Speed lover

Dvojité rande

„To pro dnešek stačí." řekne Christian když půl hodiny sedím u simulátoru a moc mi to nejde. Odložím volant a vstanu.
„Omlouvám se, dneska nemám svůj den." řeknu pokorně a vezmu si věci.
„V pohodě, to se může stát komukoliv. Jdi si odpočinout a pokus se nedělat nic, co by dostalo do bulváru spekulace o tom že spíš s Maxem, ok?" řekne vážně. Takže ten článek četl. Super.
„Vlastně mám v plánu přesnej opak." řeknu nervózně a doufám, že nebude klást detailní otázky.
„Dobře, hlavně ať ten bulvár přestane psát hovna."
„Jasně." řeknu na souhlas a chystám se odejít.
„Taro?" řekne tázavě, když jsem už u dveří.
„Ano?" otočím se na něj.
„Je to pravda?" zeptá se vážně.
„Co má být pravda?"
„To že spíš s Maxem."
„Ne." řeknu naprosto sebejistě a uvěřitelně.
„Dobře. Tak jdi." usměje se a já opustím místnost.
Sotva se za mnou zabouchnou dveře, oddychnu si. Teď teprve přijde ten největší stres - naše dvojité rande. Nebyl žádnej problém to s Chrlesem domluvit, dokonce byl nadšený z nápadu dvojitého rande. Sice nevím, co ho na tom tak nadchlo, ale je to lepší, než kdyby byl proti.
Došla jsem na pokoj a šla jsem rovnou do sprchy. Max byl vyjímečně ve svém pokoji a na naší velkolepou událost se připravujeme každý zvlášť.
Byla potřeba tohle divadlo před bulvárem zahrát co nejlépe, tak jsem se na to taky náležitě upravila. Krásný makeup, z hnědých stínů, umělých řas, červené rtěnky, natočené vlasy, zlaté uplé mini šaty na tenká ramínka, černé sandálky s vysokými tkaničkami na vysokém podpatku a patřičné zlaté doplňky. S červeným psaníčkem v ruce jsem opustila pokoj, což ve stejný čas udělal i Max, s kterým jsem se tak potkala na chotbě. Beze slova se zastavil těsně u mě, celou si mě prohlédl a s patřičným úžasem a zároveň smutkem v očích mě pohladil po ruce a poté vzal mou dlaň do své. Krátce  mě políbil na hřbet ruky a smutně se na mě usmál. Bylo vidět, že ho mrzí fakt, že jsem se takhle upravila pro někoho jiného a celý večer se mi bude muset stranit.
Poté bezeslova pustil mou ruku a odešel. Dlouhou chvíli jsem stála na chotbě a čekala jsem, abych přišla do hotelového lobby, kde jsme měli sraz s našimi partnery, dostatečně dlouhou dobu po Maxovi. Rozhodla jsem se jít po schodech namísto výtahu. Když jsem se ocitla na posledním mezipatře, odkud vedli schody prostředkem přímo do středu lobby, uviděla jsem Maxe, jak si povídá s Mikaelou, která na sobě měla uplé černé šaty s jedním dlouhým rukávem a druhou ruku odhalenou. Vypadala nádherně.
Vedle nich stál Charles v krásném matně černém obleku s vínovou kravatou a ruce měl v kapsách. Chvíli jsem nad schody stála a pozorovala je. Se stejně smutným pohledem, jaký měl Max před chvílí na chotbě u našich pokojů. Bylo mi líto, že nebudu moct večer strávit po boku Maxe, ale někoho jiného.
Když mě Charles spozoroval, vyndal ruce z kapes a udiveně se na mě díval. Max na něj začal mluvit, ale když ho nevnímal, začal se dívat stejným směrem jako on - na mě. A s ním i Mikaela. Začala jsem scházet schody. Chrles přišel ke mně a chytil mou ruku. Usmál se a řekl, že mi to moc sluší. Vyrazili jsme všichni společně ven, kde čekalo auto a my dojeli do nedaleké luxusní restaurace. Trvalo mi docela dlouho, než jsem našla nějakou restauraci, kde vaří normálně a ne jen čínské speciality, ale nakonec se mi to podařilo a pozitivum bylo hlavně to, že nebyla daleko od hotelu. Posadili jsme se k našemu rezervovanému stolu a objednali jsme si láhev bílého vína.
Nějakou dobu jsme jen seděli, vybírali si z menu a normálně konverzovali. Nic nebylo divné, nepříjemné nebo trapné. Ale během čekání na jídlo, které jsme si objednali, konverzace zašla horším směrem.
„Hele Maxi, jaké to je, mít jako kolegu ženskou? A navíc takhle krásnou?" zeptá se se smíchem Charles, ale podle mě je to začátek konce.
„Je to těžký." řekne s ledovým klidem Max. „Hodně těžký." Mikaela i Charles se na něj šokovaně podívají, pak si vymění pohledy a nakonec se podívají na mě a zase na něj. Já se začnu nervózně potit a snažit se svou nervozitu nedávat najevo. „Myslím tím, že když vás porazí chlap, je to smutný, ale je to okay. Když vás porazí ženská, je to velká rána pro vaše ego." usměje se Max a mně se najednou docela uleví. Všichni se zasmějeme a tím se atmosféra uvolní.
„Takže tě fakt nikdy nenapadlo jí sbalit?" zeptá se pro změnu Mikaela a směje se.
Panebože, to si nemůžou dát pokoj a bavit se třeba o svým dětství nebo co?
„Já se jen tak sbalit nenechám, takže i kdyby to zkusil, neuspěl by." zasmála jsem se já, abych celou situaci odvedla jinam.
„Ale mně se to povedlo." řekne Charles a pyšně se usměje.
„Věř mi, že kdybych nechtěla já, tak mě nikdy nesbalíš." řeknu laškovně a usměju se na něj.
„Ty ale umíš srážet chlapský ego co?" zasměje se a chytne mě za bradu. Chystá se mi dát pusu, ale než k tomu dojde, promluví Max: „Jo to umí výborně no." řekne podle mě jenom proto, aby zabránil tomu polibku a napije se vína s pohledem stále upřeným na mně. Charles i já se na něj podíváme. Každý jiným pohledem. On se podívá lehce uraženě a naštvaně, že mu překazil polibek a já s obavou a zároveň díkem.
Po těhle dvou otázkách a lehce nepříjemných chvílích, už nejspíš všem přítomným došlo, že to není vhodné téma a večer pokračoval opět normálně a v klidu.
Když jsme měli snědenou večeři, vyptiých pár lahví vína, vyslechnuto několik historek z dětství - hlavně Mikaely a Charlesovo, já o svém dětství nemluvim, byl čas odejít, což naznačil Max. „Jsem docela unavenej, takže jestli vám to nebude vadit. Už bych odešel."
„My už taky půjdeme." usmál se Charles.
„Můj hotel je o dost blíž, než ten váš, takže jestli jsi tak moc unavený, můžeš si zkrátit cestu a přespat u mě." řekne Mikaela potichu k Maxovi, ale já jí moc dobře slyšela a byl to dost velkej spouštěč pro mojí žárlivost.
Téměř okamžitě jsem ze sebe vyhrkla: „To určitě ne, máme zítra strašně brzo ráno trénink, takže Max musí být v našem hotelu aby to stihl." všichni tři se na mě překvapeně podívají a já začnu přemýšlet, jak to přetočit, aby to nevyznělo tak, jak to v mém tónu vyznělo. „Přece si nebudeš kazit dovolenou vstáváním v šest ráno, žejo." zasměju se a doufám, že byli zmírněny škody. Pro jistotu ještě dodám: „Ale je to na tobě." potom si vezmu kabelku a začnu se zvedat.
Ty dva si začnou říkat něco, mezi sebou, ale nevím co, jelikož ke mně začne mluvit Charles. „Venku už je zima, na." položí mi své sako na ramena.
„Díky." usměju se a otočím se k němu.
„Doprovodím tě na hotel. Ale pro první rande není vhodný, abych šel nahoru." pobaveně se usměje.
„To je pravda." zasměju se taky a jsem ráda, že se mnou nechce strávit noc. Pravděpodobně je to slušnej kluk, kterej se mnou spal jenom proto, že byl už docela dost nalitej.
„Tak se mějte a díky za hezkej večer." vyruší Charles ty dva, kteří stále o něčem diskutují. Zamávám jim a zamíříme ven. Ještě ode dveří se otočím na Maxe, ale on se za mnou neohlédne. Teď začínám mít velký obavy.
S Charlesem se rozhodneme, že do hotelu dojdeme pěšky. Zas tak daleko to není a dnes je krásný, poměrně teplý večer. Restaurace i hotel jsou poměrně v centru, takže na ulicích je velké rušno, ale nám to nevadí.
„Byl to zajímavej večer, ani nakonec nevím, jestli dvojité rande byl tak dobrej nápad, jak jsem si původně myslel." zasměje se Charles.
„Jo, bylo to trochu divný." souhlasím s ním, ale můj pohled se upírá na zem k mým kráčejícím nohám a moje myšlenky k Maxovi a Mikaele.
„Chvíli jsem měl pocit, že žárlíš." nadhodí opatrně.
„To ne." řeknu rychle a podívám se na něj. „My mezi sebou máme s Maxem takovej zvláštní vztah víš. Někdy sebou pohrdáme, někdy se hodně respektujeme, jindy si pomáháme a hlavně máme jeden nad druhým pevnou ruku co se práce týče. Hlídáme se navzájem. Jsme v podstatě jako takový sourozenci." pokusím se nějakým způsobem objasnit své chování u večeře.
„Takhle, to chápu. Kariéra je důležitá. Chce to hodně práce a disciplíny aby se člověk dostal tam kam vy."
„Já se sem dostala jako nic, proto se teď co nejvíc snažím dokázat, že na to mám a že tu nejsem jen pro srandu nebo omylem." stočím svůj pohled zpět k zemi.
„Jo, bulvár si nad tebou docela smlsává. Ale fanoušci jsou v pohodě ne? Vidí v tobě naději a fandí ti. Ne že by ti nadávali a říkali, že tam nemáš co dělat."
„Jojo, fanoušci jsou super, jsem ráda, že mě přijali tak snadno." usměju se.
Za chvíli dojdeme až k hotelu. Charles se mnou dojde až do lobby ke schodům, kde se zastavíme. Pustím jeho ruku, za kterou mě vzal po cestě a sundám si sako z ramenou, abych mu ho mohla vrátit. Vezme ho do dlaně a zadívá se mi do tváře.
„Tak dobrou noc." usměje se, pohladí mě po tváři a svou dlaní přitáhne mou tvář ke svojí a tentokrát bez vyrušení spojí své rty s mými.
„Dobrou noc." zašeptám, když se odtáhne a pomalu se vydám do schodů. Ještě se v půlce zastavím, otočím se za ním, což udělá i on, zamávám mu a počkám až opustí hotel. Čekám i dál, i když už dávno odešel. Po nějaké době se vzpamatuji a rychlým krokem se vydám do schodů. Svou cestu ukončím o patro níž a začnu zuřivě klepat na pokoj Mish. Když neotevírá, přemístím se k vedlejším dveřím a stejným stylem klepu i na Nici. Po nějaké době se otevřou oboje dveře. Mish přišla otevřít obalená v dece a Nici v tričku, které určitě nebylo její.
„Co se děje?" zeptá se překvapeně Nici.
„A ať je to důležitý!" řekne naštvaně Mish.
Chvíli si je obě prohlížím a pak pronesu: „Víte co, dodělejte, co je potřeba dodělat a pak přijďte za mnou na pokoj." nařídím jim a vydám se zpět ke schodům. Ještě chvíli stojí na chotbě a vstřebávají můj rozkaz a pak zalezou zpět.
Na svém pokoji si okamžitě sednu k telefonu u postele a volám na recepci.
„Dobrý večer, chtěla bych si objednat..." začnu ale na druhé straně mě přeruší.
„Pokojová služba funguje jen do deseti hodin večer."
„Je osm minut po desáté."
„Přesně tak, po desáté." ozve se z telefonu a pak se ukončí hovor. Oni mi normálně položili telefon.
No nic. Zvedla jsem se a rozhodla jsem se si pro to, co potřebuju, dojít sama. Tentokrát jsem jela výtahem, který staví přímo vedle baru, kam jsem potřebovala.
„Můžete mi dát flašku absinthu a tři skleničky a připsat mi to na pokoj?" vyhrknu hned jak přijdu k baru, aniž bych se po prostoru rozhlédla. Barman jen kývne a vydá se někam dozadu.
„Flašku absinthu? Jseš sebevrah?" uslyším vedle sebe a když se ohlédnu, uvidím na barové židličce sedět Kimiho se skleničkou vodky v ruce.
„Měli by jsme se přestat scházet v noci v hotelových barech." zasměju se.
„Já jsem naopak moc rád, že se takhle potkáváme." zlehka se usměje a napije se.
„Dneska s tebou pít nebudu, absinth se nedá s ničim míchat." varuju ho předem.
„Ne to mě ani nenapadlo, absinth sám o sobě bohatě stačí." zasměje se. „Jen jsem rád, že máme v partě konečně někoho, kdo se nebojí napít." znova se lehce usměje.
V tu chvíli mi barman podá lahev a skleničky, které si vezmu a s Kimim se rozloučím pouze úsměvem a rychle se vydám zpět do svého pokoje.
Chvíli po tom, co se vrátím, uslyším klepání
na své dveře. Za nimi stojí Nici i Mish. Pustím je dovnitř.
„Tak jaký bylo rande?" zeptá se pobaveně Nici.
„Soudě podle tý flašky to moc dobře nešlo." zasměje se Mish, když mě uvidí nalévat absinth.
„Ale jo, šlo to moc dobře. Mikaela s Charlesem občas měli takový nevhodný otázky, který nás docela nervovali, teda alespoň mě, ale jinak bylo všechno v pohodě." řeknu naprosto normálně, jako kdyby se nic nedělo.
„Takže ta flaška je na oslavu?" nechápe Nici.
„Absinth nikdy nepijeme na oslavu. Na oslavu pijeme gin. Absinth vždycky pijeme na žal." zašeptá k Nici Mish a čeká co se bude dít.
„Ta ženská mu navrhla ať přespí u ní! A on tam s ní pak zůstal. A už je to dýl jak hodina, určitě spolu teď šukaj!" vybouchnu nakonec a div se nerozbrečím.
„Vidíš, říkala jsem to." poznamená opět k Nici Mish a pak si vezme ze stolku panáka a druhého podá Nici. Já si vezmu svůj a bez ťuknutí ho vypijeme.
„Já jsem říkala, že to nebude jednoduchý. Ty jsi poměrně žárlivej typ, takže je celá tahle vaše hra jedna velká blbost." řekne Nici, zatímco já doplňuji prázdné skleničky.
„Nejsem žárlivej typ, v životě jsem neměla sebemenší důvod žárlit."
„Ale teď už ho máš a ukazuje se, že jsi poměrně dost žárlivá."
„Mě jenom sere, že šel s tou buchtou na hotel a budou spolu hned šukat. Znají se tak pět minut a už jdou vole na to. To znamená že se nezměnil, jak mám vědět, že mě pak nepošle do píči, kvůli tomu, že ona třeba šuká líp?!" začnu zase panicky přehrávat a ani nevím proč, ale začnu brečet. Vypiju dalšího panáka a znovu si doplním skleničku.
„Zlato to nemůžeš nikdy vědět. Takový jsou prostě vztahy. Já vím, že na to nejseš zvyklá, ale budeš se muset naučit mu věřit." řekne klidně Mish a začne mě hladit po rameni.
„Jak mu můžu věřit, když hned první večer, co se seznámil s tou švédkou blbou jí šel píchat? Spim snad já s Charlesem? Ne!"
„Ale spla jsi s nim." poznamená Nici.
„Ale to jsme spolu ještě nebyli, to je něco úplně jinýho kurva."
„Třeba s ní nespal, třeba se jen zdržel cestou sem, co ty víš." uklidňuje mě Mish.
„Jaká je pravděpodobnost?" zvednu k nim pohled mýma ubrečenýma očima.
Než kdokoliv stihne cokoliv říct, ozve se klepání na dveře. Já jsem se okamžitě rozrušila (ještě víc než už jsem byla) a moje srdce pravděpodobně vynechalo úder. Nici se rozhodla toho ujmout a šla otevřít dveře. Já jsem seděla na židli u stolu přímo naproti dveřím, takže jsem téměř okamžitě viděla na Maxe, který za nimi stál.