Dark side of rose

Drápky

Vteřiny se táhly jako hodiny, kdy Snape dokázal vnímat pouze chemickou malinovou chuť v jeho ústech a temnotu všude kolem. Cítil naprostý klid. A ticho. Až moc podezřelé ticho. Prudce otevřel oči. Pohovka naproti němu zela prázdnotou. Je pryč. Blesklo mu hlavou. Zmizela. Byl to lektvar zmizení? Je snad nějaký starý blázen, aby nedokázal namíchat základní lektvar přeměny? To by zvládla i ta pitomá Grangerová. Vyměnil mu tedy někdo lahvičku? Musel to být Weasley. Určitě si myslel, že je to nějaký hloupý nápoj lásky a- Z usilovného přemýšlení ho vytrhlo mňouknutí. Tak přeci jen! Zbrkle vstal a nahlédl pod stůl, odkud vycházel zvuk. Na lněném koberci se krčila ta nejošklivější kočka, jakou kdy viděl. Zabodly se do něj rozlišně zbarvené oči mourovatého stvoření. Byl příliš fascinován, než aby si uvědomil, že dávat obličej tak blízko, nebude zrovna nejchytřejší. Rozzuřeně ho sekla po tváři a začala se sápat po jeho plášti. Snape sebou nemotorně trhnul, ve snaze setřást ji. Tohle by mohl být problém. Její drápky se zasekly hluboko do silné látky a rozhodně to nevypadalo, že by měla v úmyslu se pustit. Zatočil se kolem dokola. Nic. začal se točit víc, kočka na jeho plášti se stále držela a vlála ve víru otáček. Vtom do místnosti vpadl celý jejich odboj s McGonagallovou v čele. Navzdory tomu, že byli všichni zadýchaní z dlouhého výstupy, při komickém pohledu na Snapa několik vyprsklo smíchy. „Ty jsi to dokázal Severusi!" Minerva ho v návalu radosti objala.
   Jedním mávnutím zavřela kočku do klece. Udiveně nadzvedl obočí. „Našli jsme hůlky." Podívala se na Rona. „Teda.. Ron je našel, jsou všechny v kuchyni ve spižírně s moukou." Kočka naštvaně zasyčela a kousla do kovových mříží klícky. Rozuměla jim? Bylo to jedno. Lupin mu podal jeho hůlku. „Dobrá práce." Poplácal ho po zádech a usmál se.
Nebylo času nazbyt. Teď se ještě musejí vypořádat se všemi smrtijedi. Rychle sbíhali poschodí. „Mimochodem v kuchyni jsme nenašli  jenom hůlky, hned v druhé spižírně byl zavřený celý zbytek profesorů. Čekají na nás ve Velké síni." poznamenala Hermiona rozrušeně. Pak už se všechno odehrávalo v jednom velkém boji, přičemž smrtijedi, kteří přišli o údajně neporazitelnou vládkyni, se rychle vzdali a poníženě utekli hlavní bránou. Z hradeb Bradavic všichni pozorovali, jak se tyranové ztrácí z dohledu. Měli vyhráno. Podařilo se jim vymýtit zlo. Snape věděl, že se jednou znovu vrátí, ale právě teď se cítil jako vítěz. Pohlédl na všechny ty vděčné tváře, v kterých se zračil obdiv. Zachránil je. I když z toho pravděpodobně bude mít ještě dlouho trauma, ničeho nelitoval. Rozhodl se dobře. Každý jednou musí přinést nějakou oběť.
Znovu zaslechl to mňouknutí. Otočil se, a spatřil kočku v náručí školníka Filche, který se kolébal ze strany na stranu a cosi si broukal. Filch ucítil jeho pohled a volnou rukou mu zamával. Snape se musel usmát. Třeba nakonec přeci jen poznáš přátelství, Dolores.

                    _konec příběhu_

Zdravím všechny, kdo tenhle příběh dočetli až do konce!
Bylo to celkem bláznivý uznávám, ale tak snad vás to alespoň trochu bavilo :) No klidně pište do komentářů názor jestli chcete, každopádně díky za podporu. Už teď plánuju novou knížku s opravdu zajímavým tématem, takže buďte ve střehu!