Barva tmy (tododeku)

Navěky v pasti

Todoroki

Otevřel jsem oči. Viděl jsem šedou velikou místnost. "Kde to jsem?" Rozhlédl sem se kolem. "Haló, je tu někdo!" zavolal jsem. Jediné hlasy co mi odpovídaly byla moje vlastní ozvěna. Přejel mi mráz po zádech. Vypadá to, že jsem tu sám. Rozhodl jsem se projít tuhle tichou špinavou místnost. Bylo úplné ticho, až na mé kroky bylo ticho. Počkat kde je Izuku? Je v bezpečí? Ví vůbec že tu jsem. Podíval sem se na zem. Všude byla krev, hlína a plíseň. Rozhodl jsem naposledy zavolat " Izuku? Jsi tu Izuku? Odpověz mi prosím." Nikde nic. Jediné co se mi ozvalo bylo slabounké zasýpání. "Izuku!" Hned jsem jeho hlas poznal. Určitě je zraněný. Musím ho najít. Rozběhl sem se. Nejprv jsem běžel klusem, později jsem přidával na tempu. Když jsem doběhl na konec chodby leknutím jsem zaječel. Na zemi ležel zkrvavený Midoriya a měl na rukou pouta. "Izuku, Izu řekni něco!!" Začal jsem panikařit. Co když se Izuku neprobere. Tak o něj přijdu. 

Midoriya

Pomalu procitám. Všechno mě bolí, hlavně hlava. Rozhlížím se kolem sebe. Sice vidím rozmazaně, ale k tomu, abyste poznali že nejste u sebe v pokoji, zaostřeně vidět nepotřebujete. Jsem zmatený. Nemůžu se hnout. Mám asi zavázané ruce. Zkusím se postavit..."Auuu " vyjekl jsem bolestí. Co se stalo? Jsem asi pořezaný od těch pout. Ale kde je Todoroki? Je v pořádku? Uslyšel jsem jeho hlas jak mě volá " Izuku? Jsi tu Izuku? Odpověz mi prosím. Zkusil jsem na něj zavolat ale ozval se jenom sípot. Ale asi moje sípání uslyšel. Chvíli bylo ticho, pak se ozvali Todorokiho kroky. Najde mě vůbec? Je tu hrozná tma. Kroky jsou slyšet čím dál hlasitěji, asi už je Todoroki skoro tu. 

Todoroki 

Všiml jsem si toho, že se chudák Izuku nemůže ani pohnout. Co mám dělat, šperhák nebo nějaký klíč nemám, a ani nemám takovou sílu abych pouta sám rozlomil. Dostal jsem nápad. Použil jsem svůj oheň a roztavil tak pouta. Sice to trvalo dlouho, ale hlavní je, že jsme skoro volní. Co teď. Uvědomil jsem si že jsme v místnosti se zavřenýma dveřma. Dveře ale byli z jiného kovu než pouta, nešli roztavit. Jediný oheň který by nás mohl pustit na svobodu byl právě ten modrý plamen. Ten naneštěstí neovládám. Super. Neumřeme tady hlady? A proč měl Izuku pouta a já ne? To vše ještě budu muset prozkoumat.  Málem bych zapoměl na Izuku, který právě balanzuje na přelomu života a smrti. Rychle jsem popadl nějaký šátek a začal mu ránu obvazovat. Pak jsem za pomoci mého ledu udělal studený obklad. Trochu se pousmál. Asi se mu ulevilo. Chtěl bych mu něco říct, říct mu co k němu cítím. Ne, to není dobrý nápad, co když mě rád nemá, co když mě bude nenávidět. Navíc by ho to mohlo vystresovat, mohl by to špatně nést, co kdyby se mu přitížilo. Nesnesl kdyby on zbytečně trpěl a navíc kvůli mě. 

Midoriya

Nevnímal jsem okolí. Jediné co jsem vnímal byl Todorokiho sladký hlas. Miluju jeho hlas, není ani hrubý ani pištivý. Pomalu jsem ztrácel vědomí. Najedou ucítím něco studeného ne mém čele. Svět kolem mě opět nabral barev. Asi se probírám. Ten studený obklad mi dal určitě Todoroki. Nemůžu se mu ani dívat do očí. Vidím v nich totiž strach, starostlivost a trochu i smutek. Sice se na mě usmívá, ale je to falešný, nepravý úsměv, který mi věnoval jen aby mě uklidnil. Asi bych mu měl vše říct. Co k němu cítím, a tak. Jo, musím ale počkat. Co když mě nemá rád? Nebo mě bere jako kamaráda? Ani nevím jak na tuhle zprávu zareaguje. Radši počkám jak se situace vyvrbí.  Najednou sem ucítil jeho ruku na mé tváři. " Cco tto děláš Todoroki?" řekl jsem tak potichu, že to bylo sotva slyšet. " Jjá no omlouvám se.." chudák Todoroki, proč jen já jsem tak hloupý, neměl jsem říkat nic, kvůli mě se naše doteky přerušily. "Nne Todoroki, nnemusíš přestávat" řekl jsem a zatáhl jsem ho do objetí. Objímal jsem ho, bylo to nádherné. Uslyšel jsem jak Todoroki něco šeptá. "Proč si to udělal Izuku?" "Protože tě mám rád." Proč jsem to říkal. Naštěstí mi Todoroki věnoval pouze jeden z jeho nádherných úsměvů. Todorokiho úsměv jsem mu oplatil. Todoroki najednou vstal, ale proč? "Co se děje?" Todoroki se neotočil jen si tal ukazováček k ústům. "Někdo prošel kolem naší cely" zašeptal. "Vypadá to na....oh ne je to Dabi, ten který byl v novinách jako zabiják týdne." Sice nevím kdo Dabi přesně je, ale ratši to vědět nechci. "Ten by nám mohl pomoct, ovládá totiž modrý plamen." řekl Todoroki. "Ale jak ho k tomu donutíme?" nevěděl sem. "Musíme si nejprve vymyslet plán."

Ahoj, vítejte u další kapitolky. Sice jsem nestihla tuhle kapču vydat jako všechny ostatní včera na bílou neděli,  protože jsem ještě opravovala pravopisné chyby. 

pokud se vám kapitola Barva tmy - Navěky v pasti líbila, nezapomeňte hlasovat 👁‍🗨

mějte hezké velikonoční pondělí!! 

TK  🔥🧊+🥦