Příběh o opravdovém přátelství mezi Izukou a Shotem.
Kdyby se vám něco nezdálo nebo mi tam utekla chyba, nebojte se mi napsat do comentů, a já se to pokusim opravit 😊 mějte se krásně
TK
Ráno jsem vstal. Byl jsem hodně rozespalý. Kolik je asi hodin...škola!!Rychle jsem se oblékl, učesal a vyběhl ze dveří. Do školy jsem dorazil přesně se zvoněním. Rychle jsem si sedl na své místo a rozhlédl se po třídě. Chvíli mi trvalo než jsem si všiml prázdného místa u okna. Vzpoměl jsem si na včerejšek. Sakra. Asi už nepřijde. Už je asi ve své nové škole. Snad si najde nějaké přátele. "Dobré ráno" řekl učitel Aizawa když vkročil do dveří. Byl jsem šíleně unavený, a tak sem omylem usnul. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. O přestávce si k mé lavici přišel Iida. "Todoroki, nemysli si, že jsem neviděl jak o hodině spíš. Nechci abychom měli kvůli tobě nějaké problémi takže bych byl moc rád, kdybys přestal o hodinách vyspávat" jeho hlas zněl dost naštvaně. "Omlouvám se Iido, celou noc jsem nespal." "To tě neomlouvá." Konečně odešel. Uf.
__________________
PO ŠKOLE
__________________
Konečně, mám volno. Zapl jsem mobil a mrkl na můj mobilní kalendář. Sakra, ještě mám tu brigádu. Rychle. Měla by za chvíli začít. Dal jsem se do běhu. Snad to ještě stihnu. Vběhl jsem do vysoké budovy. Tam na mě už čekal můj šéf. "Zdravím, já jsem tvůj šéf, jmenuji se Spencer" řekl a podal mi ruku. "Dobrý den, já jsem Todoroki. Mám zde pracovat jako pokladník myslím." "Ano, máte pravdu. Musíš hlídat, aby všechny hovory fungovaly." Spencer odešel. Skvěle. Pár hodin jsem vyřizoval nějaký hovory, pak domluvil pár schůzek, a nakonec jsem obstaral nějaké peníze. Podíval jsem se na hodiny. Bylo něco kolem osmé. To by se mělo končit. "Todoroki" uslyšel jsem hlas těsně za mnou. "Pokladník vždy zůstává ještě chvíli, a pak jde až s uklízečkami. Já už taky půjdu. Nezapomeň, nikdy nechoď dál, než k jídelně jasné." Pak odpochodoval. Ze začátku jsem byl v pohodě. Pak jsem uslyšel zavolání. Šel jsem za hlasem. Vůbec jsem si neuvědomil kam jdu. Černá chodba, s klecmy, které byly všude kolem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sem ale já nesmím. Sem mi to Spencer výslovně zakázal. Uslyšel jsem znovu to zavolání. Tentokrát bylo hlasitější. Otočil jsem se. Za mnou v kleci byla postava. Měla přez hlavu kapuci, a seděla nehybně na podlaze. "Kkdo jjsi" zaječel jsem. Ozvěna se mi několikrát vrátila. "Jsem ten, kterého nenávidíš, ale musíš mě poslouchat." Trochu mě děsil. Proč bych měl poslouchat nějakýho legendárního vraha nebo zabijáka. "Co po mmě chcette pane" řekl jsem. "Chci abys mě vyslechl. Vím kdo jsi Shoto Todoroki" řekl mírným hlasem. Čím víc mluvil, tím víc jsem chtěl zdrhnout. Co mám dělat? Mám odejít? Jo, to je dobrý nápad. Otočil jsem se na odchod. "Počkej" řekl ten s kapucí a ukázal na horu, směrem ke stropu. Byla tam. Bezpečnostní kamera. No sklvělí. Pokud se to Spencer dozví, tak mě vyhodí, a já nikdy neseženu peníze pro Izuka. "Proč jsi přišel pracovat, ty zrovna na tohle nebezpečné místo?" "Víš já no do toho ti nic není." "Jak chceš, budeme se spolu bavit takhle." "A co po mě chcete, co jsem provedl že se se mnou baví vězeň" zaúpěj jsem. "Hah, ty si mě nevzpomínáš! Vážně nevíš s kým se to bavíš?! Dobře, napovím ti. Málem jsem tě o život obral, a tvého přítele jsem zranil. No, říká ti to něco?"
Ahoj, vítejte u další kapitoly. Snad se ti líbila.
