Za Mřížemi (DreamNotFound)

|1|

** George's pov **

" Víte čeho jste se dopustil? " rozléhal se hlas po soudní síni, kde právě sedím bez nejmenšího vědomí co jsem udělal. " Vaše ctihodnosti, opravdu se omlouvám, ale netuším co jsem provedl" tichým hláskem jsem odpověděl tázané otázce. Mám pocit že kdybych se viděl bude se ze mně šířit vystrašená a bezmocná atmosféra. Měl jsem strach, nevěděl jsem co se děje, husina se mi tvořila všude po těle. Byl jsem tak vyděšených že jsem se utápěl v myšlenkách bez konce, ucítil jsem jak mě někdo tahá za paži ze židle na které jsem seděl. Zavřel jsem oči a jen se nechal táhnout, opustil jsem mé myšlenky a otevřel oči. Stál jsem v menší místnosti se stolem a s dvěmi židli. Zanedlouho se otevřeli dveře, z kterých vyšla poměrně malá paní s dvěmi bodyguardy. Sedla si ke stolu na proti mě, a poukázala rukou ať si sednu. Bez váhání jsem si sedl, " Jméno? " vyřkla paní na proti mně. " G-Georg-ge Henry D-Davidson " vykoktal jsem ze sebe jméno a ona jen zvedla zrak. " Věk? " zas vyřkla paní přede mnou,
"24" odpověděl jsem zas na tázanou otázku. Paní zase zvedla zrak a celého si mě prohlédla, " nevypadáš jako někdo kdo by někoho zabil..." vyřkla paní a začala se zvedat ze židle, rychle jsem zvedl hlavu a do očí se mi nahrnuli slzy, " Já někoho zabít?" Ptal jsem se sám sebe. Byl jsem bez sebe, nemohl jsem myslet, ucítil jsem jak se mi podlomili kolena a já padal na zem. Přiběhli ke mě ti dva chlapy a začali mě táhnout kdo ví kam, mlžilo se mi před očima, nevnímal jsem. Až do chvíli kdy jsem se ocitl v místnosti, která vypadala jako na recepci. Za zdí vylezl sympatický vysoký klučina v celém žlutém, jeden chlap mě odvedl k stolku který vypadal jak řečená recepce. Vysoký kluk dal přede mě krabici, " odevzdat všechny věci včetně pearcingů ". Začal jsem se hrabat v kapsách, začal jsem vyndávat věci z kapes. Když už byli všechny mé věci v krabici odtáhli mě do místnosti vedle. Kde už stála nějaká žena " stoupněte si do řady " svým chraplavým hlasem vyřkla žena stojící v místnosti. Stoupl jsem si na místo tak zvané
" řada ", žena stojící v místnosti ke mě přistoupila a vyslovila to jedno slovo co mě zarazilo, " svléknout ". Chvilku jsem tam stál a zíral na ní, ona pohled opětovala, ale né zrovna v příjemném smyslu. Rozhlédl jsem se kolem a došlo mi že si srandu nedělá, začal jsem se opatrně sundávat tričko a odložil na krabici určené pro kusy oblečení, hned na to jsem si začal sundávat tepláky, které jsme odložil na triko. Stál jsme tam jen v boxerkách, což jsem ještě přežíval, ale daná žena si přistoupila blíž " svléknout " hrubým hlasem vyřkla toto slovo. Vykulil jsem oči a zatnul zuby, a pomalu jsme si začal stahovat i boxerky, když byli dole dal jsme is ruce před úd. Styděl jsem se. Žena ani jednou nezávadnost pohledem, což jsem byl rád. Udělala pár kroků vzad a vytáhla gumové chirurgické rukavice, v ten moment jsem zatuhl na místě a bál se co se stane. Žena přišla blíže a řekla " otočit a opřít ruce o zeď " v ten moment jsem věděl co se bude dít. Zavřel jsem oči a snažil se na to nemyslet. Ono by se vám to řeklo, ale když se vám někdo hrabe v prdeli tak to není nic hezkého. Její práce skončila s já si oddechl že je to za mnou. Podala mi oblečení a já se blesku rychle oblékl, dala mi do ruky bednu s základní hygienou a přede mnou se otevřeli dveře u kterých zas čekali dva bodyguardi. Ti mi naznačili ať jdu s nimi, stál jsem před velkou zdí a za mnou se jen ozvalo " 1.2 otevřít......"

Words counts- 724

(Dnes jen taková kratší, možná dnes stihnu ještě něco vydat, ale neručím to na 100%. Počítám s průměrem slov 1000-3000)