Speed lover

Psychické problémy

„Bulvár prostě překročil hranici. Musim s tim něco udělat." řeknu a opřu se o zábradlí na balkóně.
„Předpokládám, že máš vymyšlenej nějakej plán." podotkne, ale netváří se nadšeně. Nejspíš tak trochu tuší, co můj plán obsahuje.
„Jo." odsouhlasím a otočím se čelem k zábradlí. Sevřu ho v dlaních a zapřu se. S těžkým výdechem se předkloním. Mám celkem strach, z Maxovy reakce. „Byla jsem teď venku." opět se otočím čelem k Maxovi a o zábradlí se opřu zády. Zkřížím si ruce na prsou a upřu pohled na zem. Srovnávám si myšlenky a snažím se vymyslet nejvhodnější slova, kterými mu svůj plán sdělím. On na mě zcela určitě upírá netrpělivý pohled. Už to chci mít za sebou. Rozpustím ruce a nechám je spadnout podél mého těla. „Totiž na rande. Byla jsem na rande." zvednu hlavu a chaoticky navážu očí kontakt s Maxem. „S Charlesem." dodám. Tón mého hlasu a zvolená slova jsou značně nervózní. To je mu asi jasné, že s Charlesem ne? „Myslím si, že jediný, co teď pomůže je veřejně oznámit, že chodím s Charlesem. Na sítích, nebo na tiskovce, to ještě nevim, ale prostě si myslim, že to je jediná možnost. Aby jsem o tom mluvila. Veřejně řekla jak se věci mají. Teda jak chci, aby si lidi mysleli, že se věci mají. Mluvila jsem o tom i s Charlesem. Vlastně to začal sám. Přímo a sám od sebe se mě zeptal, jestli budu jeho přítelkyně. Řekla jsem, že jo, ale cejtim se ohledně toho hrozně špatně víš. Jasně, že je to hrozně špatný. Zahrávám si s nim a jednou," zlomí se mi hlas. Ani nevím proč, ale v očích se mi začnou tvořit slzy. Celý tenhle proslov a tahle situace mě zahnaly do emocionálního kouta a to zdaleka není u konce. Musím to doříct. „Jednou mu to strašně ublíží." zašeptám. Slzy začnou stékat z mých očí. Už to nejde zastavit. „Já mu ublížím." znova se zaseknu. Pokouším se zastavit svůj brek. Utírám si slzy a zhluboka se nadechuji. „A nejhorší na tom je, že tomu nemůžu zabránit. Musím to takhle udělat, protože jde hlavně o mně. Já tě miluju, ale veřejně to nejde. A nesnesu ten neustálej tlak, kterej na mně vyvíjí tisk. Dost na tom, že mě tady nechtějí. Já jsem četla všechny ty články. Nevěří mi. Neustále se do mně navážejí, protože jsem holka. Internet je plnej vtipů založených na mojí osobě. Přestože se fakt snažim. A jsem docela dobrá. Neustále se do mě navážejí. A já prostě nemám psychiku na to, abych to všechno ustála. Potřebuju, aby mě bulvár nechal bejt. Nechci jim dávat víc důvodů k tomu, aby si mě neustále brali do huby. Tim, že veřejně přiznám svůj jakoby vztah s Charlesem jim alespoň v něčem seberu vítr z plachet. Já budu mít klid. A je jedno, kdo všechno se při tom zraní, jestli mně chápeš. Ale není to fér ani k jednomu z vás. K němu teda víc, protože ty aspoň znáš pravdu, ale doopravdy mě to mrzí víš," zase to začalo. Nový příval slz. Jakoby ten starý někdy přestal. Nové a nové slzy stékají po mých tvářích a já už ani nechápu, kde se jich ve mně bere tolik. „Tak moc bych si přála, aby jsme mohli být spolu. Kdykoliv, kdekoliv. Nemusela bych hrát žádný divadlo, nemusela bych nikomu ubližovat." na víc už se nezmůžu. Došla mi energie. Jakobych už nedokázala vyslovit jakékoliv další slovo. Sesunu se na zem. Záda mám stále opřená o zábradlí. Pokrčím kolena a hlavu složím do dlaní. Plně se oddám pláči.
Netrvá to dlouho a Max si sedne vedle mě. Obejme mě a přitiskne si mě co nejtěsněji na hrudník. Obejmu ho také a dál brečím. Tentokrát ale jemu na hrudi. Konejšivě mi hladí záda. Snaží se mě uklidnit. Nevím, jaký názor na to má, ale neprojevuje ho. Je teď pro něj důležitější být mi oporou. Tuší, že moje psychické zhroucení pramení hlouběji, než se zdá.
„Říkal jsem si, jak dlouho to ještě vydržíš." začne mluvit a já se pokusím ustálit pláč, abych ho alespoň slyšela. „Každý týden jsem četl všechny články, které obsahují tvé jméno. O všem vím. Všechny ty vtipy jsem viděl. Už delší dobu si říkám, jak to můžeš ustát. Souhlasím s tebou. Musíš to udělat hlavně pro sebe. A já tě o to žádám. Jako člověk, kterej tě miluje ti můžu říct, že vidět tě takhle je ta nejbolestivější věc, jakou jsem v životě zažil. Udělej co musíš. Přiznej vztah s Charlesem, pak vyjeď na trať a dokaž všem, že se mýlí. Ty na to máš. Ustála jsi dost. Za to tě obdivuju, ale musíš ustát ještě víc. Bojím se, že je tohle teprve začátek."
Místo odpovědi se na něj vděčně usměju a pak se přitisknu ještě těsněji do objetí. On na to reaguje zpevněním svého stisku.
~
„Mám tady otázku na Taru. Bulvární plátky často píší o tom, že tvoříte pár s vaším týmovým kolegou Maxem Verstappenem a tvrdí, že k tomu mají značné množství důkazů. Hodláte tuto informaci někdy potvrdit?"
A je to tady. Na tuhle otázku čekám skoro celou tiskovou konferenci. Teď jen zachovat klid a odpovědět tak, jak jsem si to připravovala.
„Nehodlám tuto informaci potvrdit. Není pravdivá. Jak bulvár sám jednou napsal, byla jdem na rande s někým jiným. A stejně tak byl Max. Proto bych Vás chtěla poprosit, aby jste respektovali nás a naše partnery a přestali s tou konspirační teorií o našem vztahu."
„Tím chcete říct, že tvoříte pár s monackým závodníkem Charlesem Leclercem? A Max chodí s Mikaelou Ahlin-Kotulinskou?"
„S kým chodí nebo nechodí Max já nevím. Náš vztah je čistě profesní a komunikujeme spolu jen v rámci práce, nesdělujeme si detaily z našich soukromých životů. Pokud jde o mě a Charlese, tak ano. Tvoříme pár." doufám, že to teď už konečně přejdou a začnou se ptát na něco jiného. Abych pravdu řekla, jsem dost nervózní z lhaní a tak teď značně znejistím. Dokonce i cítím, jak se mi na těle začal tvořit studený pot.
„Máte s Maxem čistě profesní vztah? Proto jste byli na společném dvojitém rande? Snažíte se váš minulý milostný vztah s Maxem, který jste ukončila kvůli Leclercovi ututlat?" ptá se ten člověk dál dál.
Zhluboka si povzdychnu, ale než stihnu něco říct promluví Lewis: „Tato tisková konference slouží k otázkám ohledně závodního víkendu, nikoli k rozpitvávání něčích soukromých vztahů. Slečně Huntové jsou vaše otázky značně nepříjemné a tak vás prosím, zda by jsme se mohli posunout a bavit se o tom, kvůli čemu tady doopravdy jsme."
Napřed se na něj podívám značně překvapeně, pak se ale můj pohled změní na vděčný a já mu poděkuju úsměvem.
„Lewis má pravdu. Kvůli mým soukromým vztahům tu nejsme. Dovolte mi to ukončit jednou provždy: Mezi mnou a Maxem není, nikdy ani nebyl romantický vztah a pokud jde o mě, tak ani nikdy nebude. Pokud jde o to dvojité rande, Mikaela mě poprosila, zda bych jí seznámila s Maxem a aby to nebylo divné, přizvala jsem k našemu setkání Charlese, toť vše. Tím končím, váš čas na můj rozhovor vypršel. Nashledanou." pronesu a postavím se. Za cvakání fotoaparátů a protestných zvolání novinářů opustím tiskovku. Za zavřenými dveřmi zhluboka vydechnu. Potom se vypravím rovnou na vzduch, kde si za rohem budovy zapálím cigaretu. V klidu a bez myšlenek ji dokouřím a pak se vydám zpět na hlavní ulici před budovu, odkud zrovna vychází Lewis. Přejdu k němu a bok po boku se vzdalujeme od budovy s novináři.
„Díky, že ses mě tam zastal." znova se vděčně usměju.
„Nemáš za co. Vim jaký to je, když po tobě tisk jde, věř mi. Během svých začátků jsem si toho s novinářema zažil dost." zasměje se.
„Vážně? Jaks to zvládnul?"
„Myslim, že se pořád snažim to nějak zvládat. Jen se prostě musíš naučit to zvládat s klidem a nehroutit se z toho."
„Jo, to neni tak jednoduchý." povzdychnu si a zadívám se na zem.
„Není, ale zvládneš to. Jsi dost silná." poklepe mě po rameni a upřímně se usměje. „Jo a promiň za tu bouračku v Austrálii, vážně mě to moc mezí. Měl jsem se omluvit dřív, ale upřímně, taky se mi úplně nezamlouvalo přivítat mezi nás holku. Teď už ale vim, že sem patříš, bez ohledu na to, co říká tisk." usměje se a sundá svou ruku z mého ramene.
„Díky, vážím si toho." znova se na něj podívám a usměju. Pak se vydám jiným směrem ke své garáži.
Máme nějaké týmové zasedání s Christianem, Maxem a hlavními mechaniky a inženýry. Pomocí počítačových dat něco analyzujeme. Upřímně, do těhle technických věcí jsem se ještě úplně nedostala a dvakrát tomu nerozumím. Tak tam jen sedím, poslouchám co říkají ostatní a dívám se na obrazovku počítače. Dneska se ani nesnažím předstírat, že rozumím tomu, co před sebou vidím, nebo tomu, co ostatní říkají. Jsem po té tiskovce trochu mimo.
Po dobré půlhodince tohle zasedání Christian ukončí a já se zvedám, že odejdu. Než to stihnu, Christian mě zarazí. „Můžeš tu ještě chviličku počkat prosím?" zeptá se a já jen souhlasně přikývnu. Opřu se o stůl a čekám, až všichni odejdou. Max se při odchodu ohlédne a starostlivě se na mě podívá. Posunkem mu naznačím, že je to v pohodě.
Když odejde poslední člověk z kanceláře, Christian zavře dveře. „Dneska jsi nějak mimo." podotkne. Nevím co na to říct, tak chvíli přemýšlím, ale Christian pokračuje dřív, než vymyslím odpověď. „Viděl jsem tu tiskovku. Můžu tě ujistit, že mě ten tisk už taky začíná pěkně srát." lehce se rozčílí.
Myslím si, že je na čase abych něco řekla a tak pronesu: „Jo já na tom pracuju."
„Všiml jsem si. Charles Leclerc?" lehce pobaveně se usměje.
„Jo. Jo, máme spoustu společnýho. Je hodnej, milej a neuvěřitelně pěknej."
„Jasně." zasměje se Christian. Asi mé nadšení pro Charlesův zevnějšek úplně nesdílí.
„Bylo na čase abych si někoho našla. A na Charlesovi je nejlepší to, že stejně tak jak je krásnej zvenku, tak je krásnej i zevnitř. Dlouho jsem nepotkala někoho takovýho. Musím se ho držet. Je dokonalej." zamyslím se nad tím, asi trochu moc. Začnu přemýšlet nad svými slovy. Mám pravdu. Na Charlesovi je tak milion pozitivních vlastností a nedokážu vymyslet žádnou negativní. Jak jsem řekla, je perfektní. Měla bych být s ním. Všechno ukazuje na to, že je lepší než Max. Max se sice hezky chová teď, ale nebylo to tak vždycky. A Charles se ke mně nikdy nechoval špatně.
Je tohle zase další špatnej výběr, kterej jsem v životě učinila?
„No minimálně to pomůže aby bulvár přestal s těma hovnama o vás s Maxem."
„Tak si najde nějaký jiný hovna. Je to bulvár."
„To je pravda. No a jak ten bulvár zvládáš?"
„Úplně dvakrát ne, ale pracuju na tom." pokrčím rameny.
„Dobře. Hele tak hlavně se nenech tim Charlesem rozptylovat. A jdi brzo spát. Ráno je trénink."
„Jasně." usměju se a vydám se ven z kanceláře. Zamířim rovnou do svého pokoje. Překvapí mě, že je prázdný. Možná bych měla řešit, kde je Max, ale momentálně jsem prostě jen ráda, že není tady. Poslední co teď potřebuju je číkoliv společnost.