Dark side of rose

Bezesná noc

  Harry se díval na bezhvězdnou oblohu rozlehlého klenutého stropu, který ho vždy tak fascinoval. Odhadoval, že je hodně blízko k půlnoci, ale stejně tak mohlo být už pár hodin ráno. Vedle něj se převalil Ron. Spali ve spacích pytlích ve Velké síni namačkáni jeden na druhého, všechny koleje. Nechápal jak někteří, včetně Rona mohli vůbec usnout. Harrymu připadalo, že se během pár dní jeho život změnil o třistašedesát stupňů. Všechno na co si zvyknul, co si oblíbil najednou neexistovalo. I když.. byly tu i věci, které mu nevadily... smrt Voldemorta například? Jestliže ho dokázala porazit Umbridge, znamenalo to, že je opravdu nejmocnější. Nebo ne? Jakým trikem porazila jeho věčného protivníka? Myšlenky se mu zběsile honily v hlavě. Už zítra začíná náš první výcvik do její armády. Co po nás může chtít a hlavně jak si představuje tolik studentů, cvičících se v boji? Jsme vůbec ještě studenti? Prostě nic nedávalo smysl. Na druhé straně místnosti někdo zakašlal. Znělo to jako Malfoy. Harry se mrzutě přetočil na bok. To takhle budou spát už každý den?
  Ginny byla taky vzhůru. Přemítala co se stalo se všemi profesory. Umbridge je už k ničemu nebude potřebovat. Jejich novými učiteli budou smrtijedi. Měla strach. Potichu se zvedla na loktu a rozhlédla se. O pár spacích pytlů dál spatřila Hermioniny rozcuchané vlasy. Měla otevřené oči. Ginny se začala pomalu plížit, nebo spíš plazit, napůl schovaná pod pokrývkou. Ta vždycky znala odpověď na všechno, pomyslela si. Určitě bude vědět, kam se ztratili jejich profesoři a co se bude dít dál. „Hermiono," hlesla neslyšně. S cuknutím se otočila, vyděšená co se děje. Když uviděla, kdo na ni volal, usmála se jak nejlíp to šlo, i když starostí měla plnou hlavu. Šťouchla do neznámé dívky, která ležela vedle, ve snaze přimět ji trochu se posunout. Něco zamumlala ze spaní a převalila se na druhou stranu. Tak si mohla Ginny zabrat své místo vedle Hermiony. Kdykoliv by je někdo přišel zkontrolovat, mohly předstírat spánek. Šeptem si povídaly. Bylo toho tolik co probrat. „Musíme je jít zachránit, jsem si jistá, že jsem slyšela jak Dolores říká, že všechny profesory zavře do jedné z jejích cel." Ozvalo se mohutné zachrápání, které jim připomnělo Hagrida. Ten se taky vytratil, kdo ví kam. Jedině dobře. Ve společnosti s Umbridge by ho nečekalo nic dobrého. Probíraly celou situaci, obavy z armády, do které povinně musí a celkovou přeměnu Bradavic. Ani si neuvědomily, jak rychle se rozednívá.