jsme byli skoro hotové, někdo zaťukal. Šla jsem otevřít. Byl tam Daniel a šel vyzvednout Nici, aby šli spolu. Po pěti minutách společně odešli.
Za nedlouho se znovu ozvalo klepání a tentokrát za dveřmi stál Nico, který si šel pro Mish. A tak jsem v pokoji osiřela. Konečně jsem se dopřipravila a byla jsem pomalu na odchodu, když se potřetí ozvalo zaklepání.
Za dveřmi stál Max. Zarazila jsem se a stála u dveří jako opařená. Zvedl hlavu a usmál se. Natáhl ke mně ruku a já jsem se na něj nechápavě podívala.
„Máme přijít spolu. Jako kolegové." zasmál se. Můj nechápavý výraz se změnil a já se rovněž usmála. Chytla jsem ho za ruku a byla jsem připravená vyjít, ale on pevně stál a nenechal mě projít. „Ale máme přijít až dýl, takže máme ještě trochu času." jeho úsměv se změnil v laškovný, zatáhl mě zpět do pokoje a zavřel dveře. Pohladil mě po vlasech a potom mou hlavu přitáhl k sobě a krátce mě políbil. Odtáhl se a těsně u mých rtů řekl: „Dneska si byla naprosto fantastická." a znovu mě políbil. „Nikdy bych neřekl, že mě někdo může takhle krásně předjet." a opět přitiskl své rty na mé. Potom mi odstranil vlasy z tváře, vložil je za ucho a pošeptal: „Ale nezvykej si, že mě můžeš předjíždět. Budu tě muset potrestat, abys to příště už neudělala."
Jeho ruka se pomalu přesunula na má záda a prsty po nich lehce přejel až k lemu mých šatů. Zajel pod ně. A za lem mých kalhotek. Pak jeden prst zasunul do mě. A druhý. Vzdychla jsem mu do tváře a spokojeně jsem přivřela oči. Otočil mě zády k němu, aniž by jeho prsty opustily můj rozkrok. Pomalu zrychloval. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Dýchal mi do tváře. Mé vzdechy naplňovaly místnost až nakonec přišel výkřik. Cítila jsem, jak se usmál. Odtáhl svou ruku a upravil mi s ní šaty. Otočil mě zase čelem k sobě. Usmála jsem se a on mě potom znovu políbil. Chytnul mou ruku a zamířili jsme ven z pokoje.
„Myslim si, že kvůli takovýmhle trestům tě budu předjíždět častějš." usmála jsem se, když jsme mířili k výtahu.
„Hlavní část trestu teprve přijde." zašeptal znovu. „Mimochodem, ohromně ti to sluší." dodal a svou rukou opět zamířil pod mé šaty, kde pevně stiskl jednu z mých půlek.
Ze strachu přítomnosti někoho na chotbě jsem jeho ruku z mého těla rychle odstranila. „Ovládej se." zasmála jsem se. „A mimochodem, tobě to taky moc sluší." usmála jsem se a znovu jsem si ho prohlédla. V krásně padnoucím tmavě modrém obleku vypadal naprosto neodolatelně. Jeho oděv byl formální, ale čistě bílá košile s rozepnutými dvoumi vrchními knoflíky a absence kravaty či motýlka tomu dodávala ležérnosti. Nejraději bych ho zatáhla zpět do pokoje a kousek po kousku z něj vše sundala, protože jestli v tomto oblečení vypadá neodolatelně, tak bez něj vypadá naprosto božsky.
Zavřeli se za námi dveře od výtahu a Max udělal krok blíž ke mně. Položil mi ruku na tvář a jen se mi díval do očí. Pocit, který naplňoval celé mé tělo se nedal popsat. Cítila jsem se, že nepotřebuju vůbec nic jiného. Jen teplo jeho těla a vřelý láskyplný pohled v jeho očích.
Nechtělo se mi ten výtah opustit. Nechtělo se mi trávit večer předstíráním, že mezi námi nic není.
Když se dveře otevřeli, sklonila jsem smutně hlavu. Věděla jsem, že brzo přijde čas, kdy si budu muset odepřít luxus jeho doteků. Všiml si toho. Vzal mou ruku a přiložil ji ke svým ústům. Krátce mě políbil na hřbet ruky a usmál se. „Neboj se, ani nemrkneš a budem spolu ležet v posteli a já ti slibuju, že tě celou noc nepustim."
Potěšilo mě to a výtah jsem opustila s úsměvem na tváři. Mou dobrou náladu zajišťovala vzpomínka z dnešního odpoledne a vidina dnešní noci.
Před vstupem do společenského sálu pustil mou ruku a dovnitř jsme vešli jako dva cizí lidi.
„A tady jsou, naše dvě hvězdy!" zvolal Christian a všichni se na nás podívali. S úsměvem a za potlesku jsme došli k našemu stolu. Christian začal otevírat šampaňské a během toho pronášel nějakou řeč o dnešním úspěchu. Zaslechla jsem až konec jeho proslovu, když mi podával skleničku s šampaňským. „Na další společné úspěchy." pronesl s hrdým úsměvem a všichni jsme se napili.
Potom už začal můj vnitřní boj s ignorováním Maxe a především toho, jak skvěle vypadá. Mezi rozhovory, které probíhali u stolu a kterých jsem se neúčastnila, jsem se dokázala nepozorovaně odebrat na toaletu. Jsem ráda, že mě při odchodu nikdo neviděl, jelikož jsem byla už silně rozrušená z celé téhle situace.
Na záchodě jsem se osvěžila ledovou vodou a opřela jsem se o umyvadlo. Zhluboka jsem dýchala a pak jsem se na sebe zadívala do zrcadla.
Co se to s tebou do prdele děje? Koukej se sebrat a vrátit se tam. Tohle musíš zvládnout. Nejsi žádná padavka!
Naposledy jsem se nadechla a se zcela novou tváří jsem se vydala ven. Když jsem se vrátila zpět do sálu, bylo vidět, že mě Max vyhledává očima. Přes celý sál jsem s ním navázala oční kontakt a usmála jsem se.
Ještě než jsem se rozešla zpět ke svému místu, cinknul mi telefon. Podívala jsem se na obrazovku a viděla jsem esemesku od neznámého čísla: „Ahoj kočko, gratuluju k dnešnímu výsledku, byla jsi fantastická. Uvidíme se v Číně? Mohli by jsme společně zajít třeba na sushi;) Charles"
Zprávu jsem nerozklikla, místo toho jsem napsala zprávu holkám: „SOS! Sraz v hotelovým baru." A otočila jsem se opět k východu. Došla jsem k hotelovému baru, kde jsem měla v plánu čekat na holky. Na jedné barové židličce seděl Kimi, posadila jsem se vedle něj.
„Ahoj, co tady sedíš tak sám?" usmála jsem se na něj.
„Ahoj, spíš mi pověz, proč ty jsi tady a neslavíš se zbytkem týmu?"
„Mám nějakej problémek, kterej potřebuju vyřešit mimo společnost."
„Vím, moc dobře co pomáhá na problémky." řekl mi a pak se otočil k baru. „Dvě vodky." řekl barmanovi.
„Dobře dobře, ale jen jednu, minule to dopadlo docela špatně." zasměju se. „A pověs mi, co za problémky dneska večer řešíš vodkou ty?"
„Je to náročný, ale jde o Mish."
„Jo věřím tomu, že je to určitě komplikovaný. Ale Mish je tak nějak určitě na cestě sem, takže pokud se s ní nechceš potkat, tak bys měl jít. Můžeme si o tom pak popovídat v Číně." usměju se.
„Dobře, díky za varování." přikývne a podá mi vodku. Ťukneme si, vypijeme ji a pak se chystá odejít. Ještě než mě úplně opustí, otočí se ke mně a dodá: „Mimochodem, výbornej výkon dneska." usměje se, jen tak, jak to zvládne a odejde z baru. Právě včas, jelikož chviličku za ním vejde do baru Mish a chvíli po ní Nici.