Barva tmy (tododeku)

Plán je nadějný

Midoriya

Šli jsme na oběd. Seděl jsem zase sám. Sami si sedla s holkama a s nikým jiným se nepřátelím. Alespoň mám chvíli na přemýšlení. Myslel jsem hlavně na Shota. Je pravda že má plán jak mě dostat domů? Ale jak? Co to může být za plán? Hlavou se mi honilo tolik otázek. Ale hlavně otázka, Shoto nezapomeneš na mě? Já totiž na tebe nikdy nezapomenu. Uslyšel jsem zaklepání. Otočil jsem se. Vedle mě stála Sami která neustále ťukala prstem do stolu. "Jsi dneska trochu mimo Izuku děje se něco?" "Ne, vše je v pořádku jen jsem se zamyslel." "Dobře, já už půjdu domů tak jdeš taky?" "Promiň dnes půjdu sám" řekl jsem a Sam odešla. Když jsem osaměl tak jsem se zase nechal unášet proudem myšlenek. 

Todoroki

Dneska jsem ve škole málem usnul. Všechno je pořád stejný. Na obědě Uraraka seděla s Iidou, Denkim a Minetou a Kirishima seděl s Bakugem. Mina seděla s Tsuy, Momo a Jirou. Já jsem byl jediný sám. Nevadilo mi to. Mohl jsem alespoň přemýšlet. Myslel jsem hlavně na to, jak dostat mé vydělané peníze k Midoriyovým. Asi je budu muset poslat poštou. Ale na brigádu budu chodit dál. Nechci se totiž rozloučit s Toyou. Je mi ho líto. Z vězení ho pouštějí až za tři měsíce. Tak za ním ty tři měsíce budu chodit.  Stejnak potřebuju společnost. Navíc bych mu měl moc poděkovat za ty peníze. Bez něj bych asi musel vydělávat z brigády do konce roku. Už se těším až Izukovy dorazí ty peníze. Už se těším na to, až přijede velké nákladní auto a z něj vyběhne můj Izuku. Už se těším až mě s pláčem obejme. Už se těším až mi řekne jak se měl, co zažil a tak. Nemůžu se dočkat. Když jsem se konečně probral ze zamyšlení všiml jsem si že se usmívám. Rychle jsem zvážněl. Ostatní to jistě viděli. Asi jsem se zbláznil.  Rychle jsem dojedl a pelášil na brigádu. Tam sem zas zůstal až do osmy hodin. Pak po odchodu Spencera jsem se vydal za Toyou. Ten vypadal jako by mě už dlouho vyhlížel. "Ahoj" pozdravil jsem. "Ahoj jak se máš Shoto?" "Jo mám se fajn." Vzpoměl jsem si na ty peníze. "Jo, a Toyo moc ti děkuju za ty peníze. Dneska ráno jsem si je byl vyzvednout." "Aha, tak snad budou stačit" řekl Toya trochu smutně. "Děje se něco?" "Ne jenom že když máš peníze tak už nebudeš tady muset pracovat." "Toyo? Ty chceš abych za tebou chodil?" "Ano, jsi má jediná společnost. S nikým jiným si nemůžu říct ani dobré ráno. Navíc jsi můj bratr, jsi moje rodina. Mám tě rád Shoto, ale nechci tě tu držet. Můžeš klidně odejít" to bych nečekal. "Ne, já nemám v plánu odcházet. Chci tu za tebou chodit. Taky by se mi stýskalo. Mám tě rád Toyo."

Dabi

Nečekal jsem že se tu se mnou chce Shoto scházet. Potěšilo mě to. Shoto vytáhl z kapsy klíče od mého vězení a zasunul je do zámku. "Shoto, co to.." Branka už byla otevřená. Shoto vstoupil dovnitř a pevně mě objal. Poskočilo mi srdce. "Toyo, až tě za tři měsíce pustí tak prvním místem kam půjdeš je můj dům, jasné?" Jemně jsem kývl hlavou. Copak jsem vážně hodný? Copak nejsem tak úplně zkažený jako jsem si myslel? Shoto mě asi opravdu změnil. Jeho každodení návštěvou jsem o něj projevil zájem. Snažil jsem se být hodný a milý. Asi mi jeho přítomnost otevřela oči. Když se ode mě Shoto odtáhl aby mi viděl do očí nemohl zastřít překvapení. "Toyo ty brečíš?" "Cco?" řekl jsem rychle. V tomhle zmatku jsem si toho ani nevšiml. Shoto se ke mě naklonil a setřel mi slzy. Je tak milý. "Toyo" vyrušil mě Shotův hlas. "Poradil bys mi jak mám doručit Izukovi peníze?" "No, myslím si že posílat je poštou není dobrý nápad. Nemáš jistotu jestli dorazí v celku." Zamyslel jsem se. Jinak je tam asi nedostanem. Mám nápad. "Shoto, znáš někoho kdo v tom městě žije už delší dobu?" "No ano. Znám jednu Izukovu novou kamarádku. Určitě to tam zná dobře." Super. Teď jen se s ní spojit a vyprosit si od ní plán města. "Máš na ní číslo?" "Ano, mám proč?" řekl nechápavě. "Vytoč jí a dej mi telefon." Shoto vytáhl telefon z batohu a našel jí v kontaktech. Začal jí vytáčet. Podal mi telefon. "Buď prosím zticha" řekl jsem a vzal si telefon. "Haló?" ozvalo se z telefonu. "Ahoj" řekl jsem. "Kdo volá?" zeptala se. Shoto se na mě podíval trochu zneklidněně. "Tady Todoroki. Potřebuji pomoct. Nevíš náhodou nejtraší autobusovou nebo tranvajovou cestu k vám do města?" "Jistě. Pošlu ti plán městských autobusů. Tranvaje nám sem moc nejezdí. Ještě něco?" "Jo, nevíš Izukovu adresu?" "Jistě, podbělová 215 (nebojte, adresa je vymyšlená) . Už je to všechno?" "Jo děkuju moc. A pozdravuj Izuka" položil jsem hovor. Otočil jsem se na Shota. "Umíš mě dost dobře napodobit" řekl a usmál se. "Takhle vy hrdinové říkáte děkuju?" řekl jsem a zašklebil jsem se. "Velmi vtipné. Tak už je pozdě, měl bych jít." "Jo tak běž a měj se hezky." "Ty taky" dořekl a chystal se zavřít branku. Chytil jsem ho za ruku a naposled ho objal. "Děkuju ti že jsi přišel". 

Takže tady je další kapitolka🤗

Pokud se ti líbila tak víš co máš dělat⭐

Mějte se hezky

Vaše TK

🥦+🧊🔥