Dark side of rose

Nevinný čaj

Slovo šok dostatečně nepopisovalo, jak se Snape právě cítil. Okamžitě ji od sebe hrubě odstrčil. Ihned toho zalitoval. Naštěstí byla Dolores také v šoku, absolutně nechápajíc, co se to děje. Než jí stačilo dojít, že byla právě odmítnuta, což také nedávalo smysl, po tak procítěném vyznání, Severus se k ní znovu skláněl. Teď nebo nikdy, pomyslel si. Křečovitě zavřel oči a políbil ji. Nemotorně ji obejmul za zády a šátral po otevření lahvičky s lektvarem. Z nepochopitelného důvodu to vůbec nešlo a jemu bylo jasné, že jejich polibek každou vteřinou skončí. S lupnutím zátku otevřel a tekutinu poslepu nalil do jednoho z šálků. V ten moment se od sebe odtrhli. Rozcuchaná Umbridge se na něj zmateně podívala. Odkašlal si. „Ehm drahá.. je toho tolik a ještě víc co ti potřebuji říct, raději se posaďme." Z jejího výrazu se dalo těžce něco vyčíst, ale její nálada se s protahujícím tichem značně horšila. Nesnášela se cítit zmatená, nemít věci pod kontrolou. Naštvaně přimhouřila oči. „Severusi, nehraješ se mnou nějakou tvojí poťouchlou hru, že ne? Myslím, že víš, co by tě to stálo ne? Já poznám všechno."
   Snape ztěžka polkl. Pohledem zalétl ke stolu, na kterém stál šálek s čajem a.. vedle něho druhý, naprosto identický. Zatmělo se mu před očima. Ne. To nemůže být pravda. Dostal se už tak daleko! „Ne, to bych si samozřejmě nedovolil. Já jen.. skrýval jsem to tak dlouho.. Je to velmi těžké." Sám nevěděl co to blábolí, myšlenkami úplně jinde. „Bál jsem se." Alespoň tohle byla pravda. „Nezasloužím si tu nejmocnější čarodějku. Já obyčejný profesor.." Dramaticky se odvrátil, připadal si jak v divadle. V tichosti si sedla na pohovku naproti němu. Když se na ni podíval, jen špatně skrývala potěšení. „Říkáš tedy, že mě miluješ?" Severus se na ni opatrně podíval. Milovat, silné slovo. Opravdu silné. Jednou však začal, musí teď tuto hru dohrát do konce. „Ani nevíš jak." Obratně se vyhnul jednoznačné odpovědi. „Och.. tak dlouho jsem toužila tato slova slyšet." Opět mu stiskla ruku. „Společně budeme vládnout celému světu." Začínal se cítit hodně špatně. I když to byla Dolores Umbridge. Tohle si nezasloužila. Musí si rychle vzpomenut jaké monstrum to doopravdy je. Dolores mu to rychle přiměla. „Všichni z nás budou mít strach Seve. Budeme to jen já a můj drak." Zamračil se. slyšel správně drak? Je to snad nějaká hloupá milenecká přezdívka nebo snad.. V tom mu to došlo. Jen s pomoci lásky k tak temnému stvoření, jako byla ona, se z člověka mohl stát drak. Problém byl, že navždy. Jakákoliv špetka lítosti, kterou pociťoval předtím, ho ihned opustila. Vše se začalo vymykat původnímu plánu. Musel jednat, a to hned. „Jistě, připijme si tedy na naše úspěchy." Vzala do rukou šálek. S napětím sledoval, jak stoupá k jejím rtům. Zastavil se. „Co by to bylo za přípitek, kdybys se také nenapil?" Zase se mu začaly třást ruce. Pevně uchopil druhý hrníček. Vyhlídky do budoucna byly děsivé. Jedna přeměna horší než druhá. Umbridge se na něj podezíravě podívala. „Až po tobě." Snažil se klidně usmát. Výsledkem byl jakýsi úškleb. „Vždycky tak nedůvěřivá." Zavřel oči a sladká tekutina ho zahřála v hrdle.