Příběh o opravdovém přátelství mezi Izukou a Shotem.
Kdyby se vám něco nezdálo nebo mi tam utekla chyba, nebojte se mi napsat do comentů, a já se to pokusim opravit 😊 mějte se krásně
TK
Uběhl týden po té Shotově nehodě na bicyklu. Už se pomalu zotavuje. Zatím sem ho chtěl překvapit. Koupil jsem tedy překvapení. Je mi moc líto co si kvůli mě vytrpěl. Chci aby se naše cesty už nikdy nerozdělily. Moc ho miluju. Už mám zabalené kufry. Měli by totiž Shota pouštět z nemocnice domů. Chci, aby jel se mnou zpět domů. Už nikdy z domova neodjedu. Nastoupil jsem na bus a jel směr nemocnice. Přivítali mě tam. Hned že Shoto za chvíli přijde. Chvíli jsem nedočkavě přešlapoval. Otevřeli se dveře. Z nich vyšel Shoto. Měl veselý výraz a hned jak mě viděl tak si to namířil mím směrem. "Tak můžeme vyrazit?" zeptal se mě. "Ano kufry už jsou dole" řekl jsem a zamířil jsem si to dolů. Nastoupili jsme do auta. Hodně dlouho jsme si povídali. Byl jsem s ním opravdu rád. Cesta byla opravdu dlouhá a tak se mi chtělo spát.
Todoroki
Dlouho jsem si s Midoriyou povídal. Bylo to skvělí. Pak jsem si ale všiml že už sotva drží víčka otevřená. Uchechtl jsem se. Izuku už asi byl napůl ve snu. Snažil se držet hlavu nahoru ale neustále mu padala. Tak jsem mu dovolil si jí opřít o mé rameno. Cítil jsem jeho vůni, jeho teplý dech mě hladil po tváři a slyšel jsem jeho tlukot srdce. Ukolíbalo mě to až ke spánku. Probudil jsem se až doma. Izuku už vynášel kufry. Přišel jsem nenápadně k němu. Šel jsem na něj zezadu. Rychle jsem ho obejmul. Hodně se lekl a pustil kufr na zem. "Todoroki!"zakřičel. Pousmál jsem se. Izuku měl úplně rudé tváře. "Promiň nevydržel jsem to" řekl a kulišácky jsem se pousmál. Izukovi to ale asi nestačilo a políbil mě. Vychutnávali jsme si naše doteky. Vychutnávali jsme si je až do konce. Byl tak něžný. Po takové době zase cítím jeho rty. Když jsme se museli odtáhnout měli jsme oba narůžovělé tváře. První se vzpamatoval Izuku. "No, neměli bychom si teď jít vybalit?" zeptal se a já se jen usmál. Zvedl jsem tedy kufr, který před chvílí Izukovi upadl. Když jsme auto vyklidili tak se auto rozjelo a za chvíli jsme tu zůstali jenom já, Izuku a jeho mamka. "Shoto budeš tak hodný a pomůžeš nám prosím s kuframa?" zeptala se Izukova mamka. "Ano" "moc děkuji" řekla a popadla tašku s jídlem. Celou cestu až k Izukovému paneláku jsme si povídali. Izuku celou dobu povídal o tom jak se moc těší na Uraraku s Tenyou a na školu. Jsem rád že to takhle dopadlo. Když jsme došli do bytu tak jsem vešel. Všiml jsem si Izukových dveří do pokoje. Byl jsem zvědavý. Vlezl jsem dovnitř. Otevřel jsem pusu úžasem. Na stole, na stěnách po zemi byly moje fotky. U okna byl plný koš kapesníků. Asi uslzených. Na nočním stolku byl dopis ode mě. Nečekal jsem že si kvůli stěhování takhle zřídil pokoj. "Co tu děláš Shoto?" uslyšel jsem Izuka. "Jo já promiň." "Nevadí...." "proč sis takhle zřídil pokoj?" "No já jsem měl vztek a..." nedokončil větu a zaryl mi obličej do hrudníku. Já ho jemně hladil po zelených vláskách. "Shoto, řekni že už se nikdy nerozdělíme." Tomu sem se musel zasmát. "Ne nerozdělíme." Izuku se odtáhl. Měl svůj obvyklý veselý výraz. "Tak já už budu muset jít" řekl jsem. "Ještě počkej...." řekl potichu. "Víš Shoto no.. přijdeš večer prosím na naší pláž?" vrhl na mě prosebný výraz. "Ano rád" řekl jsem při odchodu. Izuku mi otevřel dveře a já vyšel z bytu.
Midoriya
"Ano rád" řekl a odešel. Počkat Co jsem to právě UDĚLAL?! Pozval jsem Shota na rande? Nevim co si mam myslet. Co když se mu to nebude líbit. Co když se mnou nechce strávit zbytek života. Co když se odstěhuje aby se mi nemusel dívat do těch ubrečených očí a co když už nechce prohlubovat náš vztah? Sedl jsem si na postel a vytáhl malou krabičku. "Tak to musím zkusit" šeptl jsem si a vyrazil na naše místo. Chtěl jsem zkontrolovat jestli je všechno v pořádku. Dnes mají být ohňostroje. Snad budou krásné. Chci aby byl dnešní večer dokonalý.
Todoroki
Večer. Izuku, snad je to důležité. Byl jsem připravený. Ještě jsem měl čas. No tak snad nebude vadit že vyrazím dřív. Jinak se tady v tom kabátu upeču. Šel jsem tedy. Už z dálky jsem ho poznal. Jeho zelená pokrývka hlavy se nedala přehlédnout. Přešlapoval na jedné noze. Vypadal roztomile. Přišel jsem k němu. "Co tu nacvičuješ?" zeptal jsem se a usmál jsem se. "Todoroki-kun" řekl Izuku a trochu sebou škubl. "Tak proč si mě pozval?" Zrudl jako rajče. "No, já..je..to..moc..důležité.." odmlčel se. Bylo vidět že mi chce říct něco moc důležitého. Nasadil jsem vážný výraz a přistoupil blýž. "Ty se stydíš?" "Nne" řekl rychle. Vím že se stydí. Vím ale jak mu pomoct. Chytil jsem ho za ruku. Chvíli jsme se dívali na naše ruce. Pak jsme se podívali navzájem do očí. Usmál jsem se na něj. "Nestyď se, já ti hlavu neurafnu." Izuku se pousmál. "Dobře, tak hezky popořádku. Nejdřív jsem ti chtěl říct že jsem s tebou strašně šťastný, že mám s tebou pocit bezpečí a že já....." Izuku pustil mou ruku. Šel směrem proti slunci. Byly nádherné červánky. Izuku vypadal jako by měl svatozář. Chvíli se mi nedíval do očí. Vypadal trochu jako by měl stres. Pak se pousmál. Zvedl zrak spět k mým očím. "Todoroki, Todoroki Shoto. Víš, nad tímhle rozhodnutím jsem přemýšlel hodně dlouho. Každou minutu, každou hodinu a každý den. Vím že je toho moc naráz ale já...už jsem to nevydržel" Izuku sáhl do kapsy. Vytáhl malou krabičku. Zaleskly se mi oči. Cože?! Nevěděl jsem že mě má až takhle rád! Izuku si klekl. "Vezmeš si mě...Shoto?" Izuku měl hodně veselý výraz. Zatřásl jsem se. Byl jsem úplně červený. Po tváři mi tekla jedna slza za druhou. "Ano, ano!" zvolal jsem. Izuku se zasmál. Přitáhl si mě k sobě. Objal mě. Brečel jsem mu do ramene. Najednou se za námi objevilo hejno ohňostrojů. Malovalo na obloze obrazce plné barev. Neodtrhl jsem se. I když se za mnou děla tak nádherná podívaná. Zůstal jsem obličejem pevně zarytý v Izukově kabátu a nechtěl jsem se odtrhnout ani kdyby za mnou létali okřídlení jednorožci. Teď totiž neexistuje žádný ohňostroj, žádné hvězdy, žádná pláž ale jen mi dva, já a Izuku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahojky. Teď už jsme ale vážně na pravém konci🥳
Snad se vám tahle 'knížka' líbila.
Dej ⭐ pro podobné příběhy.
Pokud budeš chtít tak mi do komentáře napiš co bych měla napsat příště🤗(na týhle 'knížce' jsem spotřebovala moje všechny nápady. Zatím žádné nemám. Tak snad si na mě uděláte čas)
