Za Mřížemi (DreamNotFound)

|18|

Hello, jen bych se chtěla omluvit že nevyšla kapča, ale prostě no....... jsme se asi zamilovala tak snad pochopíte heh.....😂 a ještě bych chtěla poděkovat za 2k přečtení🎉 jsem za to mega ráda, ale teď si užijte kratší kapču.

** Dream pov **
Je to teprve pár minut co George odvedli a já už nevím co mám dělat, sedl jsem si na postel a objal si kolena. Horké slzy mi stékali po tváři a mé ruce se třásly. Nikdy mě nenapadlo že mi bude tak strašně jako dnes, " ne..ne-ne-Ne!" Pomalu jsem se rozkřičel a při tom mlátil do matrace na které právě sedím. Měl jsem v plánu pokračovat, ale vyrušil mě blonďatý klučina ve dveřích. " co chceš Tommy" vymumlal jsem ze sebe a Tommy se začal rozhlížet po cele, "k-kde je George?" Opatrně se zeptal Tommy a mě se nahrnulo ještě víc slz do očí. Tommy si ke mně přisedl a dal mi ruku na rameno, přesně tak jak mi George dával. Sklonil jsem hlavu a zabořil se do dlaní, a nechal mě slzy stékat do dlaní. Najednou jsem ucítil jak se prohloubená matrace zase narovnala, podíval jsem se před sebe a uviděl Tommyho, který mi podává ruku. Kterou jsme z nějakého důvodu přijal, ale nečekal jsme že má Tommy tak velkou sílu a oba nás převrhl na zem, a to tak že jsem se opíral rukama těsně nad jeho obličejem. " JSEM MINOR!" Vykřikl Tommy a já se na něj udiveně podíval a začal se zvedat. Když jsem už stál na nohám tam jsem opatrně zamumlal " snad si nemyslíš že bych..." ani jsem to nedořekl a Tommy mě přerušil " Ticho a teď pojď na snídani"  trochu jsem se zahihňal, ale pak jsme už jen následoval Tommyho.  " počkat" najednou vyřkl Tommy a já se na něj jen udiveně zas podíval " dnes je středa! Což znamená?!" Začal křičet Tommy. A mě bylo jasné co myslí, protože každou středu nám pouští zprávy, a vlastně je to jediné spojení s okolím, takže se každý těšil. Došli jsme do jídelny a stoupli si do fronty, když na nás přišla řada uviděl jsem ten blaf zvané "snídaně". Popadl jsme to ať už je to cokoliv a následoval Tommyho, který už seděl u kluků. Za chvíli tam přišel chlápek co zapnul televizi, vlastně furt to samé, teda do té doby než reportérka mluvila o naší věznici. V tu chvíli celá jídelna zticha a všichni dávali pozor, nahrnuli se mi zas slzy do oči po tom co jsme uslyšel hlas reportérky říkajíc " při zasloužené svobodě muž opouštěl prostory věznice v Orlandu, byl nalezen mrtvý v autě uprostřed cesty k jeho domovu." Před oči se mi ztmavilo a já padl do bezvědomí, všechno co se mi honilo hlavou najednou vyšlo na povrch právě tímto. Vlastně vůbec nic si nepamatuju, jen to že jsem se probral na ošetřovně asi po dvou dnech.

Words count-577 words